Neúspěch je dost těžký a cítit se jako neúspěšný není nic jiného než hrozné. Možná máte pocit, že se topíte ve vině, studu, smutku nebo celkovém trápení

A ať děláte, co děláte, nemůžete se toho zbavit

Dobrá zpráva: i když je váš mozek stavěný na to, aby si s vámi pohrával, existují konkrétní způsoby, jak se přestat cítit jako beznadějný neúspěšný.

V tomto článku vám přesně ukážeme, jak se přestat cítit jako neúspěšní a jak se cítit dobře se svými chybami – místo abyste se za ně styděli.

Naše sebedestruktivní myšlenkové procesy

Přemýšlejte o rozdílu mezi těmito dvěma výroky:

„Nepodařilo se mi dokončit dnešní práci.“

„Cítím se jako neúspěšný, protože jsem nedokončil dnešní práci.“

Všimněte si, že jeden je objektivní pravdou a druhý subjektivní interpretací. Jedna se týká něčeho, co jste udělali, a druhá toho, kým jste.

Stavové vs. rysové myšlení

Tomu se říká „konání“ vs. „bytí“ neboli „stavové“ vs. „rysové“ myšlení. Při „dělání“ myšlení vnímáte neúspěch jen jako důsledek něčeho, co jste udělali. Stále jste chytří a vynalézaví – jen můžete příště změnit to, co děláte, abyste se neúspěchu vyhnuli.

Při druhém, „bytostném“ myšlenkovém procesu vidíte situaci jako projev něčeho, co jste (selhání). Být neúspěšný není tak snadné změnit jako chování, které způsobilo váš neúspěch.

Když se cítíte jako neúspěšný, berete každý neúspěch jako důkaz osobní chyby, místo abyste ho považovali jen za chybu nebo prostou smůlu.

Proč tedy takto uvažujeme? Proč se cítíme jako neúspěšní, když jsme jen něco pokazili?

Obrácené sebeobslužné zkreslení

Lidé obvykle zažívají něco, čemu se říká „sebeobslužné zkreslení“. To znamená, že když dosáhneme úspěchu, věříme, že je to díky našemu vlastnímu úsilí (vnitřní příčina). Při self-serving bias, když se nám nedaří, věříme, že to nebyla naše chyba – že to způsobilo něco mimo naši kontrolu (vnější příčina). Tím si chráníme své sebevědomí.

Jestliže jsme typičtí self-serving bias, proč si tak snadno bereme neúspěchy osobně? Pocit selhání se zdá být sebedestruktivní předpojatostí.

No, jako na potvoru mohou deprese, úzkost, trauma a nízké sebevědomí působit na zvrácení sebezáchovné předpojatosti. Úspěchy se stávají štěstím a neúspěchy osobními chybami.

Když už věříme, že jsme bezcenní, beznadějní nebo hloupí, pravděpodobně si vše vyložíme jako důkaz těchto přesvědčení. Mozek je totiž stavěný tak, aby snižoval kognitivní disonanci neboli nepříjemný pocit, který pociťujeme, když naše přesvědčení neodpovídá skutečnosti.

Stáváme se neschopnými všímat si vnějších faktorů, které přispívají k našim neúspěchům (nedostatek času, zásahy jiných lidí, špatný spánek atd.). A mnohem ochotněji začneme věřit, že naše neúspěchy jsou jen důsledkem našich osobních chyb.

Tato obrácená sebezáchovná zaujatost se stává zvykem, což pak vede k dalšímu problému.

Sebenaplňující se proroctví

Při sebenaplňujícím se proroctví nás naše přesvědčení o sobě samých ovlivňuje tak, že jednáme způsobem, který potvrzuje naše původní přesvědčení.

Pokud si tedy někdo myslí, že neuspěje, začne se podle toho chovat; vynaloží méně úsilí, má nízká očekávání a předčasně skončí. Pak není divu, že skutečně neuspěje.

Neúspěch však není způsoben vrozenou vadou daného člověka. Spíše k němu dochází v důsledku negativního cyklu, který zahrnuje přesvědčení, že jsme beznadějní, a následné jednání, které toto přesvědčení naplňuje. Tento chronický vzorec vede k pocitu selhání.

Přerušení cyklu

Chceme-li se přestat cítit jako neúspěšní, musíme zvrátit sebenaplňující se proroctví, napravit předpojatost, která slouží sama sobě, a oddělit realitu od interpretace. Zde je návod, jak to udělat.

Zvraťte sebenaplňující se proroctví

Pokud nás přesvědčení, že selžeme, vede k jednání, které vede k neúspěchu, musíme věřit, že uspějeme.

Věření, že můžeme uspět, podpoří chování související s úspěchem, například zvýšenou motivaci a úsilí, což následně zvyšuje pravděpodobnost úspěchu. Nebudete o tom muset ani přemýšlet. Je však těžké věřit ve svůj úspěch, když se cítíte jako neúspěšní.

Jak máme uspět, když se zdá, že jediné, co můžeme udělat, je selhat?

Odpověď: růstové myšlení. Lidé, kteří mají růstové nebo „přírůstkové“ myšlení, věří, že inteligence a schopnosti nejsou předem dány při narození – že je lze rozvíjet, a to postupně, prostřednictvím praxe.

Když se člověk s růstovým myšlením setká s neúspěchem, zkouší to znovu a usilovněji. A často se jim daří lépe a nakonec uspějí.

Opačný, hrůzostrašně působící přístup je „fixní“ myšlení. Když mají lidé fixní nebo „entitní“ myšlení, věří, že inteligence a schopnosti jsou pevně dané a nelze je zvyšovat úsilím.

