Teflon (poly(tetrafluoreten), ptfe) byl objeven náhodou, i když příběh jeho objevu připomíná větu „náhoda přeje připraveným“. V roce 1938 pracoval 26letý Roy Plunkett pro společnost DuPont na plynech, které by se daly použít jako chladicí média v chladničkách, a jedním z nich byl tetrafluorethen.

6. dubna otevřel ventil lahve obsahující asi 1 kg tohoto plynu, ale nic nevycházelo. Udělal to, co by udělali mnozí z nás, a šťouchl do ventilu drátem, ale bezvýsledně. Poté láhev zvážil a váha ukázala, že je stále plná. Když s lahví zatřásl, zachrastilo to. Nakonec láhev rozřízl a zjistil, že je v ní pevná látka. Molekuly plynu, z nichž každá má dvojnou vazbu uhlík-uhlík, nějakým způsobem polymerizovaly.

Protože se jedná o adiční polymer, není potřeba žádný další reaktant. Zdá se, že nikdo nemá jasné vysvětlení, co spontánní polymeraci způsobilo.

Teflon je chemicky inertní (protože je nasycený a má pouze silné vazby C-C a C-F) a velmi kluzký. Jeho nejznámější použití je jako povlak nepřilnavých pánví. Říká se také, že americký vesmírný program by bez teflonu ztroskotal, protože z tohoto materiálu se vyrábělo mnoho věcí, od skafandrů až po sáčky, v nichž se uchovávaly vzorky měsíční horniny.

Během projektu Manhattan, v jehož rámci byla vyrobena první atomová bomba, se teflon používal na ventily a těsnění, které odolávaly chemickému působení vysoce reaktivního hexafluoridu uranu. Tato sloučenina se používala k oddělení izotopů 235U (který je štěpný a lze jej použít jako palivo) a 238U (který štěpný není) pomocí plynné difúze. Hexafluorid uranu je pro kovovou sůl neobvyklý, protože je těkavý a při teplotě 56 °C se stává plynem. Lehčí plyn 235UF6 difunduje porézní bariérou rychleji než 238UF6, což bylo použito jako základ separační metody.