Pět let je dost dlouhá doba na to, abych investovala do vztahu, ale když konečně skončil, cítila jsem spíš úlevu než smutek. Jak se ukázalo, myslím, že jsem se s naším rozchodem smířil dávno předtím, než k němu došlo.

Oba jsme chtěli, aby k rozchodu došlo.

Dali jsme si několik měsíců pauzu, a když jsme se konečně setkali v den našeho pátého výročí, oba jsme věděli, že chceme, aby byl rozchod dlouhodobou záležitostí. Bylo to velmi přátelské a oba jsme si vysvětlili, že jsme si ten čas odloučení užili a cítili jsme, že bude nejlepší se rozejít. Krátce jsme se bavili o tom, že bychom spolu v budoucnu mohli znovu chodit, ale upřímnou pravdou bylo, že jsme si navzájem nechyběli natolik, abychom si vztah zasloužili.

Už léta mi nepřipadal přitažlivý.

Je to hrozné a nerada to přiznávám, ale přestala jsem ho považovat za přitažlivého poměrně brzy v našem vztahu. Nebylo to tak, že by mi připadal ošklivý nebo něco podobného, jen mě prostě přestal sexuálně přitahovat. Styděla jsem se to přiznat i sama sobě – připadalo mi to povrchní, zvlášť když jsem ho opravdu milovala. Jen mě fyzicky nepřitahoval. Byla jsem přesvědčená, že když budu ve vztahu dostatečně tvrdě pracovat, ta počáteční přitažlivost se nakonec vrátí, ale s tím, jak náš vztah postupoval, se to jen zhoršovalo a mně začaly vadit jeho manýry. Ke konci mě odpuzovaly jeho způsoby stolování a to, jak si neustále sahal na nos. Opravdu jsem musela držet jazyk za zuby, abych neřekla něco ošklivého.

Vlastně jsem byla nadšená, že jsem pro jednou svobodná.

Nikdy jsem vlastně svobodná nebyla. Byli jsme mladí, když jsme se dali dohromady, a předtím jsem vždycky z jednoho vztahu skočila rovnou do druhého. Přišla jsem o možnost jet s kamarádkami na dovolenou, protože jsem byla pořád pryč s ním, a nemohla jsem uvěřit tomu, kolik času získám tím, že nebudu ve vztahu. Jsem si jistá, že i on byl nadšený, že je svobodný, i když byl dost gentleman na to, aby mi to neřekl do očí.

Už jsem měla jiné kluky, kteří mě odváděli od rozchodu.

Když jsme se na prvních pár měsíců rozešli, vypadalo to, že spousta kamarádů kluků zaslechla sirénu a okamžitě se vyrojila. Samozřejmě tam byli kluci, o kterých jsem si myslela, že jsou opravdu, ale opravdu sexy, ale nikdy jsem si nemyslela, že by si totéž mysleli o mně. Jakmile zjistili, že jsem nezadaná, dali mi jasně najevo své skutečné myšlenky a já si ten nával flirtování zase užívala.

Před dvěma lety jsem kvůli němu plakala.

Pamatuju si ten den tak jasně, jako by to bylo včera, tehdy jsem si poprvé uvědomila, že i ti hodní kluci mohou být zlí. Byli jsme spolu na dovolené v Paříži a máma mi zavolala, že babička právě zemřela. Dalo se to čekat, ale to mi to nijak neulehčilo. Použila jsem jeho telefon, abych tátovi poslala zprávu, a vyskočila na mě nová zpráva od „Jennifer“. Ztuhla jsem při čtení explicitní zprávy o tom, co všechno chce, aby jí udělal, a pak jsem začala zběsile procházet jeho doručenou poštu. Jejich zprávy pocházely z doby před třemi měsíci našeho vztahu. Psal jí, když byl na Vánoce se mnou a mou rodinou, psal jí hodinu poté, co jsem od něj odešla, a psal jí, když byl v práci. Vyběhla jsem z hotelu do prudkého deště a moje slzy a déšť se mísily jako dramatická scéna z filmu. Promluvili jsme si o tom a on řekl, že to byla jen slova, nikdy ne činy, a smazal její číslo. Pro mě už byla škoda napáchána a nikdy jsem mu to neodpustila.

Snažili jsme se zůstat přáteli, ale on měl dvojí metr.

Seznámili jsme se přes společné přátele a znali jsme se tak dlouho, že nám připadalo správné zůstat přáteli. Ale jak se ukázalo, nevadilo mu, že chodím s jinými lidmi, i když on s jinými chodil taky. Začal být velmi zlomyslný a zraňující a pod mostem už bylo příliš mnoho vody na to, abychom byli stále přáteli.

Jakýkoli smutek, který jsem měla, se rychle změnil ve vztek.

Těsně před naším rozchodem jsem právě skončila roční práci ve Francii. Nikdy mě v té úžasné příležitosti příliš nepodporoval, ale zůstali jsme spolu. Ten rok jsem se čtyřikrát vrátila domů a on mě stejný početkrát přijel navštívit, takže jsme se vlastně vídali skoro každý měsíc. Jakmile jsme se rozešli, začal mi volat a psát v hloupých ranních hodinách, opilý a zahořklý. Řekl mi, že poslední rok strávil tím, že se na mě vykašlal. Když jsem odjela do Francie, byl pro něj konec. Škoda, že mě o tom neinformoval, když jsem mu platila, aby za mnou přijel!“

Čas odloučení mi umožnil uvědomit si, jak rozdílné jsou naše životní cíle.

Reálně se chtěl usadit v našem rodném městě, mít konvenční práci, kterou jsme oba nejspíš nenáviděli, a žít na víkend. Chtěl jezdit za svými oblíbenými kapelami po celé zemi a chtěl dívku, která by ho a jeho plány jen slepě následovala. To já nejsem.

Kdybych s ním zůstala, můj život by teď vypadal úplně jinak.

Myslím, že kdybych s ním zůstala, neměla bych ani polovinu životních zkušeností, které mám. Určitě bych nepracovala v práci, kterou miluju, nežila bych zase ve Francii a rozhodně bych nebyla tím, kým jsem dnes. Vypadá to, že se všechno v dobré obrátilo.

Sponzorováno: Nejlepší rady o randění/vztazích na webu. Podívejte se na Relationship Hero stránky, kde vás vysoce vyškolení trenéři vztahů dostanou, pochopí vaši situaci a pomohou vám dosáhnout toho, co chcete. Pomohou vám se složitými a obtížnými milostnými situacemi, jako je rozluštění smíšených signálů, překonání rozchodu nebo cokoli jiného, co vás trápí. S úžasným koučem se okamžitě spojíte textově nebo telefonicky během několika minut. Stačí kliknout sem…

Sdílejte tento článek hned!

Kirsti Reid Pocházím ze severního Irska, ráda cestuji a v současné době žiji v Paříži ve Francii. Jsem spisovatelka a návrhářka na volné noze na plný úvazek pro svou značku K Alexandra a přiznaná závislák na Paříži! Nikde jinde bych nebyla raději než ve městě světla a lásky se svým malým bostonským teriérem, který je vždy po mém boku. Zbožňuji módu a držení kroku s nejnovějšími trendy, stejně jako oceňuji dokonale připravené špinavé martini na konci produktivního dne!