Dlouho předtím, než literární Drákula Brama Stokera vyvolal staletou celosvětovou posedlost upíry – mučícími i mučenými – se proslavil bohatě kníratý valašský kníže jménem Vlad Drákula (r. 1448, 1456-1462 a 1476), který hrdinně odrážel postupné vlny osmanských nájezdníků.

• Související článek: Pět nejvýznamnějších rumunských památek světového dědictví

Jak si Vlad vydobyl svou pověst
Draculovo jméno a úspěchy se rozšířily po celém kontinentu, často doprovázené liberálním přikrášlováním. Zejména pověsti přikrášlovaly řadu jeho výmluvných metod popravy vězňů, které sahaly od useknutí hlavy přes uvaření až po pohřbení zaživa.

Dracula si však slavně vysloužil posmrtnou přezdívku „Ţepeş“. (bodák) podle jeho oblíbeného způsobu popravy: useknutí na skřipci. Dřevěný kůl byl opatrně vbit do hýždí oběti a vystupoval těsně pod rameny. Tato ďábelská metoda důmyslně (tj. krutě) ušetřila všechny životně důležité orgány, což znamenalo, že nyní svíjející se oběť čekalo před smrtí nejméně 48 hodin nepředstavitelného utrpení.

Abychom byli k nebohému Drákulovi spravedliví, probodávání poražených nepřátel nebylo ve středověké Evropě nic neobvyklého. Vladův první bratranec Ştefan cel Mare (Štěpán Veliký) prý v roce 1473 „probodl za pupek, šikmo, jednoho na druhého“ 2300 tureckých zajatců. A ti ho posvětili!“

Draculova legenda o prohnané osmanské pohromě a krvežíznivém bojovníkovi byla zpečetěna na jaře roku 1462, kdy po opakovaných neúspěšných pokusech o dobytí vzpurného knížete stále netrpělivější sultán Mehmed II. postavil a osobně vedl do Valašska armádu čítající 90 000 vojáků. Rozmach a morálka tohoto impozantního obléhání dostaly vážnou trhlinu, když narazily na kousek Drákulova díla: doslova les kůlů ozdobený 20 000 muži z Mehmedovy předchozí osmanské armády. Ţepeşovy jednotky za pomoci převleků a partyzánské taktiky útočily na sultánovy demoralizované síly, včetně odváţného, ale neúspěšného pokusu o atentát na samotného sultána, celé měsíce, neţ nakonec ustoupily.

Nalezení Drákulova pravého domova
Ţepeş je v Rumunsku stále uctíván jako hrdina, ačkoli v dnešní době spíše uvidíte jeho tvář na tričkách a hrncích s upíří tématikou, která v zájmu příjmů z turistického ruchu zlevňuje princovo dobré jméno. Tato nadšenecká snaha se bohužel přenesla i do populárních „prohlídek Drákulova hradu“, které bezohledně vozí turisty na nepopiratelně upírský hrad Bran v jižní Transylvánii. Vlad tam však nikdy nebydlel a – to je sporné – možná tam ani nikdy nevkročil.

Ve skutečnosti je Drákulův skutečný domov, PoienariCitadel, nádherný, ale vpravdě dlouhý výlet na jihozápad přes Karpaty ve Valašsku, tak daleko od turistických cest a nedostatečně obsluhovaný veřejnou dopravou, že ho navštíví jen Drákulovi puristé, historici a příležitostní beznadějně ztracení řidiči.

Poienari, postavené na troskách předchozí pevnosti zuboženými, brzy vyhoštěnými tureckými zajatci v roce 1459, bylo masivní obrannou pevností, strategicky umístěnou tak, aby střežila vstup do Valašska ze Sedmihradska údolím Argeše. Ačkoli byla využívána po staletípoté, co byl Drákula nucen uprchnout před dalším osmanským útokem, byla stavba nakonec opuštěna. V roce1888 se velká část zřítila a spadla z hory. Zbyl z ní jen malý shluk polozrestaurovaných ruin ve výšce hlavy, které jsou samy o sobě poněkud nevýrazné, ale obohacuje je prostředí na vrcholu hory a 1 480 schodů, které je třeba překonat, aby se k nim člověk dostal.

Leif Pettersen zkoumá Rumunsko a Moldavsko pro připravovaného průvodce po více zemích východní Evropy Lonely Planet.