Mapa polohy a geologie

Komplex Bushveld, který vznikl přibližně před dvěma miliardami let, se nachází v severní části Jihoafrické republiky a je největší vrstevnatou intruzí na světě. V tomto vyvřelém tělese se nachází více než polovina světových PGM a další přidružené minerály, jako je chrom, vanad a žáruvzdorné minerály.

Intruze se dělí na čtyři končetiny – severní, jižní, východní a západní. Komplex Bushveld je tvořen rustenburskou vrstevní suitou, lebowskými žulami a rooiberskými flyši. Je podložen horninami transvaalské nadskupiny a překryt sedimenty Karoo.

Rustenburská vrstevní svita obsahuje převážně mafické horniny a je rozdělena do několika různých zón. Okrajová zóna se nachází kolem okraje intruze, zatímco od báze komplexu nahoru je spodní zóna, kritická zóna, hlavní zóna a nakonec horní zóna.

Chromititové sloje v kritické zóně se dělí na spodní, střední a horní skupinu (UG), přičemž největší hospodářský význam mají LG6, UG1 a UG2.

Magnetit v horní zóně je bohatý na vanad.

Merenský útes se nachází mezi kritickou a hlavní zónou a je bohatý na prvky platinové skupiny (PGE): platinu, palladium, rhodium, iridium, osmium a ruthenium. (Zdroj: Wits)

Platina v historii

První známý výskyt platiny v praxi se datuje do roku 700 př. n. l. v Egyptě, kde byl tento kov použit v Thébské skříňce (malá skříňka zdobená hieroglyfy ve zlatě, stříbře a slitině PGM).

Daleko později, v roce 1500 v Jižní Americe, našli španělští conquistadoři při rýžování zlata mnoho výskytů tzv. platiny. V Evropě se tehdejší vědci jen obtížně snažili tento kov kategorizovat a najít pro něj uplatnění, především kvůli jeho trvanlivosti a dalším mimořádným vlastnostem. Průlom nastal v 18. století, kdy švédský badatel přidal do kovu arsen, ale teprve v roce 1782 se podařilo platinu úspěšně roztavit přidáním kyslíku.

Po dalších 25 letech bylo možné platinu touto metodou vyrábět komerčně a kov se používal především k dekorativním účelům. S vědeckým a technickým pokrokem v době osvícenství došlo k průlomu v rafinaci platiny a následně k objevu palladia a rhodia. Poprvé se projevily katalytické vlastnosti platiny a v roce 1842 byl zkonstruován první palivový článek využívající platinové elektrody.

V Anglii vznikla díky spolupráci Percivala Nortona Johnsona a jeho učně George Mattheye stejnojmenná společnost Johnson and Matthey. Jejich práce tehdy vyvrcholila zdokonalením techniky separace a rafinace PGM a odléváním kovu do homogenních ingotů.

V té době byly dodávky obtížně dostupné a pocházely především z Kolumbie, Uralu v Rusku a z pozdějších objevů v Kanadě, která se stala největším světovým dodavatelem až do poloviny 20. století.

Těžba platiny v Jižní Africe

V Jižní Africe se objev prvních platinových nugetů datuje do roku 1924. Následné práce geologa Hanse Merenského vedly k objevu dvou ložisek, každé o délce přibližně 100 km, která se stala známá jako Bushveldský vyvřelý komplex. Tento objev začal zkušebními pracemi v oblasti kolem Mashishingu (dříve známého jako Lydenburg). Na základě postupných povzbudivých nálezů se Merensky obrátil na okruh svých přátel, aby získali finanční prostředky na průzkum případných výtěžných ložisek platiny. Jako základnu využil farmu Maandagshoek, kde si později zajistil 23 nároků, a rychle pracoval na vyhledávání dalších výskytů platiny v oblasti. Výsledkem Merenského práce bylo pojmenování Merenského útesu. V roce 1925 následné práce vyústily v identifikaci východního ramene komplexu Bushveld.

Doly na této geologické struktuře po mnoho let produkovaly více než 75 % světové produkce.

Od 2. světové války produkce platinových dolů neustále rostla v reakci na vývoj nových aplikací kovů. Významné nové využití platiny bylo v ropném průmyslu, kde byly zavedeny platinové katalyzátory pro zvýšení oktanového čísla ropy a pro výrobu důležitých primárních surovin pro rostoucí průmysl plastů. V 60. letech 20. století následovala rostoucí poptávka po platinových špercích – vzhledem k jejich čistotě, barvě, prestiži a hodnotě.

V druhé polovině 20. století dominovaly platinovému sektoru v Jihoafrické republice společnosti Gencor, JCI a Lonrho. Korporátní kroky nakonec vedly k tomu, že doly těchto skupin byly umístěny pod Implats, Amplats a Lonmin, respektive pod hlavní společnosti v tomto odvětví, které byly zodpovědné za produkci až 80 % světových dodávek PGM.

Příchod tzv. black economic empowerment a přístup „use-it-or-lose-it“ k právům na nerostné suroviny – předpokládaný v zákoně o rozvoji nerostných a ropných zdrojů z roku 2002 – vedl ke změně v tomto odvětví a k růstu a vzestupu menších platinových společností, včetně intenzivního zájmu zahraničních investorů a provozovatelů. Tato legislativa se shodovala s vzestupem poptávky po PGM a cen od roku 2002 do roku 2008, než globální ekonomická deprese předznamenala konec dnů slávy v platinovém sektoru a ukončila činnost mnoha menších provozovatelů.

.