Plynulé čtení vyžaduje, abyste byli schopni automaticky a správně rozpoznávat a chápat význam stále rostoucího množství slov, a to bez námahy a s rychlostí.

Jak dlouho trvá, než se dítě naučí automaticky číst slova (tj. než se naučí číst)? aniž by muselo trávit čas dekódováním slova, protože se z něj stalo viděné slovo – v pravé definici slova, která znamená, že slovo lze okamžitě rozpoznat, nikoli že slovo nelze dekódovat, a proto musí být rozpoznáno jako jeden celek)? Touto otázkou se zabývali Megherbi a kolegové (2018).

Tito autoři uvedli, že schopnost dětí rychle číst slova se v průběhu základní a střední školy neustále zvyšuje, dokud nedosáhnou úrovně dospělých, která se pohybuje kolem 200 až 300 slov za minutu.

Cílem experimentální studie Megherbiho a kolegů bylo zkoumat vznik automatického čtení dětí v prvním roce výuky čtení. Zjistili, že automatičnost se rozvíjí současně s rozvojem dekódování slov. Jinými slovy, osvojení abecedního kódu (foniky) je základem potřebným pro rozvoj automatičnosti. Toto spojení písmen a hlásek je „lepidlem, které spojuje ortografické reprezentace s fonologickými reprezentacemi celého slova. Bez tohoto lepidla by se osvojování viděných slov (tj. automatičnost) rozvíjelo velmi pomalu a bylo by nadále náchylné k chybám. (s. 661)“

Základním poselstvím je, že aby se žáci stali plynulými čtenáři, musí se nejprve naučit, jak jsou slova kódována (tj. fonika).