Nejen baby, honey, sugar nebo boo, ale celá řada hloupostí, ke kterým se vyvíjíme.

Tady je pouhá podmnožina přezdívek, kterými pravidelně a střídavě oslovuji svého partnera: sušenka, pánvička, cvrček, koťátko, koťátka (v množném čísle) a nakonec Pacha (z disneyovského eposu The Emperor’s New Groove z roku 2000 s Davidem Spadem a Johnem Goodmanem v hlavních rolích, což nedává vůbec žádný smysl (zvlášť když to používám i v souvislosti s jedním z jeho aut), ale idgaf). Lidé jsou divní.

Mluví na sebe zvuky nebo vymyšlenou řečí

Ještě několik týdnů poté, co jsme se dívali na film Vzhůru do oblak (a vlastně ještě několik let, ale pak už spíš sporadicky), jsme na sebe přes celou místnost vydávali ptačí zvuk „Kevin“. Také jsme na sebe místo lidských slov kňourali, vrčeli, sténali, „hmf“ a vydávali celou plejádu dalších zvuků. Můj bratr a jeho přítelkyně ze střední školy mluvili téměř výhradně dětskými hlásky. Moji rodiče vedou spoustu svých „rozhovorů“ prostřednictvím psů.

Sledujte spolu romantické filmy a pijte růžové

Můj přítel a já to děláme často. On vydrží jen ty romantické filmy, ale růžové mu opravdu chutná.

Pokládat naprosto absurdní hypotetické otázky

Není to „se kterou z mých kamarádek by ses vyspala?“. O tom to není.

Spíš: „Kdyby byla naše kočka laureátkou americké poezie, odkud by čerpala inspiraci? O čem by psala?“

Nebo: „Kdybys měl žít uvnitř písmene abecedy, které písmeno by sis vybral?“

Nebo: „Kdybys byl svazek květin, jaký druh květin a kolik by jich bylo?“

Vzájemně si vyčesávat zatoulané chloupky a vyrážet pupínky

Každá žena, kterou znám, to dělá se svým partnerem, a každý heterosexuální chlap, se kterým jsem o tom kdy mluvila, říká, že jeho partner to dělá taky.

Je to tak všudypřítomné, že kdykoli vidím chlapa se zatoulaným chloupkem v uchu, nemůžu si pomoct, ale říkám si: „Ale ne, tenhle muž není milován! Kde je na tuhle sračku jeho partnerka? Má snad doma problémy? Proboha, to sem rovnou mohl přijít s dvoudenním plnovousem a ve včerejším oblečení, možná v tričku s nápisem ‚potřebuju pomoc‘.“

Je to nespravedlivé a naprosto ne racionální, ale stejně si to myslím. (A jestli vás zajímá, proč je za to zodpovědný jeho partner, proč si neumí sám ostříhat vlasy? Odpověď zní: nejsou; samozřejmě že je a samozřejmě že může. Ale jsou úhly a nekoupelnové osvětlení, díky kterým jsou prostě některé chloupky pro ostatní lépe vidět.“)

Spousta dalších různých nechutností

Většinou se soustředí na kakání a prdění, ale také na mateřská znaménka a hemeroidy a chcanky a zvratky a spoustu dalších nechutností.

Tbh tohle není moje oblíbená příchuť podivností, takže nemůžu dodat barvu tomu, co děláte vy ostatní magoři nebo proč. Ale slyšel jsem, že jste a že vás je většina, a upřímně řečeno, to je dost detail.

Povídání (o hovně) o společných kamarádech

Obzvlášť hned po tom, co jste si vyrazili -bc omg co to sakra dneska Ed řešil, amirite? Což všichni vědí, že je tak 33 % toho, proč se stejně všichni scházíme.

Udržovat opravdu hloupé interní vtipy, které se už dávno vyčerpaly a nejsou už ani vtipné, ale ani jednomu z vás to nevadí, protože je máte pořád rádi

Třeba když buď můj přítel, nebo já navazujeme fází „javorový druh“, když jeden z nás řekne „jo?“. (což se, ehm, děje pořád), což je narážka na dnes už skoro deset let staré video s tím „mluvícím“ psem.

