Oživená důvěra v instituce.
Michiko Kakutani je autorem bestselleru Smrt pravdy z roku 2018 a bývalým hlavním knižním kritikem New York Times.

Doufejme, že pandemie koronaviru Američany otřese a uvědomí si, že instituce a hodnoty, které Donald Trump celé své prezidentství napadá, jsou pro fungování demokracie – a pro její schopnost účinně se vypořádat s celonárodní krizí – zásadní. Poznání, že vládní instituce – včetně těch, které jsou pověřeny ochranou našeho zdraví, zachováním našich svobod a dohledem nad národní bezpečností – musí být obsazeny odborníky (nikoli politickými loajalisty), že rozhodnutí je třeba přijímat v rámci rozumného politického procesu a na základě vědeckých důkazů a historických a geopolitických znalostí (nikoli na základě trumpovských „alternativních faktů“, politické účelovosti nebo toho, co Thomas Pynchon v knize Gravitační duha nazval „chaosem vrtochů, rozmarů, halucinací a všestranné debility“). Místo Trumpovy zahraniční politiky „America First“ se musíme vrátit k multilaterální diplomacii a k pochopení, že spolupráce se spojenci – a také s protivníky – je nezbytná zejména při řešení globálních problémů, jako je změna klimatu a virové pandemie.

Nejvíce ze všeho si musíme uvědomit, že důvěra veřejnosti je pro vládnutí klíčová – a tato důvěra závisí na tom, zda říkáme pravdu. Jak napsal historik John M. Barry ve své knize Velká chřipka z roku 2004 – otřesné kronice chřipkové pandemie z roku 1918, která zabila odhadem 50 milionů lidí po celém světě – hlavní poučení z této katastrofy je, že „ti, kdo mají moc, si musí udržet důvěru veřejnosti“ a „způsob, jak toho dosáhnout, je nic nezkreslovat, ničemu nepřikládat tu nejlepší tvář, nikým se nesnažit manipulovat“.“

Očekávejte politické povstání.
Cathy O’Neil je zakladatelkou a generální ředitelkou společnosti ORCAA, která se zabývá algoritmickým auditem, a autorkou knihy Weapons of Math Destruction:

Důsledkem koronaviru bude pravděpodobně nové politické povstání – něco jako Occupy Wall Street 2.0, tentokrát však mnohem masovější a rozzlobenější. Jakmile skončí mimořádná zdravotní situace, uvidíme, do jaké míry bude postaráno o bohaté, dobře propojené a dobře zajištěné komunity, zatímco kontingentní, chudé a stigmatizované komunity budou důkladně zničeny. Navíc uvidíme, jak je možné podniknout politické kroky – lze rychle zmobilizovat záchranné akce a projekty v hodnotě mnoha bilionů dolarů – ale pouze v případě, že je věc považována za naléhavou. Tento nesoulad dlouhodobě přehlížených skupin obyvatelstva, které konečně dostanou zprávu, že jejich potřebám se nejen chronicky nevěnuje pozornost, ale že jsou také chronicky odmítány jako politicky potřebné, bude mít pravděpodobně drastické, vidlemi viděné důsledky.

Volby

Elektronické hlasování se stává hlavním proudem.
Joe Brotherton je předsedou společnosti Democracy Live, startupu, který zajišťuje elektronické hlasování.

Jednou z obětí COVID-19 bude starý model omezování hlasování na volební místnosti, kde se lidé musí shromažďovat v těsné blízkosti po delší dobu. Od tohoto modelu se postupně odkláníme od roku 2010, kdy Kongres přijal zákon vyžadující elektronické hlasování pro vojenské a zahraniční voliče a některé státy nyní vyžadují přístupné hlasování doma pro nevidomé a zdravotně postižené voliče. V dlouhodobém horizontu, kdy se volební úředníci potýkají s tím, jak umožnit bezpečné hlasování uprostřed pandemie, je přijetí pokročilejších technologií – včetně bezpečného, transparentního a nákladově efektivního hlasování z našich mobilních zařízení – pravděpodobnější. V nejbližší době se ve volebním cyklu 2020 v některých jurisdikcích objevuje hybridní model – hlasování z mobilních telefonů s papírovými hlasovacími lístky pro sčítání hlasů. Měli bychom očekávat, že se tato možnost rozšíří. Aby bylo jasno, již nyní existují osvědčené technologie, které nabízejí mobilní hlasování z domova a zároveň generují papírové hlasovací lístky. Tento systém není nápad, je to realita, kterou již téměř deset let využívají naši vojáci v zámoří a zdravotně postižení voliči ve více než 1 000 volbách. Mělo by se jednat o nový standard.

