Původ Mayů…aneb odkud se vlastně vzali ti chlápci – autor: dr. Herman Smith

V souvislosti s tím, že se tento týden sešlo pět zemí Mundo Maya, aby společně oslavily festival Costa Maya, jsme považovali za vhodné znovu uvést tento článek. Jedná se o jeden z mnoha příběhů, které Dr. Smith, archeolog, napsal speciálně pro San Pedro Sun o mayské kultuře.

Doktor Smith tyto příběhy shromáždil do knihy s názvem „Archeologie bez slz“, která je k dispozici v Muzeu Ambergris.

Když Španělé v šestnáctém století dorazili do Nového světa, byli ohromeni úžasnou krásou aztéckého hlavního města Tenochtitlánu (dnes místo Mexico City). Architektonické a technické úspěchy byly srovnávány s Benátkami a dalšími velkými evropskými městy.Později, když Španělé prozkoumávali kontinent, narazili na dávno opuštěná města starých Mayů, která se ukázala být ještě působivější. Problémem Evropanů bylo, jak vysvětlit vysokou kulturu Nového světa z hlediska toho, co věděli o své vlastní historii. Existovala neuvěřitelná evropská domýšlivost, že pohanští, bezbožní lidé Nového světa nemohli vybudovat tato velkolepá města bez nějaké inspirace a vedení ze Starého světa.V důsledku toho byly první pokusy vysvětlit úspěchy starověkých lidí Nového světa formulovány v termínech toho, co bylo v té době známo o vzestupu civilizace ve Starém světě. Zdrojem, který měli tehdejší učenci, konkrétně kněží katolické církve, k dispozici, byla samozřejmě Bible.

Při hledání vysvětlení, jak se Nový svět zalidnil, se odkazovalo na ztracené izraelské kmeny. Zdá se, že asi kolem roku 700 př. n. l. Syřané Izraelcům velmi znepříjemnili život, a to do té míry, že tři kmeny (skutečně velké rozvětvené rodiny)zcela zanikly. Zda byly vyhlazeny v boji, nebo pohlceny dominantní syrskou kulturou, se pravděpodobně nikdy nedozvíme, ale poté se začalo mluvit o „ztracených kmenech“ a učenci v 16. století věřili, že budou jednoho dne nalezeny neporušené v nějaké vzdálené části planety. Nyní zde byli obyvatelé Nového světa, kteří se fyzicky nápadně podobali lidem z východního Středomoří, takže ejhle, musí to být potomci ztracených izraelských kmenů. Další zkoumání ukázalo, že dohoda o ztracených kmenech neprojde. Například se nakonec ukázalo, že indiánské jazyky se vůbec nepodobají jazykům Starého světa. Navíc obyvatelé Nového světa postrádali mnoho věcíběžných pro jejich evropské protějšky, jako například užitkové kolo, používání kovů, plachetnice atd. Představu o ztracených kmenech, navzdory přesvědčivým důkazům o opaku, dodnes udržuje při životě Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů – mormoni.

Kniha Mormonova, jakási mormonská bible, tvrdí, že došlo k řadě stěhování ze Starého světa do Nového, k prvnímu po pádu babylonské věže kolem roku 2500 př. n. l. Tito návštěvníci měli místním divochům ukázat, jak stavět pyramidy a správně vyznávat náboženství. Zřejmě vetřelci z východníhoStředomoří zanechali všechna svá kulturní zavazadla někde na pláži v okolíVeracruz. Nakonec navštívil Mezoameriku i sám Ježíš Kristus po svém zmrtvýchvstání na cestě do nebe. Bez ohledu na to, čemu se kdo rozhodne věřit nebo nevěřit ohledně Knihy Mormonovy, v archeologických záznamech není jediný důkaz, který by naznačoval kontakt Evropy s Novým světem před rokem 1492 n. l.

Již v šestnáctém století přinejmenším jeden španělský kněz předpokládal, že Mayové a jejich protějšky pocházejí z Atlantidy, bájného kontinentu v Atlantském oceánu, který měl být vysoce vyspělou civilizací, jež zanikla při velkém zemětřesení a výbuchu sopky před mnoha tisíci lety. Kdyby takový potopený kontinent pod vodami Atlantiku existoval, můžete vsadit svůj poslední pár bot na to, že by o něm věděla ponorková služba amerického námořnictva.

V poslední době se v určitých kruzích stalo módou upřednostňovat mimozemský původ nejen starých Mayů, ale téměř všech předkolumbovských kultur v Novém světě. Malí zelení mužíčci v létajících talíříchbyli považováni za zodpovědné za vše od čar v poušti vNasce v Peru až po obrovské substrukturální pyramidy vTikalu. Podezření, které trápilo Evropany v šestnáctém století, je stále živé. Pro mnoho lidí je dnes těžké přijmout skutečnost, že se lidé Nového světa vyvíjeli nezávisle a dosáhli velikosti, která zastínila tehdejší evropskou kulturu. Je velmi střízlivé si uvědomit, že v době zenitu mayských zkušeností, řekněme kolem roku 800 n. l., byl Londýn malou římskou výspou a moji předkové v severní Anglii pobíhali nazí a žili na stromech. Pokud tedy Mayové nepřipluli lodí z Evropy nebo nezabloudili na kontinent poté, co se ztratili v poušti východního Středomoří, odkud přišli? Skutečnost je každopádně stejně vzrušující jako UFO z Marsu a vypovídá mnohé oodhodlání a odvaze lidské rasy.

