Kůže je největším orgánem člověka a má mnoho funkcí. Proto hojení kožní rány vykazuje mimořádný mechanismus kaskádovitých buněčných funkcí, který je v přírodě jedinečný. Protože procesy hojení a regenerace probíhají ve všech částech lidského těla, tento přehled se zaměřuje na procesy hojení kůže a zdůrazňuje klasické fáze hojení ran. Zatímco regenerace popisuje specifickou náhradu tkáně, tj. povrchové epidermis, sliznice nebo kůže plodu, oprava kůže vykazuje nespecifickou formu hojení, při níž se rána hojí fibrózou a tvorbou jizev. První fáze akutního hojení rány je věnována hemostáze a tvorbě provizorní matrix rány, k níž dochází bezprostředně po poranění a je ukončena po několika hodinách. Dále tato fáze zahajuje zánětlivý proces. Zánětlivá fáze kaskády hojení rány se aktivuje během fáze koagulace a lze ji zhruba rozdělit na časnou fázi s náborem neutrofilů a pozdní fázi s výskytem a přeměnou monocytů. Ve fázi proliferace spočívá hlavní těžiště procesu hojení v obnově povrchu rány, tvorbě granulační tkáně a obnově cévní sítě. Proto se vedle imigrace lokálních fibroblastů podél fibrinové sítě a počátku reepitelizace od okrajů rány aktivuje neovaskularizace a angiogeneze kapilárním prorůstáním. Tvorba granulační tkáně se zastaví apoptózou buněk, což charakterizuje zralou ránu jako avaskulární i acelulární. Během zrání rány dochází k určitým změnám složek extracelulární matrix. Fyziologický konečný bod opravy rány u savců se projevuje tvorbou jizvy, která přímo souvisí s rozsahem zánětlivého procesu v průběhu hojení rány.