Den voleb se stane měsícem voleb.
Lee Drutman je vedoucím pracovníkem organizace New America a autorem knihy Breaking the Two-Party Doom Loop: The Case for Multiparty Democracy in America.

Jak uspořádat volby v době koronaviru? Tím, že usnadníme občanům volit, kdy chtějí a kde chtějí, aby se volební den nestal zdravotním rizikem velkých davů a dlouhých front. Změnu přinese rozšíření předčasných voleb a hlasování poštou bez omluvy, čímž se den voleb fakticky změní na volební měsíc (nebo možná měsíce, v závislosti na blízkosti voleb a shovívavosti k pozdě doručeným hlasovacím lístkům s razítkem ze dne voleb). Tento přechod vyžaduje značnou pozornost a plánování, aby bylo zajištěno rovné zacházení se všemi komunitami a aby se zabránilo podvodům. Tváří v tvář perspektivě přeplněných volebních místností obsazených rizikovými pracovníky (kteří jsou zpravidla staršího věku) se však státy dostanou pod obrovský tlak na vypracování plánů, aby volby mohly proběhnout bez ohledu na ně. To bude znamenat trvalou změnu. Jakmile si občané vyzkouší pohodlí předčasných voleb a/nebo hlasování poštou, nebudou se jich chtít vzdát. Větší pohodlí přinese vyšší volební účast, což může změnit stranickou soutěž v Americe.

Volby poštou se stanou normou.
Kevin R. Kosar je viceprezidentem pro výzkumná partnerství v R Street Institute.

Do dnešního dne odložilo své prezidentské primárky pět států – Georgia, Kentucky, Louisiana, Maryland a Ohio. Další státy mohou následovat. Tyto volby však nelze odkládat donekonečna. Strany musí uspořádat své sjezdy a vybrat prezidentského kandidáta před podzimními všeobecnými volbami. Podle některých zpráv může koronavirus ohrožovat Američany až do června nebo dokonce do konce léta. Ve většině států to znamená, že volební politika si koleduje o volební krach. Čas běží.

Naštěstí existuje časem prověřený prostředek, kterým se země může vyhnout volbě mezi ochranou veřejného zdraví a umožněním voličům uplatnit své volební právo: korespondenční hlasování. Příslušníci armády v zámoří volí poštou již desítky let. Některé státy, například Washington, Oregon a Utah, již umožňují volit všem doma. Každému voliči zašlou hlasovací lístek a pak mu umožní vybrat si, zda jej odevzdá poštou, nebo ve volební místnosti. Bohužel většina států nastavila přepínač na hlasování osobně a vyžaduje, aby jednotlivci požádali o hlasování poštou. Voliči již nyní dostávají poštou registrační karty a průvodce volbami. Proč ne hlasovací lístky? Vzhledem k rizikům, která osobní hlasování představuje, mají nyní státy naléhavý důvod okamžitě přistoupit k modernizaci svých skrytých systémů – a měli bychom to od nich brzy očekávat.

Dale Ho je ředitelem projektu volebních práv v Americké unii občanských svobod.

Pandemie COVID-19 představuje bezprecedentní hrozbu pro způsob, jakým většina lidí volí: osobně v den voleb. Existuje však několik zřejmých kroků, které můžeme podniknout, abychom zajistili, že nikdo nebude muset volit mezi svým zdravím a právem volit.

Především by měl každý oprávněný volič dostat poštou hlasovací lístek a samolepicí zpáteční obálku s předplaceným poštovným. Všechny hlasovací lístky s poštovním razítkem do dne voleb by měly být přijaty a sečteny. Hlasovací lístky odevzdané poštou by neměly být vyřazovány na základě chyb nebo technických nedostatků, aniž by voliči byli předem informováni o případných závadách a měli možnost je opravit. Zároveň mohou státy zachovat možnosti osobního hlasování pro osoby, které je potřebují – např. pro voliče se zdravotním postižením, s omezenou znalostí angličtiny, s omezeným přístupem k poštovním službám nebo pro voliče, kteří se zaregistrují až po rozeslání korespondenčních hlasovacích lístků.

Správci voleb by měli dostat dodatečné prostředky na nábor mladších volebních pracovníků, na zajištění jejich zdraví a bezpečnosti a bezpečnosti voličů a na rozšíření kapacity pro rychlé a přesné zpracování toho, co bude pravděpodobně bezprecedentní množství korespondenčních hlasů. Kromě toho by státy měly zrušit omezení, která zakazují volebním úředníkům zpracovávat korespondenční hlasy až do dne voleb (v současné době má tato omezení 15 států). A média by měla pomoci nastavit očekávání veřejnosti, že v prostředí s rekordním množstvím korespondenčních hlasů může sčítání výsledků a předpovídání vítězů trvat déle, než jsme byli zvyklí.

