Jen Lewandowski si při jízdě po dálnici na Triumphu T120 s batohem plným kalhotek pomyslela: To je úžasné. Jednačtyřicetiletá Lewandowská se s jednapadesátiletým Tomem Gidleym setkala jen čtyřikrát, než se v březnu na začátku koronavirové výluky nastěhovala do jeho domu v Ramsgate.

Původně se seznámili díky práci. Lewandowská kontaktovala Gidleyho, který je výtvarníkem, s prosbou, zda by mohla prodat některé z jeho obrazů na výstavě, kterou pořádala. Když si v lednu vyzvedla obrazy z jeho ateliéru, okamžitě došlo ke spojení. „Měla v sobě energii a skutečné světlo,“ říká Gidley. Po březnové vernisáži výstavy spolu zašli na skleničku a pak na šálek čaje k Lewandowského kuchyňskému stolu. Nakonec ho Lewandowski, který žije v Londýně, navštívil na víkend.
Poté byla vyhlášena výluková opatření. „Řekl jsem: ‚Hele, proč prostě nepřijdeš sem dolů?“ říká Gidley. „Všechno začíná být trochu divné.“ Souhlasila a Gidley ji vyzvedl na svém motocyklu. Od tohoto rychlého výletu jejich vztah téměř nepolevil v tempu. Strávili spolu celou výluku, během několika dní si řekli „miluji tě“ a vůbec jsou do sebe strašně zamilovaní. „Není to divoké?“ chichotá se Lewandowski. „Je to docela vichřice, ale cítíme, že je to správné, a jdeme si za tím.“

Gidley a Lewandowski jsou jen jedním z příkladů britských párů, které turbo-nabíjejí své vztahy tím, že se k sobě během koronavírové výluky nastěhovaly, přestože se sotva znají. Den po zavedení výluky v Anglii, 24. března, navrhla zástupkyně hlavního lékaře Jenny Harriesová, aby páry žijící odděleně zvážily společné bydlení. „Měli by si vyzkoušet pevnost svého vztahu,“ řekla Harriesová na vládní tiskové konferenci, „a rozhodnout se, zda si jeden z nich přeje trvalé bydliště v jiné domácnosti.“

Připomínky Harriesové přiměly páry po celé zemi ke krizovým jednáním, když se snažily rozhodnout, zda je společné stěhování během globální pandemie dobrý nápad, trochu předčasné nebo potenciální katastrofa. Během této doby mnozí dospěli k závěru, že to stojí za pokus – partner se prostě může zase odstěhovat, kdyby šlo všechno do háje. „Ve skutečnosti jsem neměl žádnou strategii odchodu,“ přiznává jednatřicetiletý učitel Jack McGarey. „Asi jsem si někde vzadu v hlavě říkal: ‚Když to nevyjde, může jít prostě domů.“

McGarey je odvážný muž: Francescu Elizabeth Williamsovou, 33letou marketérku, požádal, aby se k němu nastěhovala, už po jednom rande. Poté, co se shodli na Bumble, se dvojice 21. března, těsně předtím, než vstoupila v platnost výluková omezení, vydala na fyzicky vzdálenou procházku v Crowthorne, kde oba bydlí. Po procházce, kdy Williams nevěděl, co navrhnout – většina restaurací a barů byla tou dobou zavřená – pozval McGareyho na večeři. Rozložil nábytek tak, aby byl od sebe vzdálený dva metry. „Nechtěli jsme porušovat pravidla,“ říká McGarey. „Měli jsme dobré úmysly.“ Zasténá. „Večer samozřejmě začal společenským odstupem,“ říká Williams, „ale jak večer pokračoval a vypili jsme pár skleniček vína, odstup jsme si neudrželi.“

