Starší Tabbs jim věnoval přísný pohled, který uměl jen otec a který Tabbsovi stále utkvěl v paměti.

„Pak by nám řekl, abychom šli dozadu,“ řekl Tabbs s úsměvem.

Wynston Tabbs měl takového otce, jakého znal každý. Chris Tabbs byl středoškolský učitel tělesné výchovy. Se svými dvěma metry a čtyřmi centimetry měl postavu, která dokázala ovládnout celou místnost, ale také smysl pro humor, díky němuž byli všichni v pohodě.

„Každý ho znal,“ řekl Tabbs. „Vždycky se snažil pomoci dětem dostat se na správnou cestu.“

Nejinak tomu bylo i v případě jeho vlastních synů. Tabbs vzpomínal na budíčky v pět hodin ráno.

„Býval jsem tak naštvaný, protože jsem byl v té době dítě, že se mi nechtělo vstávat,“ řekl Tabbs a usmál se při té představě jako dvacetiletý.

Ale Chris Tabbs viděl, jakou budoucnost má Wynston před sebou, od malého kluka, který odrážel basketbalový míč od garáže v Marylandu, až po mladého muže s potenciálem následovat řadu dynamických guardů na Boston College, a chtěl, aby kráčel po rovné cestě.

„Seděl jsem na gauči a on mi jednoho dne řekl: ‚Můžeš být tak dobrý, jak budeš chtít,'“ vzpomínal Tabbs. „Viděl to ještě dřív, než jsem o tom začal přemýšlet.“

Tato slova v něm zanechala dojem stejně trvalý jako živá vzpomínka na den před čtyřmi lety, kdy se dozvěděl, že mu zemřel otec. Byl to stejně normální den jako všechny ostatní. Tabbs byl na basketbalovém tréninku na soukromé katolické škole St Mary’s Ryken High School v Leonardtownu ve státě Md.

Jeho otec byl ve škole a hrál basketbal s některými studenty. Šel si pro odražený míč, spadl dolů a dostal infarkt. Kamarádovi zavolala Tabbsova matka a okamžitě našel Wynstona. Nasedli do auta a vydali se na hodinovou cestu do nemocnice ve Virginii.

„Je tu klid,“ řekl Tabbs. „Máme puštěné rádio. Jel jsem zpátky a upřímně jsem cítil, že je něco špatně. Dokonce jsem začal brečet, ještě než jsem si něco uvědomil. Dojel jsem do nemocnice za mámou a od té chvíle to bylo šílené.“

V tu chvíli Tabbs věděl, že jeho život už nikdy nebude stejný.

„Díky tomu jsem dospěl desetkrát rychleji,“ řekl Tabbs. „Změnilo mě to. Rozhodně mě to změnilo.“

Tabbs loni přišel do BC připravený rozpálit The Heights. Jako nováček si vydobyl místo v základní sestavě a oči se mu rozzářily při představě, že bude hrát v záloze s Kyem Bowmanem.

První dva měsíce ukazoval záblesky hráče, kterým by mohl být. V Sacred Heart nastřílel 28 bodů, v Columbii 19, proti Fairfieldu 20, vysloužil si ocenění nováčka týdne Atlantické pobřežní konference a etabloval se jako skutečná bodová hrozba.

„Procházel jsem s přehledem,“ řekl Tabbs. „Dělal jsem všechno – rozdával jsem míče, skóroval, byl jsem na svém vrcholu. Rozhodně mám pocit, že jsem se ještě nedotkl svého limitu, co se týče zlepšování. Mám pocit, že jsem ještě ani nehrál svůj nejlepší basketbal.“

Přesto cítil, že něco není úplně v pořádku. Proti Sacred Heart přicházel po hřišti a s někým se srazil koleny. Když se snažil vběhnout zpět do obrany, koleno ho bolelo. Hrál na něm měsíc, než v lednu proti Notre Dame vynechal. Usoudil, že to je dost času na to, aby se drobné zranění zotavilo.

Dal tomu další šanci proti Floridě. Trefil se za tři body 24 sekund před koncem a zpečetil tak vítězství 87:82.

„Byl to dobrý pocit,“ řekl Tabbs. „Hrál jsem se zraněním a pořád jsem dělal nějaký hluk.“

Ale pořád měl pocit, že něco není v pořádku.

„Po zápase na Floridě jsem si říkal: ‚Musím si nechat vyšetřit koleno. Takhle nemůžu hrát,'“ řekl.

Po zápase na Floridě podstoupil rentgen a ten odhalil, že má naštípnutou čéšku. Podstoupil artroskopickou operaci. „Rentgen to tak nějak zpečetil,“ řekl.

Doufal, že by se mohl vrátit na turnaj ACC, ale to se nestalo poté, co vynechal posledních 14 zápasů základní části.

Tabbs strávil léto rehabilitací. Když se vrátil na letní tréninky, cítil se normálně. Při třetím tréninku mu koleno začalo otékat. Nechal si udělat další rentgenový snímek. Lékaři mu řekli, že jeho koleno potřebuje náhradu chrupavky. Potřeboval operaci, kvůli které by musel vynechat celou sezonu 2019/20.