Když se člověk s fixním myšlením setká s neúspěchem, vzdá se. Když se tento proces opakuje, skončí s pocitem selhání.

Chceme-li přepnout sebenaplňující se proroctví neúspěchu, musíme věřit, že můžeme uspět. A pokud ke svým neúspěchům přistupujeme s růstovým myšlením, víme, že můžeme.

Obrácené sebepřesvědčení

Pracujete na tom, abyste si osvojili růstové myšlení a věřili ve své schopnosti. Dalším úkolem je vypořádat se s obráceným sebeobslužným zkreslením. Musíme najít způsob, jak přestat mít pocit, že naše neúspěchy jsou ze své podstaty naší vinou.

Jedním z poměrně jednoduchých přístupů ke změně našeho pohledu je řešení našeho atribučního stylu. Náš atribuční styl je způsob, jakým přemýšlíme o příčinách toho, co se děje – zda (a jak) připisujeme události sobě nebo vnějším faktorům.

Když se cítíme jako neúspěšní, bývá to proto, že máme vnitřní, stabilní a globální atribuční styl. To znamená, že si myslíme, že za neúspěch si můžeme sami (vnitřní), že budeme často selhávat (stabilní) a že se nám nepodaří většina věcí (globální).

Naproti tomu člověk s vnějším, nestabilním a specifickým atribučním stylem bude na neúspěch reagovat myšlenkami: „Není to všechno moje vina (vnější), neuspěji vždycky (nestabilní) a jsem úspěšný mimo tuto konkrétní okolnost (specifický).“ V tomto případě je to tak, že si myslíme, že je to moje vina.

Jak mám změnit svůj atribuční styl, když nemám v úmyslu takto uvažovat?“

Svůj atribuční styl nemůžete změnit lusknutím prstů, ale můžete trénovat cílenou změnu pohledu při každém neúspěchu – dokud si na to nezvyknete.

Takto to funguje:

Vnitřní → vnější

• Zvažte všechny proměnné kromě své inteligence/schopností.
• Měli jste omezené množství času
• Cítili jste se fyzicky/psychicky v nejlepší kondici
• Měli jste jiné důležitější věci, které jste potřebovali udělat?

Stabilní → Nestabilní

• Přemýšlejte o tom, jak se věci mohou změnit v budoucnosti.
• Zůstanete neúspěšní, když se naučíte nové dovednosti?
• Zůstanete neúspěšní, když vám pomůže někdo jiný?
• Zůstanete neúspěšní, když to zkusíte znovu, až na tom budete lépe?

Globální → Konkrétní

• Přemýšlejte o všech věcech, které obvykle děláte dobře.
• Jste dobrý přítel
• Děláte dobře svou práci
• Jste ohleduplný ke zdraví nebo životnímu prostředí?

Pocit selhání je tak problematický, protože je vše pohlcující. Když si najdete čas na to, abyste si připomněli své další současné a budoucí úspěchy, můžete zabránit tomu, abyste se zasekli ve vzorci.

Realita vs. interpretace

Nakonec si musíme promluvit o tom, jak si tváří v tvář neúspěchu zachovat objektivitu.

Když pomineme cykly a vzorce pocitů, i jediný neúspěch nás může zničit – zvláště když ho necháme, aby se neúměrně nabaloval.

Rozdíl mezi neúspěchem a pocitem selhání často spočívá ve specifických kognitivních zkresleních. Jedná se o způsoby, kterými naše mysl selektivně nahlíží na neúspěch extra negativní optikou, a ty nejsou ani přesné, ani užitečné.

Níže uvádíme několik příkladů běžných kognitivních zkreslení a způsobů, jak jim čelit:

Černobílé myšlení

„Jednou jsem neuspěl, takže musím být neúspěšný.“

INSTEAD: „Jednou jsem neuspěl, ale stále existuje spousta věcí, ve kterých neuspěji.“

„Jednou jsem neuspěl, ale stále existuje spousta věcí, ve kterých neuspěji.“

„Neuspěl jsem.

Katastrofizace

„Neuspěl jsem v testu, takže nejspíš propadnu v celé třídě a budu muset ze školy odejít.“

INSTEAD: „Neuspěl jsem v testu, takže se budu muset na ten příští lépe učit a projít třídou.“

Vyprávění o štěstí

„Prostě vím, že nedostanu žádný pohovor.“

INSTEAD: „Je pravděpodobné, že dostanu alespoň jeden pohovor, a pokud ne, vždycky se můžu přihlásit na jiná místa.“

Odmítání pozitiv

„I když jsem z předmětu dostal dvojku, pořád to není tak dobré jako jednička.“

INSTEAD: „Dostal jsem z předmětu dvojku – to je úžasné!“

Díky praxi můžete své neúspěchy izolovat až na to, čím ve skutečnosti jsou – jednotlivými událostmi bez vlivu na zbytek vašeho života. Dokonce i „kolosální neúspěchy“ obvykle nakonec nemají po deseti letech velký význam.

Ještě jedna věc: Buďte k sobě soucitní. Chovejte se k sobě tak, jak byste se chovali k milované osobě, kdyby selhala. Co byste jim řekli?“

Na rozloučenou…

Je rozhodně těžké zbavit se pocitu selhání, i když víte, jaké kroky máte udělat. Když si však všimnete vlastních předsudků, udržíte si nadhled a budete si věřit, můžete změnit větu „cítím se jako neúspěšný“ na větu „selhal jsem, a to je někdy prostě v pořádku.“