Homosexualita v 50. letech

Na počátku 50. let 20. století byly homosexuální styky stále považovány ze zákona za trestné činy. V bezprostředně poválečném období počet odsouzení rychle rostl, protože ministerstvo vnitra důsledněji prosazovalo trestní stíhání. V té době byla homosexualita také předmětem senzacechtivého zpravodajství v populárním tisku a objevila se řada známých případů týkajících se veřejných osobností. V roce 1951 přeběhli do SSSR ruští špioni Donald MacLean a Guy Burgess, o nichž bylo známo, že jsou homosexuálové.

Volfendenova zpráva

Všechny tyto události a kontroverze přispěly k tomu, že se otázka reformy práva dostala na přední místa politické agendy a vytvořily tlak na přehodnocení trestnosti homosexuality. V roce 1954 jmenoval ministr vnitra David Maxwell-Fyfe resortní výbor pro homosexuální trestné činy a prostituci ve Velké Británii pod vedením sira Johna Wolfendena.

Wolfendenova zpráva byla zveřejněna v roce 1957. Došla k závěru, že kriminalizace homosexuality je zásahem do občanské svobody. Zákon by sice měl zabránit zneužívání a chránit mládež a další zranitelné osoby, neměl by však zasahovat do záležitostí osobní morálky. Homosexuální jednání mezi dospělými osobami v soukromí by již nemělo být trestným činem. Kabinet se postavil proti jakémukoli návrhu na realizaci Wolfendenových doporučení.

Zákon o sexuálních deliktech z roku 1967

Dekriminalizace mužské homosexuality musela počkat až do liberálnějších poměrů na konci 60. let. Ve Sněmovně lordů v roce 1965 lord Arran předložil návrh na provedení doporučení Wolfendenovy zprávy.

V roce 1966 labouristický poslanec Leo Abse sponzoroval návrh zákona o sexuálních deliktech. Labouristický kabinet zaujal neutrální postoj a umožnil volné hlasování. Zákon o sexuálních deliktech z roku 1967 dekriminalizoval mužskou homosexualitu mezi dospělými osobami staršími jednadvaceti let. Spiknutí za účelem spáchání homosexuálního činu nebo napomáhání k němu však zůstalo trestným činem.