O dva dny později začala výluka. „Řekl jsem: „Vezměte si sportovní soupravu a notebook a přijďte k nám.“ „Cože? Williams už neodešel. Když spolu mluvíme, pár je na sebe stále sirupovitě sladký. Každý den dodržují přísný rozvrh, podle kterého třikrát denně cvičí (ranní pětikilometrový běh, lekce jógy a večerní trénink vysoce intenzivního intervalového tréninku), meditují, poslouchají spolu podcast, vaří a „hluboce si povídají“ o svých rodinách nebo dětství. „Později během dne si uděláme audit,“ říká McGarey, „abychom se ujistili, že jsme si všechno odškrtli.“ Pro někoho to může znít pekelně, ale jim to funguje – ačkoli si ještě neřekli „Miluji tě“, je to zjevně v plánu. „Několikrát jsem to málem řekla,“ přiznává nesměle Williamsová, „ale pak jsem si řekla, že je to moc brzy.“

Přesto je snadné vrhnout se v mládí bezhlavě do víru románku. Čas romantickému vzplanutí ubírá na síle: stáváme se cynickými, podlézavými, opatrnými. „Za ta léta jsem se toho hodně naučil,“ přemítá Jonathan Lovett, 53letý ředitel designu z Londýna. „Musíte si hledat někoho, kdo je vám citově k dispozici. Tolik lidí si myslí, že chtějí vztah, ale ve skutečnosti ho nechtějí.“ Se svým přítelem, 45letým Kitem Yunesem, londýnským maloobchodním pracovníkem narozeným v Argentině, se seznámil v únoru přes seznamovací aplikaci. Když přišla výluka, Lovett a Yunes byli v obchodě s hudebninami a čekali, až si koupí bicí soupravu. „Otočil jsem se na Kita,“ říká Lovett, „a zeptal jsem se: ‚Kam tedy dáme ty bicí?'“. Muži si vzali Uber k Lovettovi domů, bicí soupravu v kufru, a Yunes už neodešel.

Zkušenosti oba muže ujistily, že jejich vztah je trvalý, a ne pouhé poblouznění. „Nejsme v nějaké štěněčí lásce,“ trvá na svém Lovett. Ale rychlost, s jakou se stěhují, vyvolala mezi některými jejich přáteli pozdvižení, zejména když se Yunes vzdal pronajaté nemovitosti a oficiálně se nastěhoval. „Někteří lidé říkali: ‚Co když to nebude fungovat? Přece nechceš skončit jako bezdomovec při pandemii,“ říká Yunes. Jeho to však neznepokojuje. „Jsem rád, že mohu podstoupit toto riziko. Všechno mi připadá přirozené, ne uspěchané. Nikdy v životě jsem se necítila tak rychle sblížená s jiným partnerem.“

Přesto, žít s někým a sbírat mu ponožky, když máte v lednici mléko, které je pravděpodobně starší než váš vztah – není možné, aby to nebylo divné. „Přistihnete se, že se smějete, jak je to neskutečné,“ žertuje Lewandowski. „Jak se to mohlo stát?“ Přizpůsobit se rytmu života druhého člověka, jeho rozvrhu, jeho rozmarům vyžaduje čas. „Určitě se musíte domluvit,“ říká Gidley. „Blízkost je úžasná, ale najít správnou rovnováhu dá práci.“ Všiml si, že v pátek večer, když jsou unavení, mají tendenci se drobně pohádat – což vždy okamžitě vyřeší. „Je to jako tlakový ventil,“ říká Gidley. „Připadá mi to zdravé.“

Dá se vůbec říct, jak může vztah vzniklý pod tíhou globální pandemie dopadnout? „Všechno je možné,“ říká poradce Relate Gurpreet Singh. „Myslím, že neexistuje jediné pravidlo, které by platilo.“ Předčasné stěhování zhorší základní stresory. „Páry, které se k sobě nastěhují příliš brzy, nemají vypracovanou strategii smírného řešení hádek,“ říká. „Pokud skončíte v uzavřené situaci příliš brzy, můžete jeden druhého trochu přitlačit ke zdi, a to vás může od vztahu odradit.“

