Tento seriál původně vycházel v průběhu února 2014. Dnes jej znovu publikujeme s ohledem na nový díl našeho podcastu Make Me Smart Explainathon, který obsahoval první otázku zde. I ostatní jsou dobré a původní článek najdete níže.

Posluchači Marketplace mají spoustu otázek o čerpacích stanicích.

Tolik, že se producent Marketplace Tommy Andres rozhodl strávit celý týden jejich zodpovídáním. Podívejte se na jeho nejnovější postřehy týkající se vaší palivové nádrže:

• Pondělí:
• Úterý: Proč ceny benzínu vždy končí na 9/10 centu?
• Středa: Jak čerpací stanice poznají, kdy mají zvýšit nebo snížit ceny?
• Čtvrtek: Proč je nafta o tolik dražší než benzín? Proč mají některá auta nádrž na benzín napravo a jiná nalevo?

1. Proč ceny benzínu vždy končí na 9/10 centu?

Abychom odpověděli na nejzáhadnější otázku v historii pořadu „Vždycky mě to zajímalo“ (vážně, chtělo to vědět nejméně 15 lidí), vydali jsme se do Three Lakes ve Wisconsinu a setkali se s Edem Jacobsenem (jinak známým jako „Jake the Oil Guy“).

Jacobsen pracoval pro Esso a pak koupil půl tuctu čerpacích stanic, které provozoval desítky let. Nyní provozuje Northwoods Petroleum Museum – sbírku nejméně 4 000 předmětů, od vrtáků přes historické benzinové pumpy až po starožitné volňásky od ropných společností (podle Jacobsenových slov: „Nemůžu to ocenit, protože bych to musel říct manželce a pak bychom měli opravdu problém. ‚Kolik jsi utratil za co?'“).

„Musíme se vrátit do doby, kdy ropné společnosti prodávaly benzín za, řekněme, 15 centů, a pak se státní a federální rady rozhodly, že z toho chtějí kousek, aby udržely silnice v provozu, a tak přidaly 3 desetiny centu. A ropné společnosti řekly: „No, my to nesníme,“ tak to přenesly na veřejnost.“

Zvýšení cen o cent by bylo katastrofální, když benzín stál jen 15 centů. Ale proč se to udrželo?“

„Zjistili, že když zdražíte benzín o 1/10 centu pod bodem zlomu, řekněme 40 centů za galon, ‚.399‘ prostě pro veřejnost vypadá jako 39 centů…“

Desetiny centu na účtu za kreditní kartu nenajdete. A dokonce ani na pumpě. Ale pokud si koupíte 15 galonů benzínu za 3,299 USD, zaplatíte o 13 centů více než za pouhých 3,29 USD. Vzhledem k tomu, že Američané kupují 178 milionů galonů benzinu denně, je to o půl miliardy dolarů ročně více.

Jacobsen říká, že cena benzinu je nejžhavějším tématem v jeho muzeu. Ale panuje zde velká mylná představa.

„Lidé sem přijdou a říkají: ‚Ach, 0,185 dolaru, ach, to je ohromné. Kéž by to tak bylo i dnes. No, je to tak. Ve skutečnosti by to mohlo být o něco levnější. Když si vezmete jen inflaci, tak benzín za tehdejších 30 centů by dneska stál asi 2,20 dolaru za galon, ale dřív jste ujeli 10 mil na galon. Teď máme v průměru přes 20 mil na galon.“

Takto upravený benzín stál tehdy 4,50 dolaru za galon.

2. Jak čerpací stanice poznají, kdy mají zvýšit nebo snížit ceny?

Ukázalo se:

Rob Ward vlastnil a provozoval 17 let čerpací stanici v Atlantě ve státě Georgia. Říká:

„Ve skutečnosti nemají dovoleno navrhovat ceny. Každý den vám pošlou fax s náklady a vy vycházíte z ceny konkurence.“

Přestože velká čerpací stanice může prodat 250 000 galonů benzinu za měsíc, jejich zisková marže z každého galonu je opravdu nízká.

„Je to pravděpodobně 4 až 5 centů, nebo možná méně,“ říká Ward.

Pumpy vydělávají většinu peněz na cigaretách, nealkoholických nápojích a losech. Jde o to přilákat zákazníky do samoobsluhy – návnadou je však nejlevnější cena benzinu. V době, kdy vlastnil svou stanici, jezdil Ward každý den obhlížet konkurenci. Zajímala ho ale jen jedna strana silnice.

„Ceny určujete podle stanic, které jsou na stejné straně jako vy,“ říká Ward.

Ward říká, že dopravní střed může být klidně mezinárodní hranice. Můžete být naproti jiné čerpací stanici, ale nebudete jí přímým konkurentem. Ale pro stanice na stejné straně? Pečlivě vybraná cena může mít pro zákazníky zásadní význam.

„Najdou si tu nejlevnější. Ujedou 15 mil, aby ušetřili dva centy za galon. Můžete hodit 1 dolar do koše a nic nepocítíte, ale nebudete platit o pět centů za galon víc, abyste natankovali.“

3. Proč je nafta o tolik dražší než benzín?“

Jak uvádí posluchač Stephen Sexsmith, učitel chemie z Harrisburgu v Pensylvánii:

„Benzín je rafinovanější produkt, vysoce směsný atd. atd. Tak proč?“

Stephenovu otázku jsme položili našemu odborníkovi, majiteli a provozovateli Northwoods Petroleum Museum Edu Jacobsenovi. Ten říká, že Stephenovo tvrzení – že benzin je rafinovanější, vysoce smíšený produkt – bývalopravdivé. Ale to se v posledním desetiletí změnilo.

