V minulosti byly tělocvičny obrovskými sklady fitness, kde jste mohli cvičit vše od posilování až po jógu. Nyní všude vznikají butikové posilovny, které se zaměřují na jeden druh cvičení. Jsou sektářské, někdy lákají sliby hubnutí a rychlého nárůstu váhy a chtějí naše peníze. Nakonec všichni cvičíme, protože se díky tomu cítíme dobře, psychicky i emocionálně. Rozmach specializovaných posiloven využívá výzkumy, které hlásají výhody skupinového cvičení, ale pro mnohé z nás je cvičení meditativní a regenerační – a tato regenerace musí přijít, když jsme úplně a zcela sami. Mluvil jsem s jedním ze svých oblíbených psychologů, abych zjistil, zda má cvičení o samotě přínos pro duševní zdraví.

Přes 20 let jsem běhal sám za východu slunce. Zpočátku to bylo z rozpaků; nebyl jsem ve formě a chtěl jsem se dostat do formy bez publika. Ale tento zvyk mi přirostl k srdci. I když jsem teď v dobré víře, že se věnuji fitness (už téměř 15 let jsem učitelkou jógy), stále dávám přednost všem cvičením o samotě: józe, běhu, chození do posilovny a bruslení. Pomohlo mi to naučit se najít vnitřní lokus kontroly. Musím být důvěrně spojená s vlastním tělem, abych zjistila, jak moc na sebe mám tlačit.

Někdy si ale připadám jako vyvrhel, protože lidé pořád říkají, že cvičení ve skupině je lepší. Pomáhá jim to udržet si motivaci – něco jako když se třeba soustředěněji učíte na test, když jste v knihovně s dalšími studujícími lidmi, a ne třeba ve své ložnici. Ale to je motivace zaměřená na druhé, což není vždy tak posilující, jak se zdá.

„Když cvičíte pro sebe místo pro druhé, chováte se k sobě s respektem,“ říká Aimee Daramusová, psychoterapeutka z Chicaga. „Být štíhlý je často něco, co děláme pro druhé lidi, zatímco síla, rychlost a duševní přínos cvičení jsou často věci, které děláme pro sebe.“ Když cvičíte sami, musíte přijít na to, co vaše tělo chce zevnitř, protože nemáte žádný základ pro srovnávání.“

Cvičení o samotě mě také hodně naučilo o radosti ze samoty. Protože jsem tak dlouho běhala sama, spojila jsem si samotu s dobrými chemickými látkami, které se při cvičení v těle uvolňují. Když běhám, nemám pocit samoty. Jsem sama s endorfiny a mohu se na ně soustředit. „To je základní klasické podmiňování,“ vysvětluje Daramus, když se s ní podělím o svůj manifest sólového běhání. Nemyslí tím fyzickou kondici, ale psychickou. „Spojuješ si něco, co ti dělá dobře a uvolňuje silné chemické látky, s tím, že jsi sama.“ Nakonec jsem díky této asociaci začala pohodlně dělat i jiné věci sólo – třeba sledovat filmy nebo jít na večeři.

A tady je ta věc o cvičení a duševních nemocech, kterou tělocvikáři nechápou: Někdy může cvičení nesmírně pomoci a pro někoho, kdo trpí úzkostí nebo depresí, je pobyt mezi spoustou lidí obrovskou brzdou. „Existují studie o depresích, které ukazují, že u některých lidí má běhání pozitivní výsledky, které se vyrovnají účinkům antidepresiv,“ říká Daramus. „Cvičení uvolňuje endorfiny, velmi mírné léky proti bolesti produkované tělem, které vám také zvednou náladu. Uvolňuje také dopamin, noradrenalin a serotonin, které jsou rovněž součástí antidepresiv,“ vysvětluje. Každý si tyto přírodní povzbuzovače zaslouží, i když při tom nechce vidět jiného člověka.

Cvičení o samotě má samozřejmě i své stinné stránky. Někdy na sebe netlačím tak moc, jak bych mohla. Daramus má několik motivačních tipů pro lidi, kteří chtějí překonávat své limity sami. „Ujasněte si, co opravdu chcete, a stanovte si cíle,“ říká. „Ujistěte se, že se vzděláváte. Pokud můžete, zajděte si na pár sezení s osobním trenérem, aby vás naučil, jak vypadá správná forma.“ Také to, že jste závislí na sólovém cvičení, neznamená, že musíte neustále cvičit sami. Daramus navrhuje využívat akce, jako jsou maratony nebo setkání, jako způsoby, jak se udržet v práci na dosažení cíle.

Cvičení o samotě vám nesporně dává pocit vnitřní odměny: pocit, který máte, když vás motivuje vaše vnitřní spokojenost místo pochvaly nebo ocenění od druhého. Lidé, kteří kladou větší důraz na vnitřní odměnu než na vnější, mají obvykle vyšší pocit sebeúcty. „Tolik z nás tráví svůj život tím, že děláme radost rodině a pak učitelům, šéfům a finančnímu úřadu, že pro nás může být neuvěřitelnou úlevou, když se dostaneme do kontaktu s tím, co pro sebe vlastně chceme,“ říká Daramus.