Sázka na lásku nemusí vždy vyjít podle plánu. Emily, šestadvacetiletá studentka z Birminghamu, se s Neilem (jejich jména nejsou pravá) seznámila koncem března na Bumble: na rande šli těsně před vyhlášením výluky. „Šla jsem k němu a bylo nám spolu dobře,“ říká Emily, „takže jsem u něj nakonec zůstala. Zdálo se mi, že by docela rád zůstal i další noc, tak jsem to udělala a nakonec jsem zůstala na víkend.“ Když ji Neil požádal, aby s ním zůstala během koronavirové výluky, Emily souhlasila. „Myslela jsem, že to bude způsob, jak si vzájemně pomoci v těžkém období,“ říká. „Možná jsem při zpětném pohledu nepoužila svůj nejlepší úsudek.“

Dva spolu žili přátelsky, zpočátku hlavně proto, že Emily polykala city. Když byl Neil na videohovorech s rodinou a přáteli, nezmínil se o tom, že je u toho. „Byl mazaný,“ říká Emily. „Měla jsem pocit, že se snaží utajit mě a náš vztah, ať už byl jakýkoli.“ Úzkost v ní hlodala. „Nakonec jsem se zlomila,“ říká. „Řekla jsem, že mi je nepříjemné a úzkostné, jak na tom jsem. On řekl, že na vztah ještě není připravený.“ To muselo být těžké, říkám si po dvou měsících společného života v kvazi-páru. „To, že to bylo tak intenzivní – asi jsem čekala trochu víc,“ říká Emily na rovinu. „Přála bych si, aby byl ohledně svých očekávání trochu upřímnější, protože pak bych se mu tolik neotevřela a nenechala se do něj zamilovat.“

Emily není zahořklá kvůli svému rozhodnutí nastěhovat se k Neilovi, i když to dopadlo špatně. „Nelituji toho,“ říká. „Minulý rok jsem seriózně randila, většinou přes aplikace, a moc jsem z toho neměla. Tohle mi přišlo jako hezká příležitost zkusit vztah, aniž bych nad tím musela pořád přemýšlet.“

Pandemie dala potenciálním partnerům příležitost navázat kontakt mimo brutální a někdy odlidštěnou seznamovací scénu. „U online seznamování,“ říká Gidley, „si můžeme připadat strašně jako na tržišti. Podněcuje vás k tomu, abyste si mysleli, že vždycky existuje nějaká další možnost, takže se nikdy k nikomu nezavážete, i když se vám ten druhý opravdu líbí.“

V našem přetechnizovaném moderním životě to, že máme čas a prostor na to, abychom někoho poznali mimo práci, rodinu a přátele, znamená, že milenci mohou rozvinout intimitu, která by za běžných okolností vznikala měsíce nebo dokonce roky. „Díky tomu jsme získali časovou bublinu, abychom si mohli vybudovat blízkost,“ říká Lewandowski. „Myslím, že takové intimity by bylo těžké dosáhnout, když se odehrává běžný život.“ Ve výluce se čas zrychluje, posouvá dopředu, zrychluje. Společné jídlo u kuchyňského stolu se rovná třem reálným schůzkám u večeře. Kvíz na Zoomu s přáteli působí, jako kdybyste dosáhli hranice tří měsíců.

„Máte pocit, že máte času nazbyt, skoro,“ říká Lovett. „Nic nemusí být jen konverzace u večeře. Můžete konverzovat celé hodiny nebo dokonce dny. To je na tom to krásné. Je to tak intenzivní.“ Lovett často pracovně cestuje do zahraničí a pochybuje, že by měl čas se s Yunesem tak sblížit, nebýt výluky. „Musel bych si pro něj udělat místo ve svém každodenním režimu, vídat se s přáteli, chodit do práce, do posilovny,“ souhlasí Yunes. „Trvalo by to mnohem déle.“

Tohle je randění na steroidech: časosběrné zrychlené klopýtání přes všechny hlavní milníky vztahu. „Připadá mi, jako bychom spolu byli už šest měsíců,“ říká McGarey, „ne šest týdnů.“ Ještě letos se spolu plánují přestěhovat do Texasu, aby McGarey mohl nastoupit na učitelské místo. „Chci být tam, kde je Jack,“ říká Williams. Seznámili se s rodinami toho druhého – samozřejmě na Zoomu.