„Z psychického hlediska je to zátěž,“ řekl Tabbs. „Přejít od hraní, být nováčkem týdne ACC, pak nehrát, netrénovat. To proto, že pracuji, cítím, že teď dělám pokroky, a nemůžu to dát najevo. Ale všechno se děje z nějakého důvodu.“

Při pohledu zpět vidí Tabbs okamžik po otcově smrti, kdy se ocitl na rozcestí.

„Šel jsem špatnou cestou,“ řekl Tabbs. „Prostě jsem šel úplně špatným směrem a tak nějak jsem se chytil.“

I když už neměl otce, o kterého by se mohl opřít, měl někoho, kdo ho nenechal selhat.

Stanley Hodge znal Tabbse od doby, kdy jako čtrnáctiletý hrál v jeho týmu AAU. Hodge se proslavil jako hvězdný obránce na Gonzaga High School ve Washingtonu, D.C., než odešel do zámoří, kde hrál profesionálně v Německu. V Tabbsovi viděl hodně ze sebe.

„Jako hráč byl velmi syrový, ale sršel talentem,“ řekl Hodge. „Atletický, opravdu dobrý obránce, dobrý cit pro hru.“

Hodge si byl také blízký s Tabbsovým otcem. Když spolu o Tabbsovi mluvili, Hodge mu dal jeden slib.

„Jedna z věcí, kterou jsem jeho otci řekl, byla, aby Wynston Tabbs byl co nejlepším Wynstonem Tabbsem,“ řekl Hodge.

Když se Hodge dozvěděl o smrti Wynstonova otce, „opravdu mi to zlomilo srdce,“ řekl.

Hodge věděl, že nikdy nemůže nahradit Tabbsova otce.

„Nikdy jsem nechtěl a nikdy se nebudu snažit být jeho otcem – nikdy,“ řekl Hodge.

Věděl však, jak zásadní okamžik v Tabbsově životě nastal.

Hodge si vzpomněl, jak své nynější manželce řekl: „Nevím nutně, jaké je mé poslání, ale cítím, že mi Bůh říká, že tu pro něj musím být. V té době je mužství, jak víš, vážná věc, kterou nepovažuji za samozřejmost.“

„A kolem těch let – 15, 16, 17 – to jsou velmi důležité roky, abyste měli v životě silného muže. To jsem tehdy cítil.“

První příležitost, kterou měl Hodge při tréninku s Tabbsem, byla zkouškou, jak moc dokáže Hodge přitlačit a jak bude Tabbs reagovat.

Než Tabbs vzal do ruky míč, Hodge s ním absolvoval kondiční cvičení, cvičení s žebříkem, švihadlem, těžkým lanem. Poté prošli sérií cvičení na manipulaci s míčem. Pak se pustili do střeleckých cvičení.

„Nevěděl jsem, jestli se Wynston vrátí, protože to bylo tak těžké,“ řekl Hodge. „Pravděpodobně ten den střílel tolik, že ho bolela ruka.

„Bylo to vyčerpávající, ale reagoval. Wynston, to je opravdu houževnatý kluk. Druhý den se vrátil.“

Tak se vybudovalo pouto a začala rutina. Když Tabbs řekl Hodgeovi, že chce začít na BC, Hodge vypracoval herní plán, aby byl cíl dosažitelný.

Hodge si však uvědomil, že záleží na všem, co dělá.

Jestliže Hodge řekl Tabbsovi, aby se správně stravoval, znamenalo to, že se musí správně stravovat i Hodge. Pokud Hodge navrhl Tabbsovi, aby si něco přečetl, aby se udržel v aktivitě, Hodge si přečetl stejný materiál, aby se udržel v motivaci. Cokoli kázal, musel praktikovat.

„Pomohl i mně, abych se stal mnohem lepším člověkem,“ řekl Hodge. „Jedna z věcí, která se stala, když jsem nastoupil po smrti jeho otce, byla, že jsem musel být za všechno naprosto zodpovědný. A jedna věc, kterou jsem se naučil při každodenním jednání s ním, je, že věnují pozornost tomu, co děláte, ne tomu, co říkáte.“

Od té doby, co Tabbs rehabilituje, na Hodge každý den čeká malý klenot motivace. Mohl by to být podcast. Mohla by to být audiokniha. V poslední době to byl seriál na YouTube o cestě Damiana Lillarda z malého školního outsidera k hvězdě NBA. Tabbs se ztotožnil s tím, že Lillard byl šest měsíců mimo hru kvůli zlomenině nohy a tento čas využil ke zdokonalení svých dovedností.

„Těch šest měsíců ho posunulo dál než ostatní,“ řekl Tabbs. „Když se mu vrátilo všechno ostatní, prostě od té doby vynikal.“

Když se basketbalový tým BC prodírá další vyčerpávající sezónou ACC, Tabbs trpělivě čeká, až se opět prosadí.

Život pro něj bude výzvou. Už se tak stalo. Vytrvalost je jeho výchozí nastavení.

„Když jsem přišel o tátu, bylo to nejtěžší,“ řekl Tabbs. „Takže cítím, že teď, když jsem si tím vším prošel, začínám vidět malé světlo na konci tunelu, teď jen dál pracovat na tom, že až to přijde, všechno, na čem jsem pracoval, se ukáže, až naskočím na hřiště.

„Když to vím a vzpomínám na to, tak mě to uklidňuje. Teď prostě sklopím hlavu a budu pracovat, dokud se neobjeví to, co pro mě Bůh naplánoval.“

Julian Benbow je k zastižení na adrese [email protected].

.