1. Rentgenové záření ve velkých dávkách působí na lymfocyty dříve než na ostatní cirkulující buňky. 2. Dochází k prudkému poklesu celkového počtu cirkulujících lymfocytů, který je úplný 48 hodin po ošetření rentgenem. 3. Po okamžitém poklesu cirkulujících lymfocytů následuje primární vzestup, po němž následuje další pokles, po němž zase následuje trvalý vzestup těchto buněk na normální hodnotu. 4. Účinek rentgenového záření na různé druhy zvířat se značně liší, ale u studovaných druhů, kočky, opice, morčete, králíka, potkana, myši a poníka, byl ve všech případech patrný selektivní účinek na lymfocyty. 5. Pokud je několika zvířatům stejného druhu podána stejná dávka rentgenového záření, zdá se, že účinek na cirkulující lymfocyty je kvantitativně paralelní, je-li stanoven pomocí krevního obrazu. 6. Počet polymorfonukleárních neutrofilních leukocytů, pokud jsou vůbec ovlivněny, se zvýší bezprostředně po podání rentgenového záření a poté má tendenci klesat pod svou normální úroveň. Po tomto poklesu následuje návrat k normálu o mnoho dní dříve, než lymfocyty dosáhnou své původní hladiny. 7. Ostatní krevní buňky sledují neutrofilní křivku. 8. Procentuální údaje, stanovené na základě diferenciálního krevního obrazu, neposkytují přesný údaj o účinku rentgenového záření. Teprve jejich vynásobením celkovým počtem bílých krvinek získáme údaj, který představuje celkový počet buněk řady na 1 cm3 krve a který se mění v závislosti na podnětu konstantním způsobem, přičemž změny jsou prakticky kvantitativní.