Articles

Pět nejhorších otázek při pohovoru – a jak na ně odpovědět

Většině uchazečů o zaměstnání by pracovní pohovory nevadily, kdyby věděli, že mohou jít na pohovor a skutečně mluvit o práci.

Když učím lidi, jak vést pohovor s uchazeči o zaměstnání, žádám je, aby si vzpomněli, kdy najímali instalatéra nebo elektrikáře. Nikdy bychom se instalatéra nezeptali: „Jaká je vaše největší slabina?“

K instalatérům a elektrikářům chováme mnohem větší respekt než k uchazečům o zaměstnání. Instalatéři a elektrikáři si samozřejmě zaslouží respekt, kterého se jim dostává, a ještě mnohem víc – ale respekt si zaslouží i uchazeči o zaměstnání.

Sledujte na Forbesu:

Obrovské množství personalistů, náborářů a vedoucích oddělení nějakým způsobem propadlo stejnému klamu. Vyrostli v představě, že firma je mocná a uchazečů o zaměstnání je jako šafránu.

Byl jsem šéfem personálního oddělení ve společnosti z žebříčku Fortune 500. Vždycky jsem si myslel, že je to tak. Viděl jsem, že jediný způsob, jak dosáhnout cílů naší společnosti, je najmout úžasné lidi. Jakmile se rozhodnete najímat skvělé lidi, rychle zjistíte, že se musíte ohnout.

S uchazeči o zaměstnání musíte jednat jako se sobě rovnými, a to je pro mnoho personalistů těžké.

Níže je uvedeno pět nejurážlivějších otázek při pohovoru spolu se vzorovou odpovědí na každou otázku.

Pokud uslyšíte všechny tyto otázky při jednom pohovoru, možná se budete chtít zvednout a odejít z pohovoru – ale toto rozhodnutí můžete učinit v daném okamžiku. Poslouchejte své tělo!

Lidé, kteří kladou tyto unavené a bezmozkové otázky, nejsou špatní lidé. Jen neznají nic lepšího.

Pět nejhorších otázek na pohovoru:

1. Jaké jsou nejhorší otázky? Proč bych měl při tolika dobrých kandidátech zaměstnat právě vás?“

2. Jaká je vaše největší slabina?“

3. Co by o vás řekl váš poslední šéf?“

4. Kde se vidíte za pět let?“

5. Jaké jsou vaše nejslabší stránky? Co přinášíte našemu oddělení?“

Všech těchto pět nepříjemných otázek má něco společného. Žádná z těchto otázek nemá nic společného s danou prací! Jsou to otázky, které by se nikdo neodvážil položit instalatérovi nebo elektrikáři.

Tyto otázky vyžadují, aby se uchazeč o zaměstnání klaněl a dokazoval svou lidskou hodnotu – což nesouvisí s jeho schopnostmi vykonávat danou práci – a to dobří zaměstnavatelé od uchazečů o zaměstnání nevyžadují.

Dobří zaměstnavatelé se ptají uchazečů o zaměstnání na jejich zkušenosti a na to, jak by přistupovali k práci, o kterou se ucházejí.

Zlí zaměstnavatelé říkají uchazečům o zaměstnání, aby si nazuli stepovací boty a předvedli se! Chtějí, abyste jim řekli, proč by měli přijmout právě vás místo jiných uchazečů, které nikdy nepotkáte.

Jinými slovy, chtějí, abyste se plazili a říkali něco jako „Měli byste mě přijmout, protože jsem chytrý, loajální a pracovitý!“. Jsme dospělí.

Dospělí nežádají po jiných dospělých, aby se jim klaněli, ale někteří špatně vyškolení tazatelé bohužel tuto informaci nikdy nepochopili.

Když se někoho ptáte na jeho slabé stránky, dopouštíte se závažné společenské chyby. Pouze v některých náboženských tradicích lidé věří, že lidé přicházejí na Zemi se slabostmi, pro začátek.

Mnoho jiných náboženských tradic věří, že děti přicházejí na naši planetu dokonale vybavené, aby zde mohly vykonávat svou práci. Nemají žádné slabosti. Kdo je tazatel, aby vám podsouval svůj názor „každý má slabiny“?

I když máte pocit, že máte slabiny, proč byste se s těmi svými svěřovali úplně cizímu člověku?

Je urážlivé ptát se uchazeče o zaměstnání „Co by o vás řekl váš poslední šéf?“. Jedná se o další otázku při pohovoru, která vychází ze světonázoru „všichni šéfové jsou nadřazeni všem zaměstnancům.“

Koho zajímá, co si o vás myslel váš poslední šéf? Váš poslední šéf mohl být vyhozen za zpronevěru, co tento tazatel ví.

Kdy začalo být důležité věnovat velkou pozornost tomu, co si o vás myslí ostatní lidé, abyste mohli jejich dojmy zopakovat na pracovním pohovoru? Tazatelé si neuvědomují, jak nezdvořilé a bezmozkové mohou být jejich nejoblíbenější otázky na pohovoru.

Tazatelé ze staré školy se rádi ptají uchazečů o zaměstnání: „Kde se vidíte za pět let?“

Tato otázka na pohovoru, která je hotová k smrti, musí zemřít. Proč by proboha měl někoho zajímat váš pětiletý plán? Nedávají vám přece nabídku, abyste pro ně pět let pracovali. Za tři měsíce můžete být pryč.

Nejenže do vašeho pětiletého plánu tazateli nic není, ale v dnešní době je pět let příliš dlouhý plánovací horizont na to, aby měl pro většinu lidí smysl.

„Co přinášíte našemu oddělení?“ je jen další způsob, jak přimět uchazeče o zaměstnání, aby se chlubil svou vlastní báječností – něco, co by se po uchazeči o zaměstnání nemělo chtít.

Zaměstnavatel nebude během pohovoru žadonit, aby uchazeč uvažoval o práci u něj, a vy byste také neměli žadonit o práci.

Jak odpovědět na pět nejhorších otázek u pohovoru:

1. „Co přinášíte?“ je jen další otázka. Když je tolik dobrých kandidátů, proč bych měl zaměstnat zrovna vás?“

Co kdybych vám řekl, jak chápu náplň práce, a vy mi pak řeknete, v čem se mýlím?

2. Jaká je vaše největší slabina?

Dříve jsem si myslel, že mám slabiny, a četl jsem knihy a chodil na kurzy a trápil se věcmi, které mi nejdou. Pak mi došlo, že vždycky budou existovat věci, které mi nejdou, a že mým úkolem je zlepšovat se ve věcech, které mi jdou a které dělám ráda, například v grafickém designu.

3. Co by o vás řekla vaše poslední šéfová?

Pravděpodobně by řekla, že jsem byla pozitivní silou v oddělení a také jsem ji občas vyzývala, aby se na věci dívala jinak. Co by o vás řekl váš šéf?

4. Kde se vidíte za pět let?

Za pět let, pokud budu ještě naživu, budu pracovat na něčem důležitém po boku chytrých a nadšených lidí – a co vy? Co přinášíte našemu oddělení?

Baví mě vymýšlet nové procesy a těším se na možnosti, jak to dělat tady, pokud je to pro vás důležité. Dejte mi vědět své otázky týkající se mé minulosti – zde je další kopie mého životopisu!