Není snadné ho najít a je označován za jedno ze skrytých kulturních tajemství Whistleru – ale po nějakou dobu byl „Vrak vlaku“ také zahalen rouškou tajemství.

Ukrytý ve starém lese jižně od Function Junction v letovisku Whistler ve státě B.C., ‚Train Wreck‘, jak se mu říká, je jedinečným spojením starého a moderního.

Stejně jedinečné a pozoruhodné je i jeho umístění. Mezi prastarými stromy a poblíž břehů řeky Cheakamus se nachází sedm skříňových vagonů CN, které byly urbanizovány vzpourou barevných graffiti a poté obklopeny turistickými stezkami a stezkami pro horská kola.

Historie a záhada „vlakového vraku“

O příčině ztroskotání, k němuž mělo dojít někdy v 50. letech 20. století, se toho vědělo jen málo.

V té době byly podle Whistlerova muzea vlakové nehody sotva vzácnou událostí. Při jízdě těchto typů vlaků se skříňové vozy často posouvaly a kymácely tak, že jeden vůz nakonec přeskočil koleje a strhl s sebou i zbývající vozy.

To však byly většinou jen spekulace. V padesátých letech v oblasti nikdo nežil a nebyly založeny místní noviny, které by událost zdokumentovaly.

Vrak ve Whistleru mnohé mátl, protože skříňové vozy leží daleko od kolejí, a přesto jsou obklopeny starými stromy. Neexistují žádné stopy po jasné cestě od kolejí k jejich současnému umístění ani žádné důkazy o tom, že by vagony byly vytrženy z kolejí a narazily do stromů.

Někteří, kteří místo navštívili, se domnívali, že k havárii mohlo dojít v důsledku pomalého vykolejení, ke kterému došlo v zatáčce podél kolejí.

Záhadu vlakového neštěstí se podařilo rozluštit až v roce 2014, z velké části díky Whistlerovu muzeu.

Po vydání článku o záhadě vlakového neštěstí v roce 2013 v časopise Whistler Question tehdejší výkonnou ředitelkou Whistler Museum Sarah Dreweryovou se na ni obrátili dva lidé, kteří nakonec doplnili chybějící historické střípky.

Rick Valleau Dreweryové řekl, že si pamatuje, jak jeho otec o vlakovém neštěstí mluvil, a jeho strýc Howard Valleau si na nehodu skutečně vzpomínal z první ruky. Rodina Valleauových – která je považována za průkopníky těžby dřeva v oblasti Whistleru, ještě než vůbec nějaký Whistler vznikl – vlastnila dřevařský podnik v bývalé obci Mons ve státě B.C., nedaleko jižního břehu Zeleného jezera. Dřevařská firma Valleau provozovala těžbu dřeva u jezera Alta Lake (ze kterého se nakonec stal Whistler) od roku 1955 do roku 1976.

Podle dvojice se vlakové neštěstí stalo v roce 1956, těsně poté, co se rodina Valleau v oblasti usadila. K havárii došlo ve skalním zářezu poté, co se skříňové vagony naložené dřevem zasekly a zablokovaly trať.

Vlastník vlaku, společnost Pacific Great Eastern Railway (PGE), která se nakonec stala společností BC Rail, než byla prodána společnosti CN Rail, neměl potřebné vybavení k přemístění zaklíněných skříňových vagonů a obrátil se na rodinu Valleauových s žádostí o pomoc.

Valleauovi se na místo vydali se svými dřevorubeckými stroji, podařilo se jim skříňové vozy vypáčit a odtáhnout je po trati do lesa, kde leží dodnes. To vysvětluje, proč nebyly v okolí vraku poškozeny žádné stromy.

Podle Dreweryho řekl průvodčí tohoto konkrétního vlaku John Millar Howardu Valleauovi, že došlo k chybě při výpočtu tonáže vlaku. Nakonec se ukázalo, že je příliš těžký, a posádka nakonec vlak rozdělila, aby se dostal do stoupání poblíž Green Lake. Tím, že si posádka vzala čas na vyrovnání hmotnosti a rozdělení vlaku, který měl čtyři lokomotivy, se však dostala do zpoždění za plánem.

Po vyšetřování nehody byli strojvedoucí a posádka následně propuštěni.

• Zubní lékaři se během COVID setkávají s „maskou v ústech“ a problémy souvisejícími se stresem-.19 pandemii

• Naděje a memy se opírají o „maličký“ bagr, který vykopává loď Suezského průplavu

Starý vrak se mění v městský

Překročení času na místě vraku vlaku, s pomocí úsilí místních obyvatel proměnilo v jedinečné umělecké dílo, pozoruhodný bikepark a báječné místo pro pěší turistiku.

První část vraku vlaku netvoří samotný vrak, ale několik nádherných vyhlídek na řeku Cheakamus, která může být někdy bouřlivá a jindy klidná.

