Ti, kteří mě dobře znají a stýkají se se mnou, vědí, že velmi častou otázkou, kterou mi Evropané kladou, je otázka: „Odkud jsi původně?“. Obvykle se mě na to během každého večera, kdy jsem venku, zeptají asi čtyřikrát a více. S každým novým Polákem, kterého potkám, bych to odhadl na 25% pravděpodobnost, že jeden z mých rozhovorů bude probíhat přesně takto:

Ti: „Odkud jsi?“

Já: „Jsem Američan. Jsem ze Spojených států.“

Ti: „Aha, chápu. Ale chci říct, původně? Odkud jste původně?“

Já: „Narodil jsem se ve Spojených státech.“

Oni: „Chci říct, odkud jsou vaši rodiče?“

A někdy, podle toho, kolik mám ten večer trpělivosti, jim možná zalžu a řeknu, že se moji rodiče také narodili ve Spojených státech, jen abych viděl, jak moc budou dál naléhat.“

Já: „Moji rodiče se také narodili ve Spojených státech.“

Oni: „Aha. Chtěl jsem říct, odkud jsou vaši předkové? Víš, protože jsi Asiatka! Možná jsi z Číny nebo Japonska? Z Koreje?“

Nejsmutnější na tom je, že se mě na to neptají jen fanatici, ale nevybíravě i vysokoškolští studenti, odborníci a lidé, o kterých bych jinak řekl, že jsou otevření a intelektuální.

Jsem si dokonce jistý, že někteří z vás to možná právě teď čtou a možná v tom nevidí zrovna problém. Ale ve skutečnosti si myslím, že je to docela rasistické a přichází to v jedné z nejhorších forem: v podobě příležitostného rasismu.

Abychom to zdůraznili, představme si jinou podobnou situaci, ale trochu jinak. Představme si, že jsem černoch a někdo se mnou vede přesně tento rozhovor.

On: „Odkud jsi?“

Já: „Jsem Američan. Jsem ze Spojených států.“

On: „Aha, chápu. Ale chci říct, původně? Odkud jste původně?“

Já: „Narodil jsem se ve Spojených státech.“

Ti: „Chci říct, odkud jsou vaši rodiče?“

Já: „Také se narodili ve Spojených státech.“

Ti: „Chtěl jsem říct, odkud jsou vaši předkové? Víš, protože jsi černoch! Možná jsi z Keni nebo Ghany? Zimbabwe?“

V této situaci tak trochu vidíte, jak směšné je poukazovat na něčí barvu pleti a trvat na tom, že musí být odjinud. Možná kvůli otroctví a historii násilného útlaku černochů mám pocit, že máme silnější intuici rasismu, pokud jde o černochy. U Asiatů o tom však více lidí nepřemýšlí a spíše se chovají jako náhodní rasisté.

Přiznejme si to. Když se mě někdo podruhé nebo potřetí zeptá, odkud jsem, jediným důvodem, proč se ptá, je moje barva pleti. Kdybych byl bílý Ir, který vyrostl v USA, a řekl bych: „Pocházím ze Spojených států“, těžko by se mě někdo zeptal: „Ne, odkud pocházejí vaši rodiče?“

Pokládáním této otázky a neustálým naléháním v podstatě naznačujete, že Asiaté jsou méněcenní Američané než bílí Američané. Že jen proto, že nějak nezapadám do tvého zkresleného výkladu toho, co znamená být „Američanem“, to také znamená, že se nemohu ztotožnit s americkou národností a kulturou a že musím být původně „odjinud“.

Co bys tedy měl v této situaci dělat? Myslím, že je naprosto v pohodě se někoho zeptat, odkud je. Pokud se ztotožňuje s jinou kulturou, řekne vám to. Pokud se o tom nezmíní, nebuď hnidopich a nesnaž se jim vysvětlit jejich rasu, národnost nebo identitu.