Pokud starověcí Mayové nebyli egyptští přistěhovalci nebo cestovatelé z východního Středomoří, proč stavěli pyramidy, v nichž pohřbívali své krále jako Egypťané? Stejnou otázku si můžeme položit i o prvníchKambodžanech, kteří také stavěli velké pyramidy z kamenného zdiva. Jedenpohřeb neznamená léto, a protože se nezdá, že by mezi Starým a Novým světem existovaly nějaké další kulturní vazby, pokud jde o jazyk nebo jiné příklady hmotné kultury, lze dojít k závěru, že se Mayovévyvíjeli na místě v Novém světě.

Stejně jako jinde byla cesta k civilizaci dlouhá a kamenitá. Přibližně od doby před 15 tisíci lety (někteří trvají na tom, že správné datum je spíše před 20 až 30 tisíci lety) se Země nacházela v sevření poslední doby ledové. velká část oceánské vody byla uzavřena v rozšířených polárních ledovcích, čímž hladina mořské vody klesla na 100 až 300 stop pod současnou úroveň. v Beringově moři mezi dnešní Aljaškou a Sibiří bylo moře natolik mělké, že snížená hladina mořské vody by měla za následek suchozemský most mezi asijským a americkým kontinentem. Takzvaný pevninský most Beringova průlivu byl někdy široký více než 1000 mil a umožňoval volný pohyb lidí a zvířat ze Starého světa do Nového a naopak.V té době v Novém světě nežili žádní lidé, ale žilo zde obrovské množství velkých lovných zvířat, jako jsou mamuti, mastodonti, obří lenochodi, koně a několik druhů velbloudů (někteří z nich se dodnes vyskytují v podobě lam, alpak a vikuní).

V tomto vzdáleném období, známém jako pozdní pleistocén, kolonizovali Nový svět první lovci a sběrači ze Sibiře. Nakonec tito kočovní lovci následovali stáda zvěře až na jih k cípu Jižní Ameriky, kde radiokarbonová data nedávno prokázala jejich přítomnost před 12 500 lety. Tyto skupiny lovců, které archeologové nazývají paleoindickým obdobím, se po kontinentu potulovaly přibližně do roku 8 000 př. n. l.

Ve Střední Americe začaly malé skupiny kočovníků některé rostliny spíše pěstovat než pouze sbírat. Nejdůležitější z těchto semenných rostlin byla kukuřice (maize), která umožňovala skladování přebytků a umožňovalazakládání prvních stálých vesnic na konci tohoto,archaického období, do roku 2000 př. n. l.

Předklasické období trvalo, víceméně, s přihlédnutím k regionální variabilitě, od roku 2000 př. n. l. do roku 2000 př. n. l.C. do roku 250 n. l. V tomto časovém rámci se s všude rozšířenými rolnickými osadami a zjednodušenými kulty plodnosti etablovala první mezoamerická civilizace, nejprve u Olméků a později u Zapotéků a Mayů. Olmékové, kteří se stali plnohodnotnou civilizací kolem roku 1200 př. n. l., se rozkládali po celé Mezoamerice od pacifického pobřeží Guatemaly až po pobřeží Mexického zálivu a byli zodpovědní za stavbu obrovských vytesaných kamenných monumentů, masek, nefritových destiček a prvních pokusů o kalendář (který vešel ve známost jako „mayský kalendář“). Olmékové nebyli ve svém úsilí osamoceni. Zapotékové z jižního pacifického pobřeží Mexika začali stavět kamenné památníky na oslavu vítězství nad sousedními náčelníky, na nichž bylo zaznamenáno jméno nešťastné oběti, jméno jejího náčelníka a datum jeho zajetí nebo obětování. Písmo v Mezoamerice tedy nevynalezli Mayové, ale Zapotékové.

Období, které následovalo, se nazývá klasické období, 250 až 900 let n. l., podle některých „zlatý věk“ mezoamerické civilizace, kterému ve středním Mexiku dominovalo velké město Teotihuacán a Mayové na poloostrově Yucatán, v jižním Mexiku a Guatemale. Právě v tomto období dosáhli Mayové svého zenitu, kdy byla vybudována velká obřadní centra a postaveny vytesané kamenné monumenty, jejichž datace je vyjádřena v mayském „dlouhém počtu“. Klasickéobdobí začíná, pokud jde o archeology, založením památníku v Tikalu, datovaným do roku 292 n. l., a končí posledním takovým památníkem nalezeným v Uaxactunu, datovaným do roku 889 n. l.

Postklasické období, 900 až 1521 n. l., znamenalo rychlý úpadek mayské civilizace, po němž následovaly vpády prvků z jižního a středního Mexika do mayského světa. Je sice pravda, že Mayové učinili několik pokusů o reorganizaci a opětovné potvrzení svého vůdčího postavení, zejména ve velké osadě Mayapan na Yucatánu, ale nikdy nedosáhli svého dřívějšího vlivu. Příchodem Španělů ovšem postklasické kultury zanikly.

Tak to máme v kostce. Mayové nepřišli z vesmíru,Egypta, Řecka, Říma, Afriky, Polynésie, Číny, Norska nebo New Jersey.místo toho jejich předkové absolvovali dlouhou cestu ze Sibiře do Mezoameriky po mnoho staletí, snášeli nejistoty a útrapy kočovného života, dokud se nerozhodli pro bezpečnější životní styl zemědělců. Důsledkem této usedlé existence byla produkce přebytečných potravin, která uvolnila některé zručnější řemeslníky k výrobě věcí spojených s trvalým životem ve vesnici, jako je keramika, textilie a kánoe, které pomáhalyvyužívat potraviny a další zdroje, jež obohacovaly jejich každodenní život. Pozůstatky velkých měst a obřadních center Mayů, které se teprve nyní vymanily ze sevření džungle, jsou svědectvím jejich úspěchu – i neúspěchu.

	Původ Mayů.. aneb odkud se vlastně ti týpci vzali – autor: Dr. Herman Smith

Copyright San Pedro Sun. Design by Casado Internet Group