Nenáročná túra je dlouhá asi tři kilometry a vine se podél smaragdově zelené řeky, než dojde k lesnímu úseku, v němž se nachází sedm vraků skříňových vagonů roztroušených v kilometrové vzdálenosti.

Některé ze skříňových vagonů jsou posazeny poblíž řeky Cheakamus, zatímco jiné jsou přimáčknuté ke starým stromům. Každý z nich je však zevnitř i zvenčí pokrytý graffiti.

V průběhu let na místo přijížděli známí graffiti umělci, jako je Chili Thom, rodák z B.C., a pouliční umělec z Whistleru Kris Kupskay (spolu s dalšími graffiti „nadšenci“), a malovali na krabicové vozy. Stejně jako letokruhy vypovídají o stáří stromů, vrstvy barvy na zrezivělých vagonech ukazují roky uměleckého vyjádření.

Pohled je to strašidelný a krásný zároveň.

Thom říká, že asi před pěti lety zorganizoval Train Wreck Paint Jam a pozval na místo asi 40 umělců, aby pracovali na svých dílech a spolupracovali.

„V noci jsem vytáhl generátor pro hudbu a světla,“ říká Thom.

“ Nakonec vznikly opravdu skvělé věci. Vždycky to bylo tak trochu cvičiště pro umělce a prostředí je naprosto neskutečné pro všechny graffiti writery, kteří by se rádi vypořádali s podivnými vlakovými vagóny ve dvorech. Je to tam akceptováno a fotky, které získáte do svého portfolia, nemají obdoby.“

„Vrak vlaku“ se stává oficiálně nepřístupným

K tomu, aby se lidé dostali na „neoficiální turistickou zastávku“, využívali zčásti železniční tratě a v roce 2014 začala policie CN rozdávat chodcům pokuty v hodnotě 115 dolarů poté, co se dozvěděla, kolik lidí využívá koleje, zejména ve Function Junction, jako stezku.

Přestože je používání železničních tratí jako stezek považováno za nebezpečné, je také nezákonné vstupovat na pozemek železnice.

V souvislosti s angažmá společnosti CN v roce 2014 Tourism Whistler nakonec odstranil své online informace doporučující lokalitu Train Wreck a stezky v jejím okolí – informace o umístění stezky však lze stále nalézt na některých turistických webových stránkách a na TripAdvisoru.

Přestože starostku Whistleru Nancy Wilhelm-Mordenovou tento problém znepokojuje, podle jejích slov se na řešení pracuje.

„V letošním roce máme v plánu postavit most, který povede přes řeku Cheakamus a propojí stezku Train Wreck Trail se stezkou Sea-to-Sky Trail, která je součástí Trans-Canada Trail,“ říká Wilhelm-Mordenová.

Výběrové řízení na projekt bylo vypsáno 19. února a uzavřeno 4. dubna. Wilhelm-Morden říká, že v současné době se nabídky vyhodnocují a zakázka bude zadána do konce května.

Účet za nový most uhradí obec z finančních prostředků Resort Municipality Initiative (RMI), které každoročně dostává od provincie.

Ale Train Wreck nikdy nebyl obecní stezkou, tak proč platit výdaje za nový most?“

Je velmi unikátní, je to jeden z těch autentických zážitků. Slyšeli jsme od spousty hostů i místních, že tam jezdí,“ říká Wilhelm-Morden.

„Samotná řeka je v té oblasti naprosto nádherná a vrak vlaku je docela fajn. Když CN mluvila o tom, že bude lidi pokutovat a hlídat, hodně lidí se nám vyjádřilo, že z toho mají velké obavy, protože to má takovou přitažlivost. Tak jsme si řekli, dobře, je to autentický zážitek, tak mu to usnadníme tím, že postavíme most.“

FOTOGALERIE: Paula Baker | Global News

Urbanizovaný vrak vlaku, který málem nebyl

V 90. letech 20. století bylo místo vraku vlaku málem vytěženo společností, která stále vlastnila některé licence na těžbu dřeva, jak uvádí článek Dreweryho z roku 2013. Naštěstí však kvůli změně zákonů o těžbě dřeva bylo zakázáno kácet stromy do vzdálenosti 15 metrů od řeky Cheakamus.

Po provedení měření se ukázalo, že jen velmi málo stromů by bylo v této oblasti způsobilých k těžbě. Bez ohledu na to chtěla těžařská společnost ve svých plánech stále pokračovat, ale aby bylo možné stromy odvézt a bylo to v souladu s tehdejším okresním manažerem, musely by být odstraněny vrtulníkem a musely by být konzultovány s místní komunitou.

Vzhledem k těmto pravidlům se těžařská společnost zdržela svých plánů a nakonec byly licence na těžbu dřeva vráceny koruně a pozemek se stal součástí Cheakamus Community Forest (CFC).