Lewandowski přirovnává opojné vzrušení ze svého zamčeného románku k brokovnicovým svatbám za druhé světové války. „Je v tom něco staromódního,“ říká. „Nesetkali jsme se s žádnými přáteli ani rodinami toho druhého. Připomíná mi to ty staré filmy, kde voják vracející se z války vyskakuje z vlaku se svou novou nevěstou.“

Ale lepším přirovnáním může být vězení. „Ti, kteří mají vztah ve vězení, mají lepší duševní zdraví než ti, kteří nemají partnera nebo mají partnera mimo vězení,“ říká doktor Rodrigo González z univerzity v Salamance. Prováděl výzkum vztahů ve španělských věznicích. „Částečně jde o kamarádství,“ říká González. „Ale většinou jde o sex. Mít sex souvisí s lepším duševním zdravím a vyšší mírou spokojenosti jak u veřejnosti, tak u vězňů.“ Pravděpodobně na tom něco bude: vždy praktické nizozemské úřady dokonce doporučily, aby si svobodní lidé během uzavření našli určeného „sexuálního kamaráda“.

Je intimita, kterou tyto páry pociťují, skutečná? Nebo jsou opojeni surrealistickou vynucenou intimitou globální pandemie? „Je to tak skutečné, jak jen to může být,“ říká Singh. „Pokud spolu v těchto časech dobře zvládali, dávalo by mi to pocit, že v jejich vztahu je síla.“ Singh však upozorňuje, že žádný z párů se v reálném životě nesetká s rodinou nebo přáteli toho druhého, ani nebude muset vyvažovat dojíždění, oddělené bydlení nebo pracovní povinnosti. „Dobré, zdravé vztahy vznikají v průběhu času, kdy lidé žili v životě toho druhého během období zranitelnosti,“ říká Singh. „To se nedá vybudovat za pár dní.“

„Skutečnost je skutečnou zkouškou každého vztahu,“ přiznává Lovett. „Byli jsme v téhle bublině, ale vím, že to přijde velmi rychle – skutečný svět.“ Je si však jistý, že to spolu dotáhnou daleko. „Lidé mohou být cyničtí,“ říká Lovett. „Ale někdy prostě musíte udělat ten skok víry.“

Lewandowski a Gidley takoví rozhodně jsou. Jednoho krásného sobotního odpoledne v Kent Downs před několika týdny požádal Gidley Lewandowského o ruku. „Řekl jsem ano,“ říká Lewandowski, „a krásně jsme se políbili. Zrovna když jsme se líbali, zvedl se vítr! Ozvalo se: ššššššššššššššššššššššššš. Bylo to velmi romantické.“ Lewandowski se rozesměje. „Ještě že jsme pod zámkem, protože kdyby nás lidi viděli, pozvraceli by se,“ zvolá. „Jen uvidíme, jestli to vydrží!“

{{#ticker}}

{{vlevo nahoře}}

{{vlevo dole}}

{{vpravo nahoře}}

{{vpravo dole}}

{{#goalExceededMarkerPercentage}}

{{/goalExceededMarkerPercentage}}

{{/ticker}}

{{heading}}

{{#paragraphs}}

{{.}}

{{/paragraphs}}{{highlightedText}}

{{#cta}}{{text}}{{{/cta}}

Připomeňte mi to v květnu

Budeme v kontaktu, abychom vám připomněli, že máte přispět. Zprávu ve své e-mailové schránce očekávejte v květnu 2021. Pokud máte jakékoli dotazy ohledně přispívání, kontaktujte nás.

Témata

• Relationships

• Coronavirus
• Sex
• features

• Share on Facebook
• Sdílet na Twitteru
• Sdílet e-mailem
• Sdílet na LinkedIn
• Sdílet na Pinterestu
• Sdílet na WhatsApp
• Sdílet na Messenger