Pokud stát nemůže učinit všechny výše uvedené kroky, měl by jich učinit co nejvíce. Současná krize činí tyto změny o to potřebnějšími – a o to pravděpodobnějšími.“

Globální ekonomika

Další omezení masové spotřeby.
Sonia Shah je autorkou knihy Pandemie: Pandemie: autorka knihy Pandemie: sledování nákaz od cholery po ebolu a dále a připravované knihy The Next Great Migration:

V nejlepším případě trauma z pandemie donutí společnost přijmout omezení masové konzumní kultury jako rozumnou cenu za obranu proti budoucím nákazám i klimatickým katastrofám. Po celá desetiletí jsme uspokojovali své nadměrné choutky tím, že jsme svou průmyslovou činností zasahovali do stále se zvětšující části planety a nutili divoké druhy, aby se tísnily ve zbývajících fragmentech životního prostředí v těsné blízkosti toho našeho. To umožnilo živočišným mikrobům, jako je SARS-COV2 – nemluvě o stovkách dalších, od eboly po ziku – přejít do lidských těl a způsobit epidemie. Teoreticky bychom se mohli rozhodnout zmenšit naši průmyslovou stopu a zachovat životní prostředí volně žijících živočichů, aby živočišné mikroby zůstaly v jejich tělech. Pravděpodobnější je, že budeme svědky méně bezprostředně relevantních přeměn. Všeobecný základní příjem a povinná placená nemocenská dovolená se přesunou z okraje do centra politických debat. Konec masové karantény uvolní nahromaděnou poptávku po intimitě a vyvolá mini baby-boom. Humbuk kolem online vzdělávání bude opuštěn, protože generace mladých lidí, kteří budou nuceni odejít do ústraní, přetvoří kulturu kolem opačného ocenění komunitního života.

Silnější domácí dodavatelské řetězce.
Todd N. Tucker je ředitelem oddělení Governance Studies v Rooseveltově institutu.

V dávných dnech roku 2018 byla Trumpova administrativa odborníky peskována za uvalení cel na dovoz oceli na globální bázi z důvodů národní bezpečnosti. Jak tehdy prezident napsal na Twitteru: „KDYŽ NEMÁTE OCEL, NEMÁTE ZEMI!“. Pro většinu ekonomů však byla skutečným důvodem narušení trhu s kovy Čína a dodatečné uvalení cel na spojence USA bylo nesmyslné, zněl argument: Koneckonců, i kdyby Amerika přišla o svůj ocelářský průmysl úplně, stále bychom se mohli spolehnout na dodávky od spojenců v Severní Americe a Evropě.

Přesuneme se do roku 2020. Právě tento týden spojenci USA zvažují zásadní omezení na hranicích, včetně uzavření přístavů a omezení vývozu. I když nic nenasvědčuje tomu, že by se koronavirus jako takový přenášel prostřednictvím obchodu, lze si představit dokonalou bouři, v níž hluboká recese plus rostoucí geopolitické napětí omezují přístup Ameriky k jejím běžným dodavatelským řetězcům a nedostatek domácích kapacit na trzích s různými produkty omezuje schopnost vlády pohotově reagovat na hrozby. Rozumní lidé se mohou lišit v názoru na to, zda byla Trumpova cla na ocel správnou reakcí ve správný čas. V příštích letech však lze očekávat větší podporu demokratů, republikánů, akademiků i diplomatů pro názor, že vláda má hrát mnohem větší roli při vytváření přiměřené redundance v dodavatelských řetězcích – odolných i vůči obchodním šokům ze strany spojenců. To bude znamenat podstatnou změnu orientace oproti ještě nedávné minulosti.

Dambisa Moyo je ekonomka a spisovatelka.

Pandemie koronaviru vytvoří tlak na korporace, aby zvážily efektivitu a náklady/přínosy globalizovaného systému dodavatelských řetězců oproti robustnosti domácího dodavatelského řetězce. Přechod na robustnější domácí dodavatelský řetězec by snížil závislost na stále roztříštěnějším globálním dodavatelském systému. Ale i když by se tím lépe zajistilo, že lidé dostanou zboží, které potřebují, tento přechod by pravděpodobně také zvýšil náklady korporací a spotřebitelů.

Rozdíl v nerovnosti se bude zvětšovat.
Theda Skocpol je profesorkou vlády a sociologie na Harvardu.

