Edward M. Kennedy, nejmladší z klanu Kennedyů, nejchytřejší a jediný přeživší ze „slavné trojice“, jak se říkalo jemu a jeho bratrům Bobbymu a JFK, byl poslední velkou nadějí mocného irského klanu.

Ted se vydal na slibnou politickou cestu. Absolvent Harvardu z roku 1956 si jako správný Kennedy vzal rodinu za svůj prapor. V roce 1958, kdy studoval práva, vedl kampaň svého bratra Johna za znovuzvolení do Senátu. V roce 1962 se rozhodl pro první kroky v politice a získal svůj první post senátora za stát Massachusetts. Následujícího roku byl v Dallasu zavražděn jeho bratr John, 35. prezident Spojených států.

Dne 19. července následujícího roku se vydal na sjezd demokratů v Massachusetts. Senátor právě hlasoval pro zákon o občanských právech. Letadlo se zřítí a politik utrpí zranění zad, které ho vážně ohrozí na životě.

„Kennedyho kletba“ se opět projevila.

V roce 1968 byl v Los Angeles zavražděn jeho druhý bratr Bobby. Ted jako hlava rodiny předsedal pohřbu v katedrále svatého Patrika v New Yorku.

Ale prokletí ještě neskončilo. O rok později, 18. července 1969, se Ted, poslední titán klanu Kennedyů, stal protagonistou tragédie, která si na něm vybrala nezměrnou daň.

Toho dne v půl osmé večer se senátor na ostrově Chappaquiddick v Massachusetts zúčastnil jako host večírku pořádaného skupinou dobrovolnic Boiler Room Girls, které pracovaly na prezidentské kampani jeho bratra Boba. Za volantem svého černého Oldsmobilu opouští Ted ve 23:15 schůzku ve společnosti Mary Jo Kopechneové, bývalé Bobovy osobní sekretářky.

Po ujetí několika kilometrů auto spadne z mostu do jezera Poucha. Edward plave ke břehu, aby se zachránil, a ponechává mladou Mary Jo svému osudu. Druhý den v 8:45 potápěč vyzvedne její bezvládné tělo. Od incidentu uplynulo více než devět hodin, když se přesně v deset hodin senátor vydává na edgartonskou policejní stanici. Tam uvádí, že si nepamatuje okamžik, kdy vozidlo opustilo most, že se převrátilo na spodní stranu a že se po vynoření opakovaně potápěl, aby se pokusil Mary Jo zachránit. Když se mu to však nepodařilo, upadl do šoku a vzdal to. Vzpomíná si také, že se vrátil do svého hotelového pokoje a poté, co zjistil, co se stalo, okamžitě kontaktoval policii.

Potápěč John Farrar, který vyzvedává tělo Mary Jo, při oficiálním vyšetřování vypovídá, že osmadvacetiletá dívka mohla přežít, kdyby její společník, senátor Kennedy, oznámil incident úřadům co nejdříve, pět až deset minut po nehodě, protože vzduchová bublina vytvořená po ponoru by ji po tuto dobu udržela při životě.

Týden po incidentu se Ted Kennedy přiznal k odchodu z místa činu a dostal dvouletý trest odnětí svobody s podmíněným odkladem kvůli absenci záznamu v trestním rejstříku. Ve vystoupení v celostátní televizi se hájil, že neřídil opilý a že mezi ním a sekretářkou nedošlo k ničemu nemorálnímu. Přesto připustil, že bylo „neomluvitelné“ neinformovat policii ihned po nehodě, a na závěr požádal veřejnost, aby na něj pamatovala ve svých modlitbách. Tragédie potvrdila platnost „Kennedyho prokletí“ a rozsah skandálu donutil senátora vzdát se prezidentských ambicí.

V roce 2009, čtyřicet let po této události, Ted Kennedy zemřel. Ve svých pamětech senátor přiznal, že jeho chování bylo „neomluvitelné“, a naznačil, že incident uspíšil nemoc jeho otce Josepha, patriarchy rodu, který zemře jen deset dní po Mary Jo.

Ať už to bylo jakkoli, o život přišla nevinná mladá žena a senátor Kennedy tomu mohl zabránit. Rodina Kennedyů se opět zapsala do jedné ze stránek novodobých amerických dějin, která bohužel nebyla poslední.