Nezávisle na tom, kolik druhů existuje, je jisté jedno – pokud se pro jejich záchranu nic neudělá, hrozí mnoha svatolínkám vyhynutí. Opět platí, že populace druhů rodu Saintpaulia jsou často extrémně izolované. Ačkoli novější průzkumy odhalily, že hrstka nížinných druhů je rozšířenější, než se dříve myslelo, druhy ze středních a vyšších poloh mají přesto poměrně omezené rozšíření. Ztráta biotopu je hrozbou číslo jedna, které Saintpaulia čelí. Těžba dřeva, legální i nelegální, a zemědělství způsobují, že se rozmanité tropické lesy východní Afriky každým rokem stále více zmenšují. S tím, jak tyto lesy mizí, mizí i Saintpaulia a všechny ostatní organismy, které jim říkají domov.

Je tu však naděje. Vlády Keni a Tanzanie si uvědomily, že s mizením jejich lesů se ztrácí příliš mnoho. Byly zavedeny přísnější předpisy týkající se těžby dřeva a hospodaření, problémem však nadále zůstává jejich dodržování. Naštěstí pro některé druhy rodu Saintpaulia se typové lokality, z nichž byly popsány, nyní nacházejí v chráněných oblastech. Ochrana spojená s nepřístupností může být přesně to, co některé z těchto druhů potřebují k přežití. Také díky snadnému pěstování saintpaulí se ochrana ex situ ukazuje jako životaschopná a cenná možnost, jak zachovat alespoň část genetického dědictví tohoto rodu.

.