Před 25 lety se v Jihoafrické republice konaly první volby, v nichž se volilo bez rozdílu ras, a skončil tak utlačovatelský systém rasové segregace zvaný apartheid, který zhruba 50 let upřednostňoval bělochy před černochy.

Tady je připomínka.

Rasy oddělené

Apartheid – slovo z afrikánštiny znamenající stav „oddělenosti“ – se stal oficiální vládní politikou v roce 1948, kdy se k moci dostala konzervativní Národní strana.

Formalizoval systém nadvlády bílé menšiny zavedený krátce poté, co na jižní cíp Afriky začali před více než 300 lety přicházet evropští osadníci, většinou z Nizozemska a Británie.

Apartheid byl postaven na zákonech, které klasifikovaly lidi jako černé, barevné (míšence), indiány nebo bělochy.

Rasy byly odděleny ve všech ohledech včetně školy, práce a nemocnic a místa, kde mohly bydlet a nakupovat.

Práce byla vyhrazena pro určité rasy; sňatky a sex přes barvu pleti byly zakázány; dokonce i pláže, autobusy a lavičky v parku byly přidělovány podle barvy pleti.

Vláda bílé menšiny

Běloši – kteří tvořili méně než 20 procent obyvatelstva – vlastnili více než 80 procent půdy.

Ovládali hospodářství, včetně lukrativního těžebního sektoru, a všechny politické páky.

Černoši neměli volební právo a byli odkázáni na podřadná zaměstnání, vzdělání a služby.

Byli nuceni žít v zanedbaných městečkách na okrajích městských oblastí nebo v různých znevýhodněných etnických domovinách zvaných „bantustany“.

Do roku 1986 byli černí Jihoafričané povinni nosit u sebe doklad podobný pasu zvaný „pass book“, který omezoval jejich pohyb.

Pro udržení systému zavedla vláda apartheidu přísnou cenzuru a do značné míry se spoléhala na své bezpečnostní složky, přičemž v letech 1967-1993 byla pro bílé muže povinná branná povinnost.

Boj proti

V čele odporu proti apartheidu stál Africký národní kongres (ANC), který nejprve přijal nenásilné taktiky, jako byly stávky, bojkoty a kampaně občanské neposlušnosti.

Mezi první velké protesty patřil bojkot vládních autobusů v městečku Alexandra v roce 1957.

V roce 1960 se pochod v Sharpeville proti nenáviděným propustkám stal masakrem, když policie zahájila palbu na dav a zabila 69 černochů.

V roce 1960 vláda zakázala ANC a další černošskou opozici a zavedla výjimečný stav.

V podzemí a v exilu se ANC obrátil k ozbrojenému boji.

V roce 1964 byl jeden z jeho vůdců, Nelson Mandela, odsouzen spolu s dalšími k doživotnímu vězení za sabotáž. Za mřížemi strávil 27 let a stal se nejznámějším politickým vězněm své doby a ikonou boje proti apartheidu.

Sankce

Sharpevillský masakr upozornil svět na brutální represe režimu a vedl k zahájení jeho mezinárodní izolace.

Jihoafrická republika byla vyloučena z olympijských her, vyloučena z Organizace spojených národů, byla na ni uvalena zbrojní a obchodní embarga.

Mezinárodně známé osobnosti se staly aktivisty proti apartheidu, v roce 1988 se na londýnském stadionu Wembley konal velký rockový koncert na počest Mandely.

Apartheid byl zrušen

Pro mnohé bylo šokem, když v roce 1990 prezident F. W. Mandela zrušil apartheid. de Klerk, který byl u moci pouhých pět měsíců, oznámil legalizaci černošské opozice.

Během několika dní vyšel Mandela po 27 letech vězení na svobodu; během roku a půl skončil apartheid a jeho diskriminační zákony byly zrušeny.

Jeho zrušení bylo oslaveno udělením Nobelovy ceny míru Mandelovi a de Klerkovi v roce 1993.

Přechod k demokracii se neobešel bez překážek, bělošští extremisté se násilně bránili a rivalita mezi bojovníky ANC a zuluskou stranou Inkhata přerostla ve smrtící násilí.

V roce 1994 se konaly první celorasové volby a černí Jihoafričané poprvé v životě stáli hodiny ve frontě, aby mohli odevzdat hlas.

ANC s přehledem zvítězil a Mandela se stal prvním černošským prezidentem země. Apartheid skončil.