Jsem iracionálně naštvaná kvůli tomu, jak žvýkají

… nebo chodí, nebo spí, nebo mrkají, nebo dýchají.

Kamarádka mi jednou řekla, že „miluje“ (což jasně znamená: nesnáší) způsob, jakým používám lžíci. Kdysi mě iracionálně rozčiloval způsob, jakým moje máma (zřejmě záměrně) špatně vyslovuje jak „Chipotle“, tak „Qdoba“.

Tyhle pet peeves jsou takovým luxusem, který si navzájem vymýšlíme.

Záměrně se vzájemně otravujeme neškodnými způsoby

Jako sebeúctyhodná Průměrná žena mám samozřejmě jeden z nejoblíbenějších pohybů – přikládat si studené ruce a/nebo nohy na tělo svého přítele. (No tak, to je přece velká výhoda chození!) U tohohle kluka ale není hlavním uspokojením jen to, že se zahřeje, ani jeho reakce „Páni, ty mrzneš!“. Je to i to, že pokaždé, když to řekne, má nad tím tón naprostého překvapení, jako by úmyslně přehlížel každý jiný případ, kdy se to stalo, a opravdu chce věřit, že jsem to tentokrát možná jen nevěděla. Jinými slovy: je to andělsky čistá nevinnost a mě to prostě ubíjí.

Mezi mé další oblíbené patří:

• Předstírání, že ty romantické filmy, na které se díváme, jsou opravdu „pro něj“, a ne pro mě
• Přehrávání písničky tak dlouho, dokud si toho nevšimne
• Pouštění pop country hudby v autě, kdykoli někam jedeme
• Připomínání mu, že jeho kdysi oblíbené pop punkové kapely jsou teď chlápci po čtyřicítce, kteří na „reunionových“ turné zpívají pořád ty samé písničky (čemuž se v odpověď směje a pak mi to občas připomene: Alespoň to nejsou county, o kterých je přesvědčen, že byly vždycky špatné a nikdy nebyly „dobré“.)
• Lezení po něm jako po malém kopečku, abych ho probudila, když spí až do poledne
• Předstírání (a předstírání posměšného překvapení), že něco, co vím, že nesnáší, mu „nevadí“ (tj, při jízdě v autě: „Jsem v šoku, že ti ten provoz nevadí! Tenhle provoz by mě úplně přivedl k šílenství.“)
• Občas jsem mu jen tak lehce olízla bok obličeje, ale on to nesnášel oprávněně a ne zábavným způsobem, takže jsem s tím musela přestat.

Trollování sourozenců nebo maminek toho druhého

Můj přítelův i můj oblíbený cíl je jeho bratr.

Ten kluk je jeden z těch „opravdových upjatých MF“, takže mu rádi rozfofrujeme život nařasenými dekoračními polštářky, voňavými svíčkami, plyšáky, vánoční hudbou a cukrovím, abychom jmenovali alespoň některé… a jediná věc, která je lepší než to, jak šíleně se naštve, je těch pár okamžiků, kdy se mu daná věc skutečně líbí (například plyšák, kterého má pořád ve svém pokoji), čímž přiznává to, co už všichni víme, že je pravda: hluboko uvnitř je to opravdu želé.

Obě si objednají něco k jídlu/pití, ale pak si to vymění

Protože to jejich vypadalo/chutnalo lépe.

Snažíme se dát si navzájem poslední sousto jídla

Člověče, někdy se to „poslední“ sousto protáhne déle než zbytek celého jídla, každý z nás si ukusuje menší a menší sousta a snaží se to „poslední“ předat tomu druhému, aby si pochutnal a dojedl. Je to hloupé, ale stejně to děláme. On to vždycky vzdá.

Nosíme si navzájem oblečení

Jednou jsem nosila jednu z přítelových nových mikin tak často hned poté, co ji dostal, že si během několika měsíců skutečně myslel, že byla celou dobu moje. A on si jednou vzal jednu z mých (volných) mikin ven s kamarády, kteří okamžitě poznali, že je moje, a snažili se ho na to upozornit. Podíval se dolů, pak zpátky nahoru na ně, pak pokrčil rameny a řekl „jo“. Protože párům je to jedno.“

Jednou záhadou, která pro mě zůstává nevyřešená, je však tenká hranice toho, jestli to chlapům skutečně vadí, a pokud ano, jak moc. Protože přes všechno jejich tiché, zákulisní stěžování chci jen podotknout, že jsem (stejně jako většina žen) docela přesvědčená, že je to všechno jen zástěrka. Jedinou výjimkou je oblíbená mikina nebo rozchod, a hlavně obojí.“

Nalakovat si navzájem nehty na nohou

Každý dlouhodobý přítel, kterého jsem kdy měla, mi alespoň jednou dovolil nalakovat si nehty na nohou. (Nechávám je vybrat barvu – nejsem žádná zrůda.) Ale (skoro) všichni se mi předtím vehementně bránili, protože byli všichni přesvědčeni, že žádný jiný chlap, nikde, by nikdy nesouhlasil s tím, aby snášel takové emaskulující týrání.

Jsem si jistá, že tohle, stejně jako pinzetování chloupků a vyskakování pupínků a chování chlapů jako malých lžiček, je mnohem častější, než si lidé uvědomují.

„Projíždějící“ se navzájem osahávají

Chci říct, jestli jste si neulovili hrst, když jste vstávali, abyste si vzali pití, šli jste vůbec kolem?“

Leží na sobě, oba čelem dolů

To je vše. Prostě… si tam lehnete.

Pokud jste to nikdy nezažili, o hodně jste přišli. Je to jako lžička na cracku. Je to jako zátěžová deka na cracku. Je to skvělé po dlouhém dni.

Vymýšlejte jména, osobnosti a dialogy pro neživé předměty ve vašem životě

Naší nejoblíbenější jsou zdaleka jeho auta (jedno z nich je tak trochu „fuck boy“ a druhé má zlaté srdce a vždycky se snaží, jak nejlépe umí, takže nejlepší materiál jsou rozhovory, které si představujeme, jak spolu vedou v garáži).

Pokud nejste tak divní (tj, prostě máš k dispozici víc), prostě si vymyslíš hlasy a dialogy pro svého mazlíčka (mazlíčky).

Vymysli si jména, osobnosti a dialogy pro části těla

Ty znáš.

Vymýšlejte hlasy a dialogy pro náhodné cizí lidi

Naši zdaleka nejoblíbenější jsou ostatní řidiči – „musím dávat pozor“ řekne jeden z nás, když sleduje minivan, který se řítí rychlostí 3 km/h, nebo „přišlo to odnikud!“, abychom zesměšnili vysvětlení, které by podle nás podal někdo, kdo narazil do sloupu. Zaměřujeme se také na naše sousedy, a zejména na jejich psy, kteří chodí na procházky a běhají po velmi frekventované cestě poblíž našeho bytového domu.

Vymyslete si „postavy“ pro sebe

Jedním z mých nejoblíbenějších běžeckých kousků, které děláme, je starší pár, jehož jména a osobnosti se často mění, ale který se téměř vždy objeví v autě.

Tančíte nebo chodíte chvíli divně, jen tak pro radost

Třeba v podání Natalie Portmanové jako manic pixie dream girl v Garden State.

Moje sestra, která je tak normální člověk, až je to trochu znervózňující, občas „běhá“ se skloněnýma nohama v soukromí svého domova, zatímco je ve společnosti těch, které má ráda a kterým důvěřuje (no, a zřejmě i mě.)

Bonusové body pro každého, kdo se tyhle věci snaží vydávat za „sexy“. lol.

Udržujte si oddělené seznamy skladeb, hodinek, jídel a koníčků, které si dopřáváte, jen když jste od sebe

Třeba běžící seznam akčních filmů, které sleduje on, nebo depresivních smutných sraček, které sleduju já. Pak jsou tu obecná „staromládenecká“ jídla, co já vím, obrovské steaky a pivo, stejně jako jakékoli jídlo, které partner nemá rád, ale ty ano.