S hrami Williama Shakespeara se dříve či později setkáme všichni: ať už na stránkách, jevišti nebo – v dnešní době možná nejčastěji – na plátně. Více než čtyři sta let po své smrti je Shakespeare stále velmi aktuální, a to nejen jako nejznámější jméno anglické literatury, ale také jako její možná nejslavnější vypravěč, i když jeho ruku v moderních adaptacích, které se sotva podobají svým předlohám, nepoznáme.

Ale pokud můžeme Shakespearovy hry proměnit v jiné druhy zábavy, při nichž nemusíme číst poznámky pod čarou nebo tupě sedět v hledišti, zatímco herci pronášejí archaické vtipy, proč bychom vůbec měli Shakespeara číst? Může být hluboce obtížné mu porozumět, což je problém, s nímž se setkávali i jeho první diváci, protože své projevy napěchoval nejen stovkami vypůjčených slov, ale i stovkami vlastních výmyslů.

Kritika Shakespearovy obtížnosti sahá až k jeho prvním kritikům. Anglický básník sedmnáctého století John Dryden prohlásil, že dramatik „má nepochybně větší básnickou duši než každý jiný z našeho národa“. Ve hrách najdeme „všechna umění a vědy, veškerou morální a přírodní filozofii“. Přesto i Dryden mohl v roce 1664 napsat, že Shakespearův jazyk je „trochu zastaralý“ a že „na každé stránce je buď nějaký solekismus v řeči, nebo nějaká notorická vada ve smyslu“. (Tyto problémy lze někdy, ale ne vždy, přičíst písařské chybě.)

„Mnohá jeho slova,“ napsal Dryden, „a ještě více jeho frází je sotva srozumitelných. A z těch, kterým rozumíme, jsou některé negramatické, jiné hrubé; a celý jeho styl je tak otrávený obraznými výrazy, že je stejně afektovaný jako nepřehledný.“ (str. 5) Zdá se to kruté. Jak mohl takový spisovatel nejen přežít, ale stát se téměř božskou postavou literárních dějin?“

Možná je to všechno tou „poezií“. Shakespeare je jistě jedním z nejmuzikálnějších spisovatelů jazyka. Čtěte jeho promluvy dětem – budou je poslouchat s nadšenou pozorností, aniž by rozuměly jedinému slovu. Je lepší, když se se Shakespearem setkáme brzy a naučíme se slyšet hudbu dřív, než nás budou bičovat přehnané představy o tom, jak je těžké mu porozumět.

Shakespearovy geniální hry, napsané v době, kdy angličtina procházela jedním z nejrychlejších a nejradikálnějších posunů ze všech jazyků v dějinách, uchovávají změť vypůjčených, vymyšlených a ukradených slov, staromódních i novomódních řečových figur a vědeckých i populárních myšlenek putujících Anglií na cestě do globalizujícího se světa a z něj. Proudy veršů, které se valí z úst jeho postav, nám poskytují jazyk v jeho nejplynulejší, nejdynamičtější a nejdemotičtější podobě, plný nevídaných básnických fug, nacpaných vedle hrubostí, které Dryden neměl rád.

To je podstata moderny – pozdějších Shakespearových následovníků, jako byli Samuel Beckett a James Joyce, kteří volně mísili vysoké a nízké a vymýšleli nové způsoby řeči. Proč bychom měli číst Shakespeara? Nenapadá mě přesvědčivější argument než samotný Shakespearův jazyk, který oslňuje, i když mate, a jehož podivnost mu dodává takovou trvalou přitažlivost. Ale které hry bychom měli číst a proč? Ve videích TED-Ed výše od Iseult Gillespieové a níže od Brendana Pelsueho jsou uvedeny argumenty pro čtyři největší Shakespearova díla:

Poznejte nová fakta o těchto hrách a zjistěte, proč k nám jejich tragičnost, humor a hojné množství vražd stále promlouvají i přes propast stovek let. Především však také Shakespearovu nádherně zdobnou poezii – i když jí sotva rozumíme.

Související obsah:

Poslechněte si 55 hodin Shakespearových her: Vydejte se na virtuální prohlídku Shakespearova divadla Globe v Londýně

Poslechněte si, jak Shakespeare zněl v originální výslovnosti

Podívejte se na virtuální prohlídku Shakespearova divadla Globe v Londýně

1,700+ slov vymyšlených Shakespearem*

Josh Jones je spisovatel a hudebník z Durhamu v Severní Karolíně. Sledujte ho na adrese @jdmagness.

.