Mezopotámie je oblast v jihozápadní Asii v říčním systému Tigrisu a Eufratu, která využila klimatických a geografických podmínek této oblasti k tomu, aby zde vznikla lidská civilizace. Její historie je poznamenána mnoha významnými vynálezy, které změnily svět, včetně pojmu času, matematiky, kola, plachetnic, map a písma. Mezopotámii také definuje střídání vládnoucích orgánů z různých oblastí a měst, které se v průběhu tisíců let chopily vlády.

Kde se nachází Mezopotámie?

Mezopotámie se nachází v oblasti dnes známé jako Blízký východ, která zahrnuje části jihozápadní Asie a země kolem východního Středozemního moře. Je součástí Úrodného půlměsíce, oblasti známé také jako „kolébka civilizace“ pro množství inovací, které vzešly z raných společností v této oblasti, jež patří mezi jedny z nejstarších známých lidských civilizací na Zemi.

Slovo „mezopotámie“ je utvořeno ze starověkých slov „meso“, což znamená mezi nebo uprostřed, a „potamos“, což znamená řeka. Tato oblast se rozkládá v úrodných údolích mezi řekami Tigris a Eufrat a dnes je domovem dnešního Iráku, Kuvajtu, Turecka a Sýrie.

Mezopotámská civilizace

Lidé se v Mezopotámii poprvé usadili v období paleolitu. Do roku 14 000 př, Kr. žili lidé v této oblasti v malých osadách s kruhovými domy.

O pět tisíc let později se v těchto domech vytvořila zemědělská společenství po domestikaci zvířat a rozvoji zemědělství, především zavlažovacích technik, které využívaly blízkosti řek Tigris a Eufrat.

Zemědělský pokrok byl dílem dominantní kultury Ubaid, která absorbovala předcházející kulturu Halaf.

Starověká Mezopotámie

Tyto rozptýlené agrární komunity začínaly v severní části starověké Mezopotámie a šířily se na jih, kde pokračovaly v růstu po několik tisíc let, dokud se nevytvořilo to, co by moderní lidé rozpoznali jako města, která byla považována za dílo Sumerů.

Uruk byl prvním z těchto měst, jehož vznik se datuje kolem roku 3200 př. n. l. Byla to metropole z hliněných cihel postavená z bohatství přineseného obchodem a dobýváním a vyznačovala se veřejným uměním, gigantickými sloupy a chrámy. V době svého největšího rozkvětu mělo asi 50 000 obyvatel.

Sumeřané jsou také zodpovědní za nejstarší formu psaného jazyka, klínové písmo, pomocí kterého vedli podrobné úřední záznamy.

VÍCE ČTĚTE ZDE: 9 starověkých sumerských vynálezů, které změnily svět

V roce 3000 př. n. l. byla Mezopotámie pevně pod kontrolou Sumerů. Sumer obsahoval několik decentralizovaných městských států – Eridu, Nippur, Lagaš, Uruk, Kiš a Ur.

První král sjednoceného Sumeru je zaznamenán jako Etana z Kiše. Není známo, zda Etana skutečně existoval, protože on i mnozí z vládců uvedených v Sumerském královském seznamu, který vznikl kolem roku 2100 př. n. l., vystupují i v sumerské mytologii.

Po Etanovi následoval Meskiaggašer, král městského státu Uruk. Kolem roku 2750 př. n. l. se vlády ujal válečník jménem Lugalbanda.

Gilgameš

Gilgameš, legendární subjekt Eposu o Gilgamešovi, je údajně Lugalbandovým synem. Předpokládá se, že Gilgameš se narodil v Uruku kolem roku 2700 př. n. l.

Epos o Gilgamešovi je považován za nejstarší velké literární dílo a za inspiraci některých příběhů v Bibli. V epické básni se Gilgameš vydává s přítelem na dobrodružnou výpravu do Cedrového lesa, země bohů v mezopotámské mytologii. Když je jeho přítel zabit, Gilgameš se vydává na výpravu za tajemstvím věčného života a nachází: „Život, který hledáš, nikdy nenajdeš. Neboť když bohové stvořili člověka, nechali smrt jeho podílem a život zadrželi ve svých rukou.“

Král Lugalzagesi byl posledním sumerským králem, který v roce 2334 př. n. l. padl do rukou semitského krále Sargona Akkadského. Krátce byli spojenci, společně dobyli město Kiš, ale Lugalzagesiho žoldnéřská akkadská armáda byla nakonec věrná Sargonovi.

Sargon a Akkadové

Akkadská říše existovala v letech 2234-2154 př. n. l. pod vedením nyní titulovaného Sargona Velikého. Byla považována za první multikulturní říši na světě s centrální vládou.

O Sargonově původu je známo jen málo, ale legendy mu přisuzují podobný původ jako biblický příběh Mojžíšovi. Kdysi byl důstojníkem, který pracoval pro krále Kiše, a Akkadie bylo město, které Sargon sám založil. Když město Uruk napadlo Kiš, Sargon si Kiš od Uruku vzal a byl povzbuzen, aby pokračoval v dobývání.

Sargon rozšířil svou říši vojenskými prostředky, dobyl celý Sumer a přesunul se do dnešní Sýrie. Za Sargona se rozrostl obchod za hranicemi Mezopotámie a architektura se stala sofistikovanější, zejména se objevily zikkuraty, stavby s plochým vrcholem ve tvaru pyramidy a se stupni.

Gutiové

Poslední král akkadské říše, Šar-kali-šarrí, zemřel v roce 2193 př. n. l., Kr. a Mezopotámie prošla stoletím nepokojů, kdy různé skupiny bojovaly o nadvládu.

Mezi tyto skupiny patřil národ Gutiů, barbarů z pohoří Zagros. Vláda Gutiů je považována za neuspořádanou, která způsobila vážný úpadek vyhlídek říše.

Ur-Namma

V roce 2100 př. n. l. se město Ur pokusilo založit dynastii nové říše. Vládce města Ur-Namma, král města Ur, přivedl Sumery zpět k vládě poté, co Utu-hengal, vůdce města Uruk, porazil Gutiany.

Za vlády Ur-Nammy vznikl první zákoník v zaznamenané historii, Ur-Nammův zákoník. Na Ur-Nammu zaútočili Elamité i Amorejci a v roce 2004 př. n. l.

Babylóňané

Amorejci si za hlavní město vybrali Babylon, který ovládli, a založili Babylónii.

Králové byli považováni za božstva a nejznámějším z nich byl Chammurabi, který vládl v letech 1792-1750 př. n. l. Chammurabi usiloval o rozšíření říše a Babyloňané téměř neustále válčili.

Hammurapiho nejslavnějším přínosem je jeho seznam zákonů, známější jako Chammurapiho zákoník, vypracovaný kolem roku 1772 př. n. l.

Hammurapiho inovací bylo nejen sepsání zákonů, aby je všichni viděli, ale také zajištění toho, aby se všichni v celé říši řídili stejnými právními kodexy a aby správci v různých oblastech nevydávali své vlastní. Seznam zákonů obsahoval také doporučené tresty, aby měl každý občan právo na stejnou spravedlnost.

V roce 1750 př. n. l. dobyli Elamité město Ur. Spolu s nadvládou Amoritů znamenalo toto dobytí konec sumerské kultury.

Hetité

Hetité, kteří se soustředili kolem Anatolie a Sýrie, si kolem roku 1595 př. n. l. podrobili Babylóňany.

Významným přínosem Chetitů bylo tavení kovů, které umožnilo vyrobit dokonalejší zbraně, což vedlo k dalšímu rozšíření říše. Jejich snaha nechat si tuto technologii pro sebe nakonec selhala a ostatní říše se jim začaly vyrovnávat.

Chetité se krátce po vyplenění Babylonu stáhli a kontrolu nad městem převzali Kassité. Pocházeli z hor na východ od Mezopotámie, v období jejich vlády přicházeli přistěhovalci z Indie a Evropy a cestování se zrychlilo díky používání koní s vozy a povozy.

Kassité po několika generacích nadvlády opustili vlastní kulturu a nechali se pohltit babylonskou civilizací.

Asyřané

Asyrská říše pod vedením Aššur-uballita I. vznikla kolem roku 1365 př. n. l. na území mezi zeměmi ovládanými Chetity a Kassity.

Okolo roku 1220 př. n. l., Král Tukulti-Ninurta I. usiloval o vládu nad celou Mezopotámií a zmocnil se Babylonu. Asyrská říše se v následujících dvou stoletích dále rozšiřovala a přesunula se do dnešní Palestiny a Sýrie.

V roce 884 př. n. l. za vlády Aššurnasirpala II. vytvořila říše nové hlavní město Nimrud, vybudované z kořisti z dobývání a brutality, díky níž se Aššurnasirpal II. stal nenáviděnou postavou.

Jeho syn Šalmaneser strávil většinu své vlády bojem proti spojenectví Sýrie, Babylonu a Egypta a dobýváním Izraele. Jeden z jeho synů se proti němu vzbouřil a Šalmaneser poslal dalšího syna, Šamši-Adada, aby za něj bojoval. O tři roky později vládl Šamši-Adad.

Sargon II

Nová dynastie začala v roce 722 př. n. l., kdy se Sargon II. chopil moci. Po vzoru Sargona Velikého rozdělil říši na provincie a udržoval mír.

Jeho zkáza přišla, když se Chaldejci pokusili o invazi a Sargon II. s nimi usiloval o spojenectví. Chaldejci uzavřeli samostatné spojenectví s Elamity a společně dobyli Babylónii.

Sargon II. s Chaldejci prohrál, ale přešel k útoku na Sýrii a části Egypta a Gazy a pustil se do dobyvačného tažení, než nakonec zemřel v bitvě s ruskými Kimmerijci.

Sargonův vnuk Esarhaddon II. vládl v letech 681-669 př. n. l. a vydal se na ničivé dobyvačné tažení Etiopií, Palestinou a Egyptem, přičemž města, kterými řádil, po jejich vyplenění zničil. Esarhaddon se snažil vládnout své rozšířené říši. Jako paranoidní vůdce podezříval mnohé na svém dvoře ze spiknutí proti sobě a nechal je zabít.

Jeho syn Aššurbanipal je považován za posledního velkého vládce asyrské říše. Vládl v letech 669 až 627 př. n. l. a čelil povstání v Egyptě, kde ztratil území, a od svého bratra, babylónského krále, kterého porazil. Aššurbanipal je nejvíce připomínán díky vytvoření první mezopotámské knihovny v dnešním iráckém Ninive. Jedná se o nejstarší známou knihovnu na světě, která o několik set let předběhla Alexandrijskou knihovnu.

Nebuchadnezar

V roce 626 př. n. l. se trůnu zmocnil babylónský státní úředník Nabopolasar a zahájil vládu semitské dynastie z Chaldeje. V roce 616 př. n. l. se Nabopolasar pokusil dobýt Asýrii, ale neuspěl.

Jeho syn Nabukadnezar vládl Babylonské říši po invazní snaze v roce 614 před Kr.Kr. médským králem Kiaxarem, který vytlačil Asyřany dále.

Nebukadnesar je známý svou zdobnou architekturou, zejména babylonskými visutými zahradami, babylonskými hradbami a Ištarskou bránou. Za jeho vlády měli ženy a muži stejná práva.

Nebukadnesar je také zodpovědný za dobytí Jeruzaléma, který v roce 586 př. n. l. zničil a jeho obyvatele odvedl do zajetí. Kvůli tomuto činu se objevuje ve Starém zákoně.

Perská říše

Perský císař Kýros II. se chopil moci za vlády Nabonida v roce 539 př. n. l. Nabonidus byl natolik nepopulární král, že Mezopotámci během invaze nepovstali na jeho obranu.

Babylonská kultura je považována za ukončenou za perské nadvlády po pomalém úpadku používání klínového písma a dalších kulturních znaků.

V době, kdy si Alexandr Veliký podmanil Perskou říši v roce 331 př, Kr. již většina velkých měst Mezopotámie neexistovala a kultura byla dávno překonána. Nakonec se oblasti v roce 116 n. l. zmocnili Římané a nakonec v roce 651 n. l. arabští muslimové.

Mezopotámští bohové

Mezopotámské náboženství bylo polyteistické a jeho stoupenci uctívali několik hlavních bohů a tisíce bohů vedlejších. Třemi hlavními bohy byli Ea (sumersky Enki), bůh moudrosti a magie, Anu (sumersky An), bůh oblohy, a Enlil (Ellil), bůh země, bouří a zemědělství a vládce osudů. Ea je stvořitelem a ochráncem lidstva jak v Eposu o Gilgamešovi, tak v příběhu o velké potopě. Ve druhém jmenovaném příběhu Ea stvořil lidi z hlíny, ale bůh Enlil se snažil lidstvo zničit tím, že vytvořil potopu. Ea nechal lidi postavit archu a lidstvo bylo zachráněno. Pokud vám tento příběh připadá povědomý, tak by měl; základní mezopotámské náboženské příběhy o rajské zahradě, velké potopě a stvoření babylonské věže se dostaly do Bible a mezopotámské náboženství ovlivnilo křesťanství i islám.

Každé mezopotámské město mělo svého vlastního boha nebo bohyni – patrona a většina toho, co o nich víme, byla předána prostřednictvím hliněných tabulek popisujících mezopotámské náboženské představy a praktiky. Příkladem vyspělosti babylonského umění je malovaná terakotová destička z roku 1775 př. n. l., která zobrazuje buď bohyni Ištar, nebo její sestru Ereškigal, doprovázenou nočními bytostmi.

Mezopotámské umění

I když tvorba umění předcházela civilizaci v Mezopotámii, k tamním inovacím patří vytváření umění ve větším měřítku, často v kontextu jejich velkolepé a složité architektury, a časté používání kovových výrobků.

Jeden z nejstarších příkladů kovotepectví v umění pochází z jižní Mezopotámie, stříbrná soška klečícího býka z roku 3000 př. n. l. Předtím byla nejběžnější uměleckou formou malovaná keramika a vápenec.

Další dílo na bázi kovu, kozel stojící na zadních nohách a opírající se o větve stromu, na němž je vedle jiných materiálů použito zlato a měď, bylo nalezeno ve Velké jámě smrti v Uru a pochází z roku 2500 př. n. l.

Mezopotamské umění často zobrazovalo své vládce a slávu jejich života. Vzniklo rovněž kolem roku 2500 př. n. l. v Uru je složitá standarta z Uru, stavba z mušlí a vápence, která je raným příkladem komplexního obrazového vyprávění, zobrazujícího historii války a míru.

V roce 2230 př, Akkadský král Naram-Sin byl předmětem propracovaného díla z vápence, které zobrazuje vojenské vítězství v pohoří Zagros a představuje Naram-Sina jako božského.

Mezi nejdynamičtější formy mezopotamského umění patří reliéfy asyrských králů v jejich palácích, zejména z doby Aššurbanipalovy vlády kolem roku 635 př.Kr. Jeden ze slavných reliéfů v jeho paláci v Nimrúdu ho zobrazuje, jak vede vojsko do bitvy v doprovodu okřídleného boha Assura.

Ašurbanipal je také zobrazen na několika reliéfech, které znázorňují jeho častou činnost při lovu lvů. Působivé vyobrazení lva figuruje také na Ištarské bráně z roku 585 př. n. l. za vlády Nabukadnezara II. a je vytesáno z glazovaných cihel.

Mezopotámské umění se vrátilo do povědomí veřejnosti v 21. století, kdy byla během tamních konfliktů vyrabována muzea v Iráku. Zmizelo mnoho exponátů, včetně 4300 let staré bronzové masky akkadského krále, šperků z Uru, masivní zlaté sumerské harfy, 80 000 klínopisných tabulek a mnoha dalších nenahraditelných předmětů.