Poslední víkend jsme se vydali na víkend do Kalifornie. Součástí tohoto zážitku byla cesta do Hollywoodu na natáčení improvizačního komediálního pořadu „Whose Line is it Anyway?“

Pamatuju si, jak jsem se na epizody tohoto pořadu díval, když jsem byl malý. Tehdy to byla ještě původní britská verze s Clivem Andersonem jako moderátorem. Můj smysl pro humor se teprve vyvíjel, a tak jsem spoustu suchých vtipů v pořadu nechápal, ale i tak to bylo zábavné. Jako bonus jsem si pořad naladil ke konci této série, takže se v něm objevilo mnoho známých amerických hvězd jako Ryan Stiles, Colin Mochrie a Greg Proops (sakra, v 8. sérii z 10 už byli Ryan a Colin v každé epizodě).

Pořad se nakonec dostal i do Ameriky s Drewem Careym jako moderátorem. To se stalo, když jsem byl o něco starší, a tehdy jsem se opravdu začal zajímat o pořad Whose Line. Americká verze běžela osm sezón a byla slušně úspěšná, zejména vzhledem k tomu, že ve svém vysílacím čase konkurovala titánům jako Přátelé. WLiiA se pomalu rozjížděla a kolem roku 2005 zanikla. To pro mě bylo zklamání, protože to znamenalo, že už nebudu mít možnost vidět pořad naživo.

Potom se z ničeho nic začaly šířit zvěsti. Říkalo se, že se Whose Line vrací. Byly to skutečné hlasy, nebo jen imaginární hlasy v mé hlavě? Kdo to může říct. Ale loni se pořad s Aishou Tyler jako novou moderátorkou triumfálně vrátil a debutoval s velkou sledovaností.

Když byla WLiiA obnovena pro další sezónu (buď pro druhou, nebo pro desátou, záleží na tom, koho se zeptáte), bylo vše rozhodnuto. Vstupenky byly k dispozici asi měsíc před natáčením a jako bonus byly zdarma. To sice nezahrnovalo celý ten „výlet do Kalifornie a hotelový pokoj“, ale i tak.

Takže minulý víkend byl ten čas. Pojďme si nejprve odpustit pár zklamání.

• Protože bylo natáčení zdarma, znamenalo to, že bylo plné až po okraj. To je skvělá věc pro televizi, ale problém, pokud jde o včasný příchod, abyste získali místo ve frontě. Přišli jsme tam o pár hodin dřív, abychom se ujistili, že nás neodmítnou a že máme slušná místa. Ukázalo se, že to byla špatná volba – lidí tam sice bylo s předstihem dost, ale neuvědomili jsme si, co to znamená pro časový závazek. Protože…
• … jakmile začalo natáčení, nesměli jste ho z jakéhokoli důvodu opustit. Podívejte, já to chápu – chtějí mít plno diváků na stálých místech, když se pořad vysílá. Já to chápu. Ale to znamenalo, že jsme před vstupem do studia museli všechny nacpat na toalety, zatímco zbytek lidí stál venku. Mezi podepisováním výjimek, získáváním vstupenek a pak tancem bez kalhot (na toalety, vy úchylové) jsme strávili asi tři a půl nebo čtyři hodiny stáním ve frontách. Nejsem si jistý, jak dlouho to bylo, protože…
• …jsme museli nechat jakákoli elektronická zařízení v autě. To také chápu; studio nechce, aby unikaly videa nebo fotky speciálních hostujících hvězd nebo chlípných scének či obecně jakéhokoli materiálu. Samozřejmě, že tato zařízení by nám pomohla zabít čas, když jsme čekali před budovou. Ale to nebyla ta největší nepříjemnost, protože…
• …myslím, že jsme uvízli s nejdelší sadou „pick-upů“ vůbec. Pick-upy jsou kousky dotáček, které se dělají po skončení hlavního natáčení, aby se udělala dodatečná intra a outra nebo opravily nějaké drobné chyby z předchozích her. Věděl jsem o nich, ale většina zpráv z jiných natáčení říkala, že to bude trvat asi 30 minut. Bylo to spíš 75.

Tady jde o to. Všechno to zní dost špatně a asi si říkáte, kde je ta „ups“ část tohoto příspěvku. Nedivil bych se vám. Ale uprostřed všech těch nesmyslů byly tři solidní hodiny akce Whose Line. A to rozhodlo.

Samotné natáčení bylo v podstatě jako sledování seriálu. Účinkující proběhli řadou známých her, jako jsou Scény z klobouku a Podivní hlasatelé. Vrátilo se i pár starých oblíbených her, včetně Party Quirks (v první sezóně Aishy záhadně chyběla) a Irish Drinking Song (i když nevím, jestli se dostane do vysílání, protože Colin v závěrečném rýmu neustále používal placentu). Místo 22 minut pořadu Whose Line to byly tři hodiny. A bylo to fantastické.

Ještě lepší bylo, že to byla přehlídka talentu účinkujících. Jejich vtipkování mezi hrami bylo stejně zábavnou součástí zábavy, zejména mezi Waynem a Aishou a fanouškem v první řadě. A zatímco jsme se zasekli v nepříjemně dlouhém vyzvedávání, rozhodli se čtyři členové štábu, že si zahrají další improvizovaný Irish Drinking Song, když zrovna nejely kamery, jen aby vyplnili čas. Jejich cílem bylo být co nejchlípnější, a i když o tom budu mluvit spíš ve čtvrtek, řekněme, že se jim to povedlo.

Nejlepší ze všeho bylo, že jsem viděl možná nejlepšího čtvrtého sedícího Grega Proopse. Grega (a Brada Sherwooda) pozvali zpět na druhou novou sezónu a on nevynechal ani minutu. Dokonce se blýskl několika svými klasickými kousky, napodoboval Colinovu dinosauří chůzi a vydatně nadával, když mu jeden z vtipů nevyšel.

Když už jsem tam jednou byl, mohl bych tyto znalosti využít k minimalizaci některých otravných kousků, kdybych se někdy rozhodl jet znovu. Přijít tam dřív není nutné, pokud není super narváno. Důležité je jíst ve správný čas. Ale na ničem z toho ve srovnání s podstatou představení nezáleželo, a proto jsem tam stejně byl. Byl to nářez od začátku do konce a s chutí bych si to zopakoval.

.