Martin Luther King, Jr. Atentát
Martin Luther King mladší byl 4. dubna 1968 zavražděn v Memphisu ve státě Tennessee, což byla událost, která vyvolala otřesy po celém světě. King, baptistický duchovní a zakladatel Southern Christian Leadership Conference (SCLC), stál od poloviny 50. let v čele hnutí za občanská práva a kombinací vášnivých projevů a nenásilných protestů bojoval proti segregaci a dosáhl významného pokroku v oblasti občanských práv Afroameričanů. Jeho zavraždění vedlo k výbuchu hněvu mezi černošskými Američany a také k období národního smutku, který pomohl urychlit přípravu zákona o rovném bydlení, jenž se stal posledním významným legislativním úspěchem éry občanských práv.
Vražda Kinga: V posledních letech svého života čelil Dr. King sílící kritice ze strany mladých afroamerických aktivistů, kteří upřednostňovali konfrontačnější přístup k prosazování změn. Tito mladí radikálové se blíže drželi ideálů černošského nacionalistického vůdce Malcolma X (sám zavražděn v roce 1965), který Kingovo prosazování nenásilí odsoudil jako „zločinné“ tváří v tvář pokračujícím represím, jimiž trpěli Afroameričané.
V důsledku tohoto odporu se King snažil rozšířit svůj apel i mimo vlastní rasu, veřejně vystupoval proti válce ve Vietnamu a snažil se vytvořit koalici chudých Američanů – černochů i bělochů – pro řešení takových problémů, jako je chudoba a nezaměstnanost.
Na jaře 1968, když se připravoval na plánovaný pochod do Washingtonu, aby lobboval v Kongresu ve prospěch chudých, byli King a další členové SCLC povoláni do Memphisu v Tennessee, aby podpořili stávku sanitárních dělníků. V noci 3. dubna pronesl King v memphiském kostele Mason Temple Church projev.
Ve svém projevu King jako by předznamenal svůj předčasný odchod, nebo alespoň zabrnkal na obzvláště reflexivní notu, když jej zakončil těmito dnes již historickými slovy: „Viděl jsem zemi zaslíbenou. Možná se tam nedostanu s vámi. Ale chci, abyste dnes večer věděli, že my jako lid se do zaslíbené země dostaneme. A já jsem dnes večer šťastný. Nemám z ničeho obavy. Nebojím se žádného člověka. Mé oči viděly slávu příchodu Páně.“
Ve skutečnosti King již 20. září 1958 přežil pokus o atentát v oddělení obuvi harlemského obchodního domu. Tento incident jen potvrdil jeho víru v nenásilí.
VÍCE ČTĚTE ZDE: Jak pokus o atentát potvrdil víru MLK v nenásilí
Atentát na Martina Luthera Kinga ml.
V 18:05 hodin následujícího dne stál King na balkoně ve druhém patře motelu Lorraine v Memphisu, kde byl se svými spolupracovníky ubytován, když ho do krku zasáhla kulka odstřelovače. Byl převezen do nemocnice, kde byl asi o hodinu později ve věku 39 let prohlášen za mrtvého.
Šok a úzkost ze zprávy o Kingově smrti vyvolaly ve více než 100 městech po celé zemi nepokoje, včetně vypalování a rabování. Uprostřed vlny celonárodního smutku vyzval prezident Lyndon B. Johnson Američany, aby „odmítli slepé násilí“, které zabilo Kinga, jehož nazval „apoštolem nenásilí“.
Vyzval také Kongres, aby urychleně schválil zákon o občanských právech, který v té době vstupoval do Sněmovny reprezentantů k projednání, a označil jej za vhodný odkaz Kingovi a jeho životnímu dílu. Dne 11. dubna Johnson podepsal zákon o spravedlivém bydlení, významný právní předpis v oblasti občanských práv, který zakazoval diskriminaci týkající se prodeje, pronájmu a financování bydlení na základě rasy, náboženství, národnosti nebo pohlaví. Je považován za důležité pokračování zákona o občanských právech z roku 1964.
Kingovo spiknutí při atentátu
Osmého června úřady zadržely na londýnském letišti Heathrow podezřelého z Kingovy vraždy, drobného zločince jménem James Earl Ray. Svědci ho viděli utíkat z penzionu poblíž motelu Lorraine se svazkem; podle žalobců vystřelil osudnou kulku z koupelny v této budově. Úřady našly Rayovy otisky prstů na pušce použité k zabití Kinga, na puškohledu a dalekohledu.
10. března 1969 Ray přiznal vinu za Kingovu vraždu a byl odsouzen k 99 letům vězení. V jeho procesu nebylo vyslechnuto žádné svědectví. Krátce poté však Ray své přiznání odvolal a tvrdil, že se stal obětí spiknutí. Sněmovní výbor pro atentáty (který vyšetřoval i atentát na JFK) trval na tom, že krále zabil Rayův výstřel.
Ray později našel sympatie na nepravděpodobném místě: Členové Kingovy rodiny, včetně jeho syna Dextera, se v roce 1977 veřejně setkali s Rayem a začali se zasazovat o znovuotevření jeho případu. Přestože americká vláda provedla několik vyšetřování procesu – pokaždé potvrdila Rayovu vinu jako jediného atentátníka – kolem atentátu stále panují kontroverze.
V době Rayovy smrti v roce 1998 vdova po Kingovi Coretta Scott Kingová (která v týdnech po manželově smrti odvážně pokračovala v kampani na pomoc stávkujícím memphiským sanitářům a pokračovala v jeho poslání společenské změny nenásilnou cestou) veřejně vyjádřila lítost nad tím, že „Amerika nikdy nebude mít z pana Raye prospěch“. Raye, který by přinesl nová odhalení o atentátu… a také by prokázal fakta o Rayově nevině.“
VÍCE ČTĚTE: Proč rodina Martina Luthera Kinga věří, že James Earl Ray nebyl jeho vrahem
Dopad atentátu na Kinga
Ačkoli černoši i běloši truchlili nad Kingovým odchodem, vražda v jistém smyslu prohloubila rozpory mezi černými a bílými Američany, protože mnoho černochů vnímalo Kingovu vraždu jako odmítnutí jejich energického úsilí o rovnoprávnost prostřednictvím nenásilného odporu, který prosazoval.
Jeho vražda, podobně jako zabití Malcolma X v roce 1965, radikalizovala mnoho umírněných afroamerických aktivistů a podpořila růst hnutí Black Power a Strany černých panterů na přelomu 60. a 70. let.
King zůstal nejznámějším afroamerickým vůdcem své doby a nejveřejnější tváří hnutí za občanská práva spolu s jeho nejvýmluvnějším hlasem.
Téměř ihned po jeho smrti začala kampaň za zavedení státního svátku na jeho počest a její zastánci překonali značný odpor – kritici poukazovali na sledovací spisy FBI naznačující Kingovu nevěru a jeho ovlivňování komunisty -, než prezident Ronald Reagan v roce 1983 zákon o Kingově svátku podepsal.
VÍCE: Boj o Martina Luthera Kinga ml. Day