Diskuse o nerovnosti v Americe se často zaměřují na rostoucí propast mezi dolními 99 procenty a horním 1 procentem. Ale další propast, která se zvětšila, je mezi horní pětinou a všemi ostatními – a tuto propast tato krize ještě prohloubí.

Nejbohatší pětina Američanů dosáhla v posledních desetiletích většího přírůstku příjmů než ti, kteří jsou v příjmové hierarchii pod nimi. Jsou častěji členy sezdaných, vysoce vzdělaných párů. Jako profesionálové nebo manažeři s vysokými platy žijí v domech připravených na internet, které umožňují práci na dálku – a kde mají děti vlastní ložnice a nenarušují tolik rozvrh práce z domova. V této krizi bude většina z nich vydělávat stabilní příjmy a zároveň si bude nechávat dovážet potřebné věci až před dveře.

Zbylých 80 procent Američanů tento finanční polštář postrádá. Někteří budou v pořádku, ale mnozí se budou potýkat se ztrátou zaměstnání a rodinnou zátěží. S větší pravděpodobností půjde o rodiče samoživitele nebo domácnosti s jedním příjmem. Mají menší možnost pracovat z domova a jsou častěji zaměstnáni v sektoru služeb nebo dodávek, tedy v zaměstnáních, která je vystavují většímu nebezpečí, že se dostanou do kontaktu s koronavirem. V mnoha případech jejich děti doma nezískají vzdělání, protože je rodiče nebudou moci učit nebo jejich domácnosti mohou mít nedostatečný přístup k vysokorychlostnímu internetu, který umožňuje výuku na dálku.

Životní styl

Hlad po rozptýlení.
Mary Frances Berryová je profesorkou amerického sociálního myšlení, historie a afrikanistiky na Pensylvánské univerzitě.

Některé již probíhající trendy se pravděpodobně ještě zrychlí – například využívání hlasových technologií ke kontrole vstupů, zabezpečení a podobně. V krátkodobém horizontu přibudou na univerzitách kurzy o pandemiích a vědci budou vymýšlet výzkumné projekty na zlepšení předpovědi, léčby a diagnostiky. Historie však naznačuje i jiný výsledek. Po katastrofální španělské chřipce v letech 1918-19 a po skončení první světové války vyhledávalo mnoho Američanů bezstarostnou zábavu, kterou jim umožnilo zavedení automobilů a rádia. Mladé ženy, které na základě 19. dodatku mohly nově volit, si natáčely vlasy, navštěvovaly speakeasies a tančily charleston. Ekonomika se rychle vzpamatovala a vzkvétala přibližně 10 let, než iracionální investice uvrhly Spojené státy a celý svět do velké hospodářské krize. Pravděpodobně, vzhledem k minulému chování, až tato pandemie skončí, budou lidé reagovat se stejným pocitem úlevy a hledáním společenství, úlevy od stresu a potěšení.

Méně společného stolování – ale možná více vaření.
Paul Freedman je profesorem historie na Yaleově univerzitě a autorem nejnovější knihy American Cuisine:

V posledních několika letech Američané utrácejí více peněz za jídlo připravované mimo domov než za nákup a přípravu jídla. Ale nyní, kdy jsou restaurace většinou zavřené a kdy se zvyšuje izolace, se mnoho lidí bude v příštích týdnech učit nebo znovu učit vařit. Možná si vaření opět zamilují, i když nebudu zadržovat dech, nebo možná zvítězí rozvoz nad vším ostatním. Restaurace s posezením by se také mohly zavřít natrvalo, protože je lidé budou navštěvovat méně často; je pravděpodobné, že v Evropě a ve Spojených státech bude mnohem méně restaurací s posezením. Přinejmenším na nějakou dobu budeme méně pospolití.

Oživení parků.
Alexandra Langeová je kritičkou architektury v časopise Curbed.

Lidé často vnímají parky jako cíl něčeho konkrétního, například fotbalových hřišť, grilování nebo dětských hřišť, a všem těmto funkcím je nyní třeba se vyhnout. To však neznamená, že by parky byly méně hodnotné. Se svou rodinou se schovávám v Brooklynu a každý den, kdy jdeme ven, se procházíme po okruhu na sever přes Brooklyn Bridge Park a na jih po Brooklyn Heights Promenade. Vidím, jak lidé žádají Golden Gate Park, aby uzavřel cesty, aby tam bylo ještě víc místa pro lidi. V Británii se National Trust snaží otevřít více zahrad a parků zdarma. Městské parky – do kterých většina velkých měst v posledním desetiletí výrazně investovala – jsou dostatečně velké na to, aby pojaly davy lidí i sociální odstup. Pomáhá tomu, že na severní polokouli je jaro.

