Sir,

Urtikarie postihuje jednou nebo vícekrát za život 15-20 % populace. Chronická kopřivka je často se opakující erupce, která se vyskytuje po dobu delší než 6 týdnů; příčina zůstává v 75 % případů záhadou. Kopřivka a angioedém mohou vznikat imunologicky i neimunologicky. Whealy se mohou vyskytovat i u jiných onemocnění a tyto stavy je třeba od kopřivky odlišit.

Klasifikace kopřivkových onemocnění je založena na délce trvání a četnosti. Jako arbitrární dělící bod mezi akutní a chronickou kopřivkou (CU) byla zvolena časová hranice 6 týdnů každodenních nebo téměř každodenních příznaků. Tato klasifikace byla užitečná pro vhodnou diferenciální diagnostiku, protože běžné příčiny akutní a chronické kopřivky se liší a tyto 2 stavy se chovají odlišně.

Nesedativní antihistaminika jsou doporučována jako lék první volby pro pacienty s kopřivkou. Současná doporučení Evropské akademie alergologie a klinické imunologie/Globální evropské sítě pro alergie a astma/Evropského dermatologického fóra (EAACI/GA 2 LEN/EDF) vyzývají ke zvýšení dávky nesedativních antihistaminik (až na čtyřnásobek standardní dávky) u pacientů s kopřivkou, kteří nereagují uspokojivě na standardní dávky.

V naší studii bylo po informovaném písemném souhlasu zařazeno 30 pacientů s chronickou kopřivkou trvající nejméně 6 týdnů. Z 30 pacientů bylo 16 žen a 14 mužů ve věkové skupině 16-55 let (průměrný věk 33 let).

Po jednodenním výplachu bez léčby jsme hodnotili příznaky pomocí skóre aktivity kopřivky (UAS). UAS měří 2 příznaky – počet whealů a intenzitu svědění – každý den na stupnici 0-3. UAS byl zaznamenáván každým pacientem denně a byl získáván od pacientů každý týden. Počet whealů byl hodnocen od 0 do 3, kde 0 – žádný wheal; 1 – méně než 20 whealů; 2 – 20-50 whealů; 3 – >50 whealů téměř pokrývalo velké splývající plochy whealů. Závažnost svědění byla hodnocena jako 0 – žádné; 1 – mírné; 2 – středně silné a 3 – silné. Pro získání týdenního UAS je třeba sečíst obě tato skóre, tj. jak pro počet whealů, tak pro závažnost svědění, v daný den pro každý den v daném týdnu. Průměrná denní hodnota UAS se tak pohybovala od 0 do 6. Pro sledování kopřivky jsme zaznamenávali UAS na začátku a na konci 1, 2 a 4 týdnů léčby.

Vyloučovací kritéria zahrnovala fyzikální kopřivku, kopřivkovou vaskulitidu, těhotné nebo kojící ženy, gastritidu, anamnézu citlivosti na aspirin nebo NSAID a anamnézu zhoršení příznaků tlakem. Do naší studie nebylo zahrnuto skóre aktivity kopřivky nižší než 3 v nultém týdnu. Před zahájením léčby byla provedena rutinní vyšetření, jako je kompletní krevní obraz, hladina cukru v krvi, vyšetření hormonu stimulujícího štítnou žlázu (TSH) a moči, aby se vyloučily infekce. Všech 30 pacientů mělo chronickou kopřivku v délce trvání od 3 měsíců do 5 let (průměrná délka trvání 19,6 měsíce).

Pacienti se skóre aktivity kopřivky (UAS) 3 a více, byli na začátku léčby léčeni tabletami levocetirizinu v dávce 10 mg před spaním.

Z 30 pacientů bylo na konci prvního týdne symptomatických pouze 5 pacientů, kteří začali užívat 20 mg levocetirizinu. Tři z 5 pacientů byli po nasazení vyšší dávky 20 mg na konci druhého týdne asymptomatičtí se snížením UAS. Dvacet osm z 30 pacientů vykázalo dobrou odpověď a snížení UAS během 2 týdnů s vyšší dávkou levocetirizinu. U 2 pacientů však nebyla zaznamenána žádná odpověď na léčbu ani při dávce 20 mg levocetirizinu.

Průměrná hodnota UAS v 0. týdnu byla 4,767, která se snížila na 1,8 na konci prvních 2 týdnů UAS byla 1,4. Na konci 4 týdnů průměrná UAS klesla na 0,4, což ukazuje na výrazný sestupný trend při vysokých dávkách levocetirizinu podávaných na samém počátku onemocnění. Proto by pacienti s vyšší UAS při prezentaci měli být léčeni vyšší dávkou levocetirizinu hned na začátku léčby pro lepší symptomatickou úlevu a potlačení onemocnění během prvního týdne.

Vyšetřením byla zjištěna mikrocytární anémie u 4 pacientů a zvýšené TSH u 2 pacientů a vysoká hladina cukru v krvi u 2 pacientů. U těchto abnormalit byla doporučena vhodná léčba.

Jeden pacient s 20 mg levocetirizinu si stěžoval na sedaci, která byla mírná, a další pacient s 10 mg levocetirizinu si také stěžoval na sedaci, která byla rovněž mírného charakteru.

Studie Godse, ukázala, že zvyšování dávky levocetirizinu v týdenních intervalech významně snížilo UAS u pacientů s chronickou idiopatickou kopřivkou. V nedávné studii byl levocetirizin v dávce 5 mg v léčbě příznaků chronické idiopatické kopřivky významně účinnější než desloratadin v dávce 5 mg.

Další studie z Německa ukázala, že desloratadin ve standardních a vysokých dávkách významně zlepšil objektivní příznaky získané chladové kopřivky vyvolané expozicí chladu. Desloratadin ve 4násobné standardní dávce významně snížil závažnost lézí získané chladové kopřivky ve srovnání s 5 mg desloratadinu bez zvýšení nežádoucích účinků. Podle výsledků naší studie přináší použití vyšší dávky nesedativního antihistaminika u pacientů s UAS 3 a více na samém počátku léčby lepší kontrolu a rychlé potlačení příznaků, což naznačuje potřebu „vyšších dávek u těžkých kopřivek“

.