Rád bych vám řekl nesmírně přehnaně uklidňujícím tónem, že „to není tak těžké – naučit se anglicky je hračka!“. Pravdou je, že naučit se jakýkoli jazyk je náročné: je to celý důvod, proč máme v busuu práci. Ale stejně tak by učení jazyků nemělo být definováno svou obtížností; pokud u něj vydržíte, může to být jedna z nejuspokojivějších věcí, které kdy můžete dělat (nemluvě o úžasných výhodách, které to může mít pro váš profesní život). V tomto příspěvku se dotknu několika věcí, kvůli kterým je učení angličtiny poněkud obtížné, a nabídnu vám několik tipů, které vám je pomohou překonat.

Blimey o’riley! O čem to proboha mluvíš?“

No, všichni víme, že rodilí Angličané milují své idiomy; jazyk je jich plný! Některé z nich se vztahují k historickým nebo kulturním pojmům, jiné se zdají být zcela abstraktní. Máme tu všechno: od „prší kočky a psi“ až po „tahat někoho za nohu“. Někdy se najde ekvivalent v jiném jazyce, někdy může fungovat i přímý překlad. Je však třeba říci, že ve většině případů tomu tak prostě není, takže je obvykle lepší se jejich přímému překladu vyhnout. Místo toho se je naučte samostatně (i pouhé tři nebo čtyři vám v každodenní konverzaci velmi pomohou) a nečekejte, že vždy bude existovat ekvivalent.

Synonyma: jsou zaměnitelná, nebo ne?

Ano. Ne, možná. Někdy? Pokud má slovo stejný význam jako jiné, pak jsou jistě zaměnitelná, ne? V angličtině ne, příteli! Podívejme se na příklad. Můžete říci, že se „díváte na film“, ale můžete také „vidět film“. Můžete říci, že „sledujete televizi“, ale nemůžete „vidět televizi“: to zní divně. Tak co s tím? No, zatímco „vidět“ a „dívat se“ jsou synonyma, máme tendenci používat každé z nich pouze s určitými tématy. Takže v tomto příkladu používáme „watch“ u televize a filmů, ale „see“ pouze u filmů. Není angličtina úžasná? Nebo bych měl říct „úžasná“ nebo… „pozoruhodná“?

Jsme porušovatelé pravidel!!!

Každý jazyk na planetě se skládá z pravidel. Jen si představte, že by nebyla: měli bychom jazykovou anarchii… nebo žádný jazyk! Noční můra. Potřebujeme pravidla. A angličtina jich má spoustu, takže je dost těžké se v ní vyznat. Ale to není celý příběh… Zdá se, že na každé slovo / frázi, která se řídí gramatickým, pravopisným nebo výslovnostním pravidlem, připadají asi tři další, která se jím neřídí (woo!). Za prvé, stejně jako v mnoha jiných jazycích, máme spoustu nepravidelných sloves, se kterými se musíme vypořádat. Nejlepší způsob, jak se s nimi vypořádat, je prosté opakování, i kdyby to mělo být doslova opakování jejich časování nahlas. Bude to znít trochu hloupě, ale vyplatí se to. Pravopisná pravidla jsou úplně jiná hra. Skvělým příkladem je „I před E, kromě po C“: nepřáli byste si, aby to bylo tak jednoduché? Vlastně mám pocit, že z tohoto pravidla existuje více výjimek než příkladů, které se jím řídí. A co třeba „výška“, „věda“, „jejich“, „divný“?“

Oh, angličtina, ty jsi zvláštní… ale uveďme věci na pravou míru: možná to není nejtěžší jazyk na světě – ruština a mandarínština nabízejí silnou konkurenci pro první místo – ale všichni se shodneme, že angličtina je jedinečný případ. Se všemi jejími pravidly, výjimkami z pravidel, slovy, která znamenají více věcí, více slovy, která všechna znamenají jednu věc (někdy), idiomy a vším ostatním, není divu, že je to taková výzva. To absolutně nejlepší, co můžete jako student udělat (po zapamatování si těch slovesných tabulek), je vyrazit ven a mluvit. Stanovte si nějaké malé, snadné cíle. Dělejte chyby a jděte dál. Přibližně čtvrtina světa umí tento svérázný jazyk na určité úrovni – pojďte a přijměte anglickou podivnost!