„V roce 2006 vyšel nový zákon, který požadoval, aby nafta obsahovala méně než dva díly síry na milion. Říká se tomu nafta s velmi nízkým obsahem síry (ULSD).“

ULSD státy pomalu zaváděly od roku 2000, kdy byla původně vypracována „dálniční pravidla“ Agentury pro ochranu životního prostředí. Díky němu se snížily škodlivé emise z motorové nafty o 90 %, ale podle Jacobsena to mělo některé nezamýšlené důsledky.

„Aby mohly ropné společnosti vyrábět tuto naftu s nízkým obsahem síry, musely skutečně přestavět rafinerie. Dříve byla méně rafinovaná. Byla jako vedlejší produkt benzínu. Produkuje mnohem více energie než benzín. Takže dříve bylo možné vyrábět naftu nebo benzín a v rafinérii ho upravit. Mohli jste vyrobit o něco více toho nebo o něco méně onoho. Nyní to musí být speciálně navržený produkt, který se rafinuje speciálně pro použití kupujícími nafty.“

Jacobsen říká, že ULSD má ještě jeden zvláštní důsledek.

„Jakmile jsme dostali naftu pod 10 částic na milion, měli jsme produkt, který byl velmi dobře prodejný v Evropě, což jsme dříve neměli. Takže když jsme vyráběli tuto novou naftu, měli jsme pro ni mnohem větší odbyt.“

Vývoz nafty z USA se letos v létě poprvé prudce zvýšil na více než milion barelů denně. V roce 2010 činil vývoz nafty v průměru pouhých 300 000 denně.

„A to proto, že se tam snáze prodává a dostávají za ni lepší cenu, takže je to zákon nabídky a poptávky a mechaniky, jak vyrábět naftu.“

4. Proč mají některá auta nádrž na benzín napravo a jiná nalevo?“

Podle pověstí tato otázka zaskočila i bratry Tappettovy Click and Clack. Ale Rick Peltonen, posluchač z Minneapolisu, to chtěl vědět – a nás to zajímalo také.

Pro odpověď jsme se vrátili do Three Lakes ve Wisconsinu a Jacobsenova Northwoods Petroleum Museum. Jacobsen’s má více než dva tucty benzinových pump z nejrůznějších dob

„Spousta mých pump je z doby, kdy ještě neexistovaly benzinové stanice. Byly před livrejí, obchodem se smíšeným zbožím nebo lékárnou a byly umístěny přímo u obrubníku. A tak jste prostě zajeli s autem k obrubníku a nechali si natankovat. Takže na začátku, ve dvacátých letech minulého století, byl uzávěr nádrže na straně obrubníku, takže bylo pro chlapíka snadné natankovat. Nemusel chodit k vašemu autu ze strany provozu.“

Automobily se ale samozřejmě prodávaly i v jiných zemích. V zemích, které byly stejně praktické a stejně se staraly o bezpečnost.

„Ten nápad byl velmi dobře přijat i v Anglii, kde se samozřejmě jezdí po levé straně. Takže tam musely být benzinové pumpy… na levé straně silnice. Takže pokud to bylo evropské auto, začínalo s nádrží na benzin vlevo, pokud to bylo americké auto, začínalo s nádrží na benzin vpravo.“

To dává smysl, ale pak začaly automobilky trochu experimentovat.

„Ještě ve 20. a 30. letech neměla auta ukazatele benzinu. Ve skutečnosti někdy vozily na palubní desce náhradní nádrž s benzinem pro případ, že by jim došel. Pak se ale objevily plynoměry a docházející benzín přestal být problémem. Pak se některé firmy rozhodly umístit plnicí hrdlo nádrže dozadu, což bylo praktické… Mohli jen velmi krátce, možná metr a půl, dojít k nádrži, protože jsou všechny přímo uprostřed auta. Ale lidé si škrábali prsty a hřbety rukou o šrouby, které držely poznávací značku, protože to zakrývalo víčko palivové nádrže.“

V té době to firmy začaly zase přesouvat.

„Dnes máte různé výrobce, například Ford, kteří mají různé modely s nádržemi na benzin na různých stranách, a to je diktováno zemí, která toho výrobku kupuje nejvíce. Řekněme, že Fusion se velmi dobře prodává v Evropě nebo v Asii. Ta nádrž na plyn bude pravděpodobně na levé straně. Fordy, které se vyrábějí především pro americké použití, budou na pravé straně.“

Ale Jacobsen říká, že žádné skutečné pravidlo neexistuje. A někteří konstruktéři se mohou rozhodnout umístit ji na jednu nebo druhou stranu čistě z designových důvodů.

„Plnicí otvor palivové nádrže je ta úplně poslední věc, o kterou se musí na autě starat. Všechno ostatní je tak regulováno EPA nebo pojišťovacími normami nebo ministerstvem dopravy, a plnicí otvor plynové nádrže regulován není. Takže když se navrhuje auto, může být jeho posledním článkem to, kam umístí plnicí hrdlo plynové nádrže. Ať už je výfuk kdekoli, nechtějí, aby byl příliš blízko, takže ho dají na opačnou stranu. To je prostě poslední věc při návrhu auta, kterou je klapka palivové nádrže, takže se firmy rozhodují, jaké je pro ně nejjednodušší místo, kam ji umístit.“

Toto je jen jeden z příběhů z našeho seriálu Vždycky mě to zajímalo, ve kterém řešíme všechny vaše otázky ze světa podnikání, ať už jsou jakkoli velké nebo malé. Přemýšleli jste někdy o tom, zda se vyplatí recyklovat? Nebo jak si stojí značky obchodů ve srovnání se značkami? Co vás zajímá? Dejte nám vědět zde: