Malá historie ikony bezdrátového připojení
Elektromagnetické vlny jsou fyzikální jev, který vzniká interakcí elektrického a magnetického pole. Existují všude, nejen v podobě rádiových vln, které slouží jako médium pro bezdrátovou komunikaci, ale také jako mikrovlny, infračervené záření, světlo, ultrafialové záření, rentgenové záření a gama záření. Protože žádný lidský orgán není schopen vnímat elektromagnetické vlny přímo, je třeba je převést nebo převést do jiné formy, abychom o nich vůbec něco věděli. Využití i malé oblasti elektromagnetického spektra pro přenos informací vyžaduje další technické operace, jako je modulace a demodulace. Tyto operace pracují v části elektromagnetického spektra o frekvencích od cca 3 Hz do 3 000 GHz, obecně známé jako „rádiové spektrum“.
Zatímco populární ikona bezdrátové sítě zobrazuje pouze jednu stanici, bezdrátové sítě se obvykle skládají z více stanic, které mohou být vzájemně propojeny mnoha různými způsoby. Zatímco struktura drátové sítě odpovídá podobě kabelu používaného k vytváření síťových spojení, spojení v bezdrátové síti musí být vždy vytvořeno – nikoli „z éteru“, ale z fyzikální reality elektromagnetických vln, které prostupují Zemí.
Stylizovaná podoba spojení použitá v populární ikoně bezdrátové sítě je pouze špičkou ledovce, pokud jde o možnosti konfigurace bezdrátových sítí.
Ukazatele síly signálu
Kromě symbolického významu plní populární ikona bezdrátové sítě také skutečnou funkci. Na digitálních rozhraních poskytuje ikona informace o kvalitě síťového připojení ve formě stupnice. Tuto funkci ikona zdědila po příbuzné rodině ikon, které slouží jako ukazatele síly signálu, běžně známé jako „signální pruhy“.
Obrázek 4: Digitální signální pruhy představují hrubou vizualizaci kvality síťových připojení. Chcete-li zobrazit přesnější hodnotu síly signálu, můžete telefon přepnout do režimu terénního testu. (Na iPhonu vytočte *3001#12345#* a čísla nahradí signálové pruhy. Chcete-li testovací režim ukončit, stiskněte tlačítko Domů.) Čím nižší je číslo, tím lepší je příjem, protože hodnota je záporné číslo.
V této přesné podobě je populární ikona bezdrátového připojení stále relativně nová. Pravděpodobně se poprvé objevila v letech 2001 až 2002 (krátce po vývoji prvních protokolů Wi-Fi) a objevila se v rozhraních operačních systémů Windows XP a Mac OS X. Signální pruhy se však objevily již s první generací sériově vyráběných mobilních telefonů v 80. letech 20. století a podobné indikátory signálu lze nalézt na rozhlasových přijímačích z 30. let 20. století. I přes značné rozdíly mezi těmito různými generacemi bezdrátových technologií zůstaly signální pruhy poměrně stabilním označením.
Signální pruhy zobrazují sílu přijímaného signálu – v technické terminologii je tato ikona známá jako „indikátor síly přijímaného signálu“ (RSSI). Jednotkou měření RSSI je decibel, což je logaritmická míra síly signálu. Tato hodnota se značně mění v závislosti na přítomnosti jiných signálů, odrazů a dalších rušivých vlivů, ale pomocí některých matematických operací se zaokrouhluje a mapuje na stupnici. Překvapivě dosud neexistuje norma pro signální takty: i když větší počet taktů zpravidla odpovídá lepšímu příjmu, přesný význam 1 taktu, 2 taktů atd. je vždy otázkou interpretace. Navzdory této variabilitě se na stupnici téměř vždy používá 5 čárek, což je praxe, kterou lze vysledovat až ke starší generaci rozhraní bezdrátových zařízení.
Na elektronických rádiích a televizorech se síla signálu často zobrazuje v podobě svítícího obrazce. Pro vytvoření tohoto zobrazení musí být napětí přijímače převedeno přímo na vizuální indikátor. Nejznámějším z těchto indