Transcript for Melksham

George: No, to bylo, to, to, to bylo úplně jiné než dnes. Chci říct, že pro začátek bylo ve městě víc průmyslu a Avon1 jel na plné obrátky. Měli jsme tady ve městě Spencer’s, mezinárodně známou strojírenskou firmu. Měli jsme Wiltshire Farmers, mlynáře, měli jsme to, čemu místní lidé vždycky říkali Archa, což byli Earne Brothers, kteří dělali veškeré dřevařské práce, mříže a podobně. Měli jsme Maggsovu továrnu na lana. Měli jsme, ehm, továrnu na peří, což byla Sawtell’s a, ehm, když jsem byl, ehm, kluk, tak tam bylo mnohem víc pracovních farem. A taky jsme tu měli trh. Každé úterý jsme měli trh. Uh, samozřejmě, tehdy tady nebyla škola George Warda. Velká škola tehdy v t, oblasti byla Lowbourne, což je teď, co to je, Infants School teď, že? Uh, a, uh, my jsme neměli výtahy do školy jako dnes. Nezáleželo na tom, kde v okolí jste bydleli, museli jste do školy chodit pěšky. A museli jste tam být včas. A museli jste tam být v uniformě, kterou určil ředitel školy. A běda vám, když jste nepřišli řádně oblečeni. Uhm.

Chris: Co si pamatuješ ze školy?

George: Ach, já jsem školu nesnášel. Uvědomte si, že jsem toho potom mnohokrát litoval, ale školu jsem nenáviděl. Absolutně jsem školu nenáviděl. Moje láska jako kluka byli koně, a když jsem mohl jít, dostat se nahoru, kde se pracovalo s nějakými koňmi a tak. A měl jsem štěstí, že jsem měl členy rodiny, kteří se věnovali koním a tak. Uh, a já jsem se dostával do docela velkých problémů, uh, tím, že jsem chyběl ve škole, když bylo nové hříbě, které se lámalo, nebo něco takového, Georgie chyběl , ale oni vždycky věděli, kde mě najdou. Aha. A nakonec to, nakonec tomu udělali přítrž, poslali, ehm, ehm s, školní docházkovou komisařku. Pan Lucas se jmenoval, byl to vysoký felčar, jezdil na kole. A chodil navštěvovat otce a matku a pana Bryce na farmu. A stanovil zákon, a jestli se Georgie nebude chovat slušně a oni nezajistí, abych chodil do školy, tak mě dají do domova pro zlobivé chlapce. Ale, ehm, pozor, byl jsem hloupý, protože jsem si po letech uvědomil, že jsem o hodně přišel, protože jsem nedostal pořádnou školu a tak. A od té doby toho lituju. Ale to jsem byl já, to bylo, ehm, ale, ehm, školství v té době bylo úplně jiné. Úplně jiné. Uh, a obávám se, uh, že zrovna nedávno byly příležitosti, kdy jsem, uh, byl ve škole, uh, uh, uh, na školních dvorech a tak. Obávám se, že kdybychom někdy mluvili s učiteli tak, jak se s nimi mluví dnes, nebo se potulovali a chovali tak, jak se chovají dnes, obávám se, že bychom měli různé problémy. O tom není pochyb, o tom vůbec není pochyb.

Chris: Říká ti to něco?

Brian: Ano, no, moje, moje nejranější vzpomínky, vzpomínky opravdu jsou, začal jsem chodit do školy v dubnu devětatřicátého roku a myslím, že jedna věc, kterou si živě pamatuji v den, kdy jsem začal chodit do školy, byla, že jsem měl svůj vlastní kolíček s tvým jménem. A myslím, že jsem měl vedle sebe malého králíčka. Ale samozřejmě, to bylo, válka vypukla v září, takže jsem začal chodit do školy těsně předtím, než vypukla válka, a pak, moje další vzpomínky opravdu, myslím, že to bylo, když se rozezněly sirény a maminka přišla a vytáhla nás z postele a my jsme museli sedět dole a čekat a čekat, dokud, dokud, dokud, dokud nebude čisto a pak jsme šli zpátky do postele. Ale ve škole se mi líbilo, moc se mi tam líbilo. Chodil jsem do školy v Lowbourne a, uh, líbilo se mi, líbilo se mi ve škole. Ale, uh, je tam, uh, je tam spousta věcí, bez kterých, uh, myslím, že jsme se museli obejít. Chci říct, že si to člověk uvědomí teď, když vidí, co ti mladí mají teď, bez čeho jsme se my museli obejít tenkrát. My, ehm, já nepředpokládám, že by nám některé ty věci chyběly, protože jsme, my jsme je nezažili. Myslím, jako třeba, ehm, sladkosti a čokolády a takový věci. Kdežto, ehm, dneska už to všechno berou jako samozřejmost a, ehm, a pak jsme si zase museli dělat vlastní zábavu. Stejně jako George říkal, že, ehm, o, o, naproti nám, ehm, my jsme bydleli nad Church Lane a hned naproti hospodě tam byla farma. Vedl ji, ehm, farmář …

George: Ingram.

Brian: Ingram. To je pravda. A my, my, uhm, mladí, jsme, my jsme trávili spoustu času hraním si na farmě a, a pak jsme pomáhali na farmě, přicházely zejména časy jako, uhm, sklizeň a tak, my jsme, my jsme možná tři nebo čtyři, možná půl tuctu nás dětí, jsme brali koně na cestu a, uh, a pomáhali jsme je zapřahat a, uh, dělat sklizeň a takové ty věci a pak si vzpomínám, vzpomínám si, oh, sedět ve stodole a třídit všechny brambory. Na žrádlo pro prasata. A pak jsme je dali do velkého mlýnku a všechny jsme je rozmačkali, předpokládám, že to jsme dělali, že jsme je všechny rozmačkali, ale, ehm, to byly prostě, to byly šťastné dny, myslím.

Chris: I když byla válka.

Brian: I když byla válka. Myslím, že jsme si tehdy neuvědomovali vážnost války. Chci říct, když, když se nad tím zamyslíš teď. Když si vzpomeneš na rodiče, museli být asi k smrti ustaraní, protože jsem měl staršího bratra a já, vzpomínám si, že vstoupil, vstoupil do letectva jako pilot. Člověk si to tehdy neuvědomoval, ale jsem si jistý, že rodiče museli být k smrti ustaraní. Pořád. Ale zase, on to přežil, on to přežil. A, ehm, ne, ale já, já, já, já jsem si stejně užíval dětství.“

Poznámky

1. Avon je řeka, která protéká Melkshamem.