Výsledky

Běžnými technikami barvení spermií nelze WBC spolehlivě identifikovat. Pro kvantifikaci granulocytů postačuje peroxidázová metoda, ale zlatým standardem pro detekci všech populací WBC ve spermatu je imunocytologie. Granulocyty jsou nejčastějším typem WBC ve spermatu (50 až 60 %), následují makrofágy (20 až 30 %) a Tlymfocyty (2 až 5 %). Prevalence leukocytospermie (> 106 WBC/ml spermatu) u pacientů s mužskou neplodností je přibližně 10 až 20 %. O významu WBC ve spermatu se vedou spory. Zatímco někteří autoři nepozorovali poškození spermií v přítomnosti leukocytospermie, jiní nalezli důkazy, že WBC jsou významnými spolufaktory mužské neplodnosti: počet WBC v semeni byl vyšší u pacientů s neplodností než u plodných mužů; leukocytospermie byla spojena se sníženým počtem spermií a zhoršenou pohyblivostí spermií; WBC poškozovaly funkci spermií a penetraci vajíček křečka in vitro a byly důležitými prognostickými faktory pro selhání IVF-ET. Vzhledem k absenci klinických příznaků je původ WBC obtížné určit. Za normálních okolností se zdá, že většina WBC pochází z nadvarlete, protože vasektomovaní muži vykazují ve spermatu velmi málo WBC. Na druhé straně leukocytospermické vzorky vykazují nízké hladiny kyseliny citronové, což ukazuje na asymptomatickou prostatitidu jako zdroj WBC ve spermatu. Překvapivě je přibližně 80 % leukocytospermických vzorků mikrobiologicky negativních. V některých případech mohla Chlamydia trachomatis vyvolat přetrvávající zánětlivou reakci vedoucí k leukocytospermii. Poškození spermií WBC může být zprostředkováno reaktivními formami kyslíku, proteázami a cytokiny. Zánět genitálního traktu navíc usnadňuje tvorbu protilátek proti spermiím. Vzhledem k tomu, že semenná plazma má silné protizánětlivé vlastnosti a protože při prostatitidě a semenné vezikulitidě dochází pouze ke krátkému kontaktu spermií s WBC, je pravděpodobné, že největší dopad na spermie mají záněty nadvarlat a varlat

.