Společnost by mohla vyjít z pandemie a ještě více ocenit tyto velké prostory, a to nejen jako zázemí pro významné akce a aktivní využití, ale i jako příležitost být spolu vizuálně. Psal jsem knihu o nákupních centrech a jejich návštěvu bych teď rozhodně nedoporučoval (všechny ty povrchy přenášející viry). V příměstských komunitách však nákupní centra historicky plnila stejnou funkci: bylo kam jít, kde být spolu. To, co máme teď, jsou parky. Až tohle všechno skončí, rád bych viděl více veřejných investic do otevřených, přístupných míst pro setkávání za každého počasí, a to i poté, co už nebudeme muset zůstat metr od sebe.“

Změna v našem chápání „změny“.
Matthew Continetti je stálým spolupracovníkem American Enterprise Institute.

„Změna paradigmatu“ patří mezi nejpoužívanější fráze v žurnalistice. Přesto může být pandemie koronaviru jedním z případů, kdy se uplatní. Americká společnost zná specifický model změny, který funguje v rámci stávajících parametrů našich liberálně demokratických institucí, většinou volného trhu a společnosti expresivního individualismu. Ale koronavirus nenapadá jen imunitní systém. Stejně jako občanská válka, Velká hospodářská krize a druhá světová válka má potenciál infikovat základy svobodné společnosti. Státní správa a samospráva postupují při řešení krize hlubokých rozměrů různou a někdy i protichůdnou rychlostí. Světová ekonomika vstoupila do počáteční fáze recese, která má potenciál přerůst v depresi. Velké části Ameriky již zcela ukončily svou činnost. Američané se bleskově rozloučili se společností lehkomyslnosti a neustálé aktivity a federální vláda podniká kroky, které jsou častější spíše v době války. Naše kolektivní představy o možném se již změnily. Pokud nebezpečí, které koronavirus představuje jak pro zdraví jednotlivců, tak pro kapacitu veřejného zdravotnictví, přetrvá, budeme nuceni přehodnotit samotné pojetí „změny“. Paradigma se změní.

Tyranie zvyku už ne.
Virginia Heffernanová je autorkou knihy Magic and Loss: The Internet as Art.

Lidé obecně nejsou nakloněni radikálním odchylkám od svých každodenních kolejí. Ale nedávná fantazie o „optimalizaci“ života – o maximální výkonnosti, produktivitě, efektivitě – vytvořila chalupářský průmysl, který se snaží, aby i ten nejnudnější možný život zněl hrdinsky. Jordan Peterson už léta nařizuje ztraceným mužským duším, aby si ustlaly. Čtyřhodinový pracovní týden, Síla návyků a Atomové návyky nabádají čtenáře, aby si zautomatizovali určité chování, které je udrží v poslušném přepracování a nedostatečném stravování.

Ale COVID-19 naznačuje, že Peterson (ani žádný jiný martýrium hlásající návyky) není vůdcem pro naši dobu. Místo toho se zamysleme nad Albertem Camusem, který v knize Mor svádí vyhlazení fiktivního alžírského města epidemií na jedinou věc: na důslednost. „Pravda je taková,“ píše Camus o zdrcujícím nudném přístavním městě, „že se všichni nudí a věnují se pěstování návyků.“ Obyvatelům města svázaným zvyky chybí představivost. Trvá jim příliš dlouho, než pochopí, že je pronásleduje smrt a že je nejvyšší čas přestat jezdit tramvají, pracovat za peníze, hrát kuželky a chodit do kina.

Možná, stejně jako v Camusově době, bude zapotřebí dvojího přízraku autokracie a nemoci, abychom naslouchali svému zdravému rozumu, své představivosti, svým výstřednostem – a ne svému programování. Rozsáhlejší a odvážnější přístup ke každodenní existenci je nyní klíčový, abychom se nepodřídili tyranii podobné Trumpovi, kantovství a ortodoxii a ekologicky a fyziologicky devastujícímu chování (včetně našeho oblíbeného: jízda autem, konzumace masa, spalování elektřiny). V tomto současném morovém období by mohlo dojít k nabité angažovanosti za světonázor bližší kostem, který si uvědomuje, že máme na Zemi krátký čas, hodiny soudného dne jsou za minutu od půlnoci a společný mírový a smysluplný život bude vyžadovat mnohem víc než jen stlaní postelí a uměřené investice. Síla žádných návyků.