‚… Postavil tam oltář Hospodinu a volal ve jménu Hospodinově‘ (Genesis 12,8)

Abraham je první Hebrejec, zakladatel hebrejského národa a průkopník cesty, který vytvořil hebrejské náboženství. Od této části 12. kapitoly knihy Genesis až do posledního slova knihy Deuteronomium jsou to právě Abrahamovi izraelští potomci, kteří jsou hlavním tématem Bible.

Fascinující je, že Bůh Abrahamovi přikazuje, aby opustil svou zemi, své rodiště a dům svého otce a vydal se na cestu do neznámé země Kanaán (Izraele), aniž by jakkoli představil Abrahamovu osobnost nebo jeho předchozí spojení s Bohem. Bůh totiž volí Abraháma jako praotce či patriarchu „velkého národa, který se stane požehnáním pro všechny rody země“, aniž by se jakkoli zmínil o Abrahamově důstojnosti.

Toto se velmi liší od Božího příkazu Noemovi, aby postavil archu, který přichází poté, co nás Bible již informovala, že Noe „byl muž spravedlivý, celým srdcem ve svém pokolení. Noe chodil s Bohem“ (Gn 6,9). Je to také v kontrastu s Božím příkazem Mojžíšovi, aby vedl svůj lid v knize Exodus, který přichází poté, co Mojžíš opustil faraonův palác, aby se vcítil do svých hebrejských bratří a nasadil svůj život tím, že zabil egyptského dozorce, který bil hebrejského otroka.

Proč si tedy Bůh vybral právě Abraháma? Maimonida tato otázka zřejmě zarazila. Jeho přístup je parafrázován ve známé výměně názorů. Britský antisemita William Norman Ewer napsal: „Jak zvláštní od Boha, že si vybral Židy,“ na což americký básník Ogden Nash odpověděl: „Nebylo to zvláštní, Židé si vybrali Boha.“

Abraham si vybral Boha. Maimonides tvrdí, že Abraham našel Boha díky svým vlastním rozumovým schopnostem.

„Poté, co byl tento mocný muž odstaven, začal zkoumat a přemýšlet. Ačkoli byl ještě dítětem, začal přemýšlet ve dne v noci a přemýšlel,“ až v důsledku vlastního správného chápání dospěl k pravdě (Zákony modloslužby, kapitola 1, halacha 3).

Z Maimonidova pohledu nejde jen o to, že Abrahám pochopil, že musí existovat jedna moc nad všemi mocnostmi, jeden Pán nad všemi pány, který je Pánem vesmíru, a proto vyměnil pohanství za monoteismus. Abraham pochopil, že tato Jednota za zdánlivou rozmanitostí, která naplňuje svět, je etická a morální síla, která trvá na spravedlnosti a soucitu; Abraham věděl, že nestačí být monoteistou, ale že je nutné být etickým monoteistou. To nám říká sama Bible: Jakmile Abraham objevil tuto velkou pravdu, nedalo mu to pokoj: „Protože jsem poznal Abrahama, protože přikazuje svým dětem a svému domu po něm, aby zachovávali cestu Hospodinovu, aby konali soucitnou spravedlnost a mravní právo.“

Jakmile Abraham objevil tuto velkou pravdu, nedalo mu to pokoj. Neustále stavěl oltáře a vyzýval lidi, aby přijali jeho etického Boha. Je důležité si všimnout, že na žádném z oltářů zaznamenaných v našem úseku nepředkládá Abraham Bohu oběť, oběť; spíše vyzývá jednotlivce, aby se k němu připojili v jeho víře a v jeho etickém jednání. Maimonides pokračuje v popisu Abrahamova poslání: „Jakmile Abraham poznal a pochopil etického Boha, začal říkat modloslužebníkům, že nesledují pravou cestu; rozbil jejich modly a informoval lidi, že je správné sloužit jen Bohu světa… povstal a velkým hlasem volal na celý svět, že v celém vesmíru je jen jeden Bůh a jen jemu musí sloužit. Chodil, volal a shromažďoval lidi od města k městu a od království ke království, až došel do země Kanaán a tam volal ve jménu Pána vesmíru. Lidé se kolem něj shromažďovali a kladli mu otázky a on je učil každého podle jeho příslušných znalostí, dokud je nepřivedl na cestu pravdy…“ Komentář Kesef Mišne k Maimonidovi poukazuje na to, že Šém a Eber – ačkoli to byly velké osobnosti, které měly rovněž blízko k Bohu a které podle midraše založily velkou ješivu, kam Izák hned po akedě (svázání) chodil studovat – nebyli vybráni jako první Židé právě proto, že o Bohu učili pouze ty, kteří přišli studovat do jejich ješivy; byli rašei ješiva (vedoucí ješivy), zatímco Abraham byl rabín – osvětový pracovník ve stylu Chabadu a Ohr Tora Stone.

To má Bible na mysli, když mluví o „duších, které Abraham a Sára učinili v Cháranu“ (Gn 12,5). Midraš vysvětluje, že Abraham obrátil muže a Sára obrátila ženy. Maimonides dále říká, že přikázání milovat Boha zahrnuje „učinit Boha milým všem lidem na zemi“ (Kniha přikázání, 5), a trvá na tom, že Židé musí dokonce přinutit pohany, aby přijali sedm mravních zákonů (Zákony králů, 8,10). V žádném případě nám není přikázáno aktivně obracet pohany na judaismus; zdá se však, že přinejmenším podle Maimonida máme přikázáno obracet svět na etický monoteismus.
Spisovatel je zakladatelem a kancléřem kamenných vysokých škol a postgraduálních programů Ohr Tora a vrchním rabínem Efratu.