Posledních pět let se k Evansovi na jeho ranní běhy přidávali dva přátelé, ale dlouhá léta běhal sám. Během svého působení ve funkci policejního komisaře se někdy vracel domů z místa činu ve tři hodiny ráno a místo do postele si šel zaběhat.

„Byl jsem zvyklý moc nespát,“ přiznal. „Bylo to fajn, protože jsem proběhl všechny čtvrti ve městě a měl jsem pocit, že na všechno dohlížím, že jsem oči a uši.“

Evans připisuje běhání zásluhu na tom, že mu pomohlo zpracovat stres, který s sebou přináší práce u policie. Po bombovém útoku se setkal s psychiatrem, který mu potvrdil to, čemu už dlouho věřil – že běh je pro jeho duševní zdraví stejně důležitý jako pro jeho fyzickou pohodu.

„Vždycky jsem říkal, že pokud si každý den zaběhám, zvládnu cokoli,“ řekl. „Běhání je klíčem k mému úspěchu. Když si myslíte, že máte špatný den, jdete běhat a všechno se zdá být lepší.“

Maratónování také Evansovi poskytlo platformu pro podporu věcí, na kterých mu záleží. V minulých letech běhal pro Nadaci Martina Richarda, která byla založena na památku osmiletého chlapce zabitého při bombovém útoku na maratonu. Letos Evans vybírá finanční prostředky pro neziskovou organizaci Journey Forward se sídlem v Cantonu ve státě Massachusetts, která se zabývá rehabilitací pacientů s poraněním míchy.

„Dělají úžasnou práci a pomáhají nejrůznějším lidem,“ vysvětlil Evans. „Máme tu agenta tajné služby, který ochrnul při těžké autonehodě, a oni s ním pracují, aby ho postavili zpátky na nohy.“

K Evansovi se letos na startovní čáře připojí jeho nejstarší syn John, který v roce 2015 absolvoval Carroll School of Management. Mladšímu Evansovi je 25 let a má za sebou již pět maratonů, takže má velkou šanci svého otce na Heartbreak Hill, kde se každoročně scházejí studenti BC, aby běžce povzbudili, porazit.

„V tom prvním jsem ho porazil, ale teď mě kouří,“ řekl Evans s úsměvem. „Jsem na něj pyšný. Na svém čase už mi nezáleží, spíš si to užívám. Budu to dělat, dokud mi to kolena nedovolí.“

-Alix Hackett | University Communications | April 2019