Jste na straně příjemce rozchodu. Možná jste to čekali. Možná to přišlo znenadání. Je pravděpodobné, že jste to čekali. Pokud si myslíte, že ne, popíráte to. Věděli jste to, jen jste nechtěli uvěřit, že se to opravdu děje.

Nevěřil jsem.

Ale bohužel mě to nepřekvapilo. Vztah, na který jsem pěl chválu, skončil. A kvůli tomu se cítím trapně. Kromě všech ostatních věcí, které cítím.

Byl jsem na straně příjemce tohoto rozchodu. Měl k tomu své důvody. Nepamatuji si, že bych se na ně ptala, ale on mi je dobrovolně sdělil. Mluvili jsme spolu těch pár dní, které mi trvalo, než jsem si sbalila všechny věci a přestěhovala se zpátky k rodičům.

Neptala jsem se proč. Vyslechl jsem si jeho důvody. Vyslechl jsem si i všechny ty, které neřekl. Rada, pánové: když už s někým nechcete být, řekněte mu to. Nedávej jim to najevo.

Měli jsme spolu rozhovory. Prolévali jsme slzy. Sdíleli jsme smích. Snažil jsem se to pochopit, ba co víc, zafixovat si to v hlavě. Můj špatný zvyk. Vysvětluje, proč mám potíže jednat, protože mám pocit, že už jsem to v hlavě udělal.

Chtěl jsem si v hlavě přehrát posledních několik měsíců, chtěl jsem si vyčinit za to, jak jsem podle svého pocitu přispěl k tomuto pádu. Chtěl jsem se zlobit a podsouvat mu důvody, kterým jsem věřil, a důvody, kterým jsem nevěřil, a chtěl jsem se dobrat pravdy, proč se to děje.

Ale na tom proč nezáleží. Na jeho důvodech nezáleží. Na pravdě nezáleží. Záleží jen na tom, že teď se mnou nechce být.

Možná už se mnou nechce být nikdy. Na tom taky nezáleží. Proč? Protože s tím nemůžu nic dělat. Je to mimo mou kontrolu. Nemůžu říct nic, co by změnilo jeho názor nebo jeho důvody. To je stejný důvod, proč neposíláš ten dopis svému bývalému.“

Neprosila jsem, neprosila jsem, přijala jsem to. Mám důstojnost a sebeúctu. Nemám zájem někoho přesvědčovat, aby byl se mnou.

Tohle nechci. Ale nechci být s někým, kdo se mnou nechce být, ať už jsou ty důvody jakékoli. Prostě na nich nezáleží.

Někde jsem se ztratila. Bylo to tak pozvolné, že jsem si ani neuvědomila, že se to děje. Ale stalo se to. A já ji musím získat zpátky. Bylo mi dobře před ním, bude mi dobře i teď.“

Pokud prožíváš něco podobného, vím, že chceš odpovědi. Chcete to pochopit, chcete vědět proč, protože si myslíte, že se pak budete cítit lépe. Nebude. Nic takového jako uzavření neexistuje.

Ať už vám dají jakékoliv důvody, přijměte je. Smiřte se s tím, že s vámi právě teď nechtějí být. Nepros, nepros a nesnaž se s nimi manipulovat. Měj trochu úrovně, důstojnosti a sebeúcty. Přijměte to a odejděte.

Nic víc pro to nemáte udělat.

Vaším úkolem je soustředit se na sebe, znovu se spojit s přáteli a znovu objevit nebo znovu objevit, kdo jste. Co všechno jsi chtěl udělat? Jdi je dělat a dělej je s odevzdaností.

Prohlížím si byty, daruji věci do spořitelny, čistím vše, co mi neslouží, znovuobjevuji A znovuobjevuji sebe sama. A trávím čas se svou kočičkou, kterou jsem si k nám ještě nenastěhovala. Moc se mu po mně stýská.

Nevím, co mi přinese budoucnost. Nikdo to neví.

Neslíbil mi to navždy. To nemůže nikdo.

Jediné, nad čím mám plnou kontrolu, jsem já: moje činy, reakce a soustředění. A já se soustředím na to, abych byl co nejlepší verzí sebe sama a už nikdy nedopustil, aby ta těžká a nezbytná práce na sebezdokonalování šla stranou.

Přeji si nečekané cesty a nové představené cesty. Na přijetí.