„Mé srdce poskočí, když na obloze spatřím duhu.“

Toto bez zábran vášnivé vyznání napsal v roce 1802 britský básník William Wordsworth. Svět se za uplynulá dvě století jistě změnil, přesto nelze popřít, že jev, který Wordsworth popisuje, stále existuje. Alespoň pro mě ano.

Jediný rozdíl je v tom, že duha, ačkoli je nádherná, se nevyrovná kvetoucím rostlinám, které vašemu úžasu dodají živý rozměr a vašemu skoku další zápal.

Zrovna nedávno, když jsem se díval na několik rostlin ‚Mona Lavender‘, které rozkvétaly po celé stinné zahradě, mi poskočilo srdce. Hustý oblak levandulových květů se vznášel nad tmavými listy, které byly nahoře mořsky zelené a vespod fialově fialové.

Obvykle se setkáte s levandulově kvetoucí verzí ‚Mona Lavender‘, ale k dispozici je také růžově kvetoucí kultivar. Vysaďte je do dobře propustné, kompostem obohacené půdy a budou kvést od podzimu až do jara.

‚Mona Lavender‘ je rostlina, kterou když jednou uvidíte, budete ji chtít mít stále u sebe a – ejhle! – je to ta nejjednodušší věc na světě. Odeberte několik centimetrů dlouhé řízky s vrcholky výhonků, zapíchněte je do písku nebo do mělkého kelímku s vodou a brzy zakoření.

A tady je jedna věc: u této rostliny budete chtít tak jako tak zastřihávat nebo zaštipovat vrcholky výhonků, aby byla kompaktní, což přispívá k jejímu kvetení. Jako bonus lze tyto odštípnuté kousky rozmnožovat, i když na mateřských rostlinách uvidíte více květů jako důsledek jejich zaštípnutí.

‚Mona Lavender‘ je jednou z těch rostlin, které se vymykají konvenční moudrosti, která varuje, že pokud něco zní příliš dobře na to, aby to byla pravda, tak to prostě pravda být nemůže.

‚Mona Lavender‘ splní vaše očekávání a ještě něco navíc. Nejen proto, že řezem získáte najednou mnoho nových rostlin a více květů na těch stávajících, ale také proto, že Mona úžasně snáší zastínění.

Říci o rostlině, že je stínomilná, je vždy problematické. Existují místa tak zbavená světla, že na nich nic – snad s výjimkou tchýniných jazyků (Sansevieria spp.), zdánlivě nepodléhajících přírodním zákonům – nemůže růst.

Na takových místech můžete zvážit umístění recirkulační fontány, která svým zurčícím klidem navzdory absenci rostlin vyvolá okamžitý zájem. A pak můžete popřemýšlet o umístění několika zlatých rybek do fontány, které vnesou trochu barvy i do vašeho temného zákoutí.

Jestliže existuje kvetoucí rostlina, která se blíží statusu stínomilné, musí to být právě ‚Mona Lavender‘. Neznám žádnou kvetoucí rostlinu, která by se Moně vyrovnala v odolnosti vůči stínu, snad s výjimkou liliových trávníků (Liriope spp.) Ze stejného důvodu je vhodná i na polodenní slunné stanoviště.

Její jedinou slabinou je citlivost na chlad a nemusí přežít, když teploty klesnou pod 30 stupňů Celsia.

Mona je ideální rostlinou do nádob. Obvykle se pěstuje na terase nebo balkoně, ale lze ji pěstovat i v interiéru na slunném východním nebo jižním stanovišti. Často se stává, že rostlina, která upřednostňuje stinné stanoviště venku, potřebuje světlejší stanoviště v interiéru, zejména pokud se jedná o druh pěstovaný pro květy.

‚Mona Lavender‘ je hybrid, příslušník rodu Plectranthus neboli ostrožka (řecky plektron = ostrožka a anthos = květ). Květy se skutečně vyznačují vyčnívající ostruhou na vrcholu. Některé druhy rodu Plectranthus (v úvahu přicházejí Charlie plazivé a Coleus) potřebují pravidelnou zálivku, ale jiné jsou zjevně odolné vůči suchu. Ty, které vydrží téměř celé léto bez zavlažování, jsou obdařeny šťavnatými a aromatickými listy. Příkladem může být vysoce kulinářské kubánské oregano (Plectranthus amboinicus), humrový květ (Plectranthus neochilus) a mentolový květ (Plectranthus cylindraceus).

Jak sukulence, tak vůně mají svůj podíl na odolnosti vůči suchu. Sukulence znamená, že silná kutikula listů působí jako fyzická bariéra proti ztrátě vody z povrchu listů, zatímco vůně znamená, že v rostlinné míze se nacházejí viskózní sloučeniny, které pevně drží molekuly vody a dále je odrazují od úniku do atmosféry.

Paní Mel Birken napsala dotaz na rostliny, které lákají motýly a kolibříky. Tak se stalo, že „Mona Lavender“ a jí podobné jsou dobrým začátkem. Víte, rod Plectranthus spolu se všemi šalvějemi (Salvia spp.) a mnoha běžnými bylinami (rozmarýn, oregano, levandule, africká bazalka) patří do stejné čeledi (Lamiaceae), která se vyznačuje květy buď tenkými a trubkovitými, které lákají kolibříky, aby z nich sáli nektar, nebo dostatečně barevnými či vonnými, aby přilákaly motýly.

Fenykl obecný (Foeniculum vulgare) láká vlaštovky a mléče (Aesclepias spp.) monarchy.

Není náhodou, že motýlí keře (Buddleia spp.) mají takové jméno, jaké mají, a mnoho kalifornských domorodců, včetně slézů (Lavatera spp.), opuncií (Mimulus spp.) a vousatých jazyků (Penstemon spp.), jsou také magnety pro motýly.

Co se týče kolibříků, počítejte s většinou zástupců čeledi slézovitých, včetně ibišků, abutilonů (čínských luceren) a lavater, a také s trubkovitými nebo trubkovitými květy všech barev, hlavně z čeledi bignoniovitých, z nichž mnohé rostou na liánách.

Motýly nepřitahují jen rostliny, ale také zahradní podmínky. Ujistěte se, že je vaše motýlí zahrada chráněna před větrem a že je na ní ptačí lázeň nebo jiný vodní prvek, který je životně důležitý i pro kolibříky, z něhož mohou popíjet.

Další informace o rostlinách a zahradách v oblasti najdete na webových stránkách Joshua Siskina na adrese www.thesmartergardener.com. Dotazy a fotografie zasílejte na adresu [email protected].

Tip týdne

Když už jsme u motýlů a kolibříků, následující informace pochází od Craiga Endlera ze Santa Clarity:

„Letos jsem si u společnosti Lowe’s koupil semena slunečnice mexické (Tithonia) v domnění, že by květy mohly vytvořit pěknou expozici v mých květináčích na sudy od whisky. Na obalu semen stálo, že květy přitahují motýly, a to mi jako pobídka k vyzkoušení stačilo.“

„I když je můžete zasadit do dobře připravené zahrady, rozhodl jsem se vyzkoušet sudy na whisky, které jsou k dostání v obchodech Home Depot i Lowe’s za cenu kolem 40 dolarů za kus. Do dna budete muset vyvrtat několik 1/2palcových otvorů pro dobrou drenáž.

„Použil jsem směs pro sázení Miracle Grow, která udržuje vlhkost. Koupil jsem také čtyři levné cihly, které jsem umístil pod každý sud, abych je zvedl a podpořil tak dobrou drenáž, provzdušnění zespodu a poskytl úkryt mým dvorním ještěrkám.

„Mexické slunečnice jsem zasadil do kruhu, přičemž prostřední část jsem nechal volnou pro výsadbu různých květin. Netušil jsem, že slunečnice budou v průměru přes metr vysoké a budou potřebovat tento dodatečný prostor k růstu.

„Doprostřed jsem umístil klec na rajčata, aby kočky neskákaly do sudů a nevyhrabávaly semena, a ukázalo se, že je to skvělá dodatečná opora pro mexické slunečnice, když rostou v klecích a kolem nich.

„Kolibříci také rádi odpočívali na vrcholu klecí a zdálo se, že je květy přitahují, když hledají drobný hmyz poletující kolem.“

„Tithonie rostou velmi pomalu, takže byste je měli vysadit brzy, přibližně v březnu, a krásné zelené listy jsou příjemné na pohled, když trpělivě čekáte, až začnou kvést. Viděla jsem několik monarchů a motýlů žluťásků, jak si prohlížejí květy. Slunečnice nemají rády vodu na listech, která způsobuje plíseň. Během našich letních veder jsem je musel zalévat jednou až dvakrát denně, jinak rychle jevily známky usychání.“

„Zdá se, že semena klíčí velmi dobře, a já sbírám odkvetlé květy plné semen pro příští rok. Tithonie potřebují trochu více péče než jiné květiny, ale odměna za to stojí.“

.