Nesuď mě, aby ses cítil lépe, zatímco já jsem nucen vypadat méněcenně. Nestojím o tvé soudy ani o tvé sympatie.

Jestliže nedokážeš být ohleduplný, nech si své názory pro sebe. A ještě lépe, věnuj se té části svého já, která se cítí povinna mě kritizovat.

Souzení druhých vytváří mezi námi odstup, který vede k izolaci. Svět volá po jednotě, ne po odloučení.

Nejste dokonalí a já také ne.

Byl to Bob Marley, kdo prohlásil: „Kdo jste, abyste soudili život, který žiji? Vím, že nejsem dokonalý – a nežiji proto, abych byl – ale než začnete ukazovat prstem… ujistěte se, že máte čisté ruce!“

Neuvědomujete si, jaké to je chodit v mých botách. Nežádám o vaše povzbuzení, ani nepotřebuji vaše urážky nebo odsudky.

Dokážu si poradit, protože se mi to vždycky dařilo. Tohle je můj životní příběh a já ho žiji, jak nejlépe dovedu, podle svých vlastních podmínek.

Jsem hrdý na svá zranění, protože každý krok vpřed deklaruje mou odolnost.

Možná si myslíte, že posuzovat mě posiluje vaši sebeúctu.

Snižuje ji to, protože se ustavujete jako kritik. Nejvlivnější lidé jsou spojovatelé, vůdci a ovlivňovatelé.

Slezte z běžícího pásu odsuzování a nasměrujte své názory k něčemu, co ostatním slouží, místo aby jim překáželo.

Vědkyně zabývající se zranitelností Brené Brownová řekla: „Studovala jsem posuzování a vím, že nesoudíme lidi, když se sami cítíme dobře.“

Nevíte, jaké to je být posílený, takže mě soudíte, abyste se cítili dobře. Přesměrujte svou bolest a zkoumejte ji, místo abyste ji zkresleně zaměřili na mě.

Jsem rozený přeživší, bojovník a vítěz, protože mé zkušenosti utvářely můj život.

Úspěšný jsem proto, že překonávám svá protivenství.

Soudíte mě, zatímco zpovzdálí prosazujete svou moc.

Vítám tě, abys zažil můj svět, teprve pak si uvědomíš, že nemáš právo mě kritizovat.

Nes jeden den mé břemeno, abys poznal, jaké to je být pod tíhou kritiky jiných lidí.

Moji autoritu mi propůjčují mé chyby a boje. Život je mým největším učitelem.

Ví o mých činech, a i když je mé utrpení intenzivní, vnitřní hlas mě nabádá, abych zůstal bdělý.

Ano, udělal jsem chyby, které způsobily bolest druhým, ale poučil jsem se z nich v naději, že je už nikdy nebudu opakovat.

Moje síla nespočívá v tom, že jsem poražen, ale v tom, že překonávám své těžkosti a vznáším se nad každou výzvou.

Jsem hoden, protože vydržím, zatímco ostatní ustupují.

Takže když mě posuzujete v tom nejhorším, nevidíte mě v tom nejlepším.

Autor Gerald G. Jampolsky potvrzuje: „Jsem hoden, protože vydržím: „Nesoudit druhé je další způsob, jak se zbavit strachu a prožívat Lásku. Když se naučíme nesoudit druhé – a zcela je přijmout a nechtít je měnit -, můžeme se zároveň naučit přijímat sami sebe.“

Commander Of My Destiny

„Lidem není dáno posuzovat, co je správné a co ne. Lidé se věčně mýlili a budou mýlit, a to v ničem jiném než v tom, co považují za správné a co za nesprávné.“ – Lev Nikolajevič Tolstoj

Strávit den v mé kůži a zjistit, jaké to je, když vás někdo sráží, až nemůžete vstát.

Zjistit, jaké to je plazit se životem.

Když se jiným daří, já přežívám.

Zatímco ty si myslíš, že je rozumné mě soudit, své utrpení odkláníš, protože je těžké se s ním vypořádat.

Není síla v tom, že se schováváš za své strachy a nejistoty.

Čelím svým démonům, zatímco ty se krčíš před těmi svými.

Nabádám tě, abys soucítil s ostatními, místo abys je kritizoval. Zvyšuje to vaši schopnost brát v úvahu jejich pocity, místo abyste na ně promítali svou nevyřešenou bolest.

Vaše odsuzování mě okrádá o autoritu. Neprospívá mi, když se zavděčím druhým na úkor snižování své vlastní hodnoty. Odmítám tolerovat vaše soudy a kritiku.

Psychoterapeut David Richo říká: „Když si všimnu, že se soudím, jednoduše to dosvědčím a vrátím se k danému okamžiku a k tomu, co prožívá osoba, která stojí proti mně. Pokud si všimnu, že na druhého přenáším své vlastní obavy, poklepu si metaforicky na rameno a přesměruji svou pozornost na to, co cítí ten druhý.“

Nesuďte mě, dokud jste neušli míli v mých botách a nesetkali se s mou bolestí.

Nemůžete vstoupit do arény jako kritik, aniž byste mě doprovázeli v boji. Odmítám přijmout tvou bolest, protože je na tobě, abys jí čelil.

Jsem velitelem svého osudu, svým pánem a obhájcem.

Nepotřebuji povzbuzení ani rady, jak žít svůj život. Jsem připraven dělat chyby, učit se z nich a růst na nich.

Tvrdím sám sobě: „

Nesuďte mě, dokud jste neušli míli v mých botách s hřebíkem v noze.

To je příběh mé minulosti a mé budoucnosti, ale já se nekrčím ani neprotestuji. Přijímám svůj osud a kráčím vpřed s vědomím, že nejsem sám.

Soud je pohádka, kterou vypráví zbabělec, jenž se příliš bojí čelit své temnotě.

Můj je vyzdoben na mé hrudi, aby mi připomínal můj životní cíl. I když na něj nejsem hrdý, uznávám ho jako svůj osud.

Tak mě přestaň soudit a vytvoř si nový příběh, který bude tvůj.