Velcí savci býložravci zažívají redukci populací a zmenšování areálu. U mnoha býložravců nám však chybí regionální znalosti o stavu populací, zejména v rozvojových zemích. Vyřešení této mezery ve znalostech je klíčové pro zavádění strategií ochrany přizpůsobených potřebám druhů, jejichž populační úbytek je v rámci jejich areálu velmi variabilní. Pekari bělolící (Tayassu pecari) jsou důležitými ekosystémovými inženýry v neotropických lesích a jsou velmi citliví na vyrušování člověkem. Přestože si pekari bělolící zachovávají široký areál rozšíření, v některých částech jejich areálu dochází k výraznému poklesu populace. Zkoumali jsme regionální rozšíření a stav populací tohoto druhu v Mezoamerice. Ke zjištění stavu a hranic areálu výskytu pekari bělobřichého jsme použili kombinaci technik, včetně mapování a hodnocení stavu populace na základě expertního posouzení a technik modelování rozšíření na základě dat. Naše analýza odhalila úbytek a vysokou izolaci populací pekariů v celé Mezoamerice, přičemž jejich areál se zmenšil o 87 % oproti historickému rozšíření a o 63 % oproti současným odhadům areálu IUCN pro tento region. Rozšíření pekari bělobřichého je ovlivněno ukazateli lidského vlivu a lesního porostu a je omezenější než u jiných sympatrických velkých býložravců, přičemž jejich největší populace jsou omezeny na přeshraniční rezervace. K ochraně pekari bělobřichého v Mezoamerice bude zapotřebí přeshraniční úsilí, které se zaměří jak na ochranu lesů, tak na řízení lovu, zvýšenou přeshraniční koordinaci a přehodnocení priorit ochrany v jednotlivých zemích a regionech. Naše metodika podrobného popisu regionálního stavu pekari bělobřichého by mohla být použita i u dalších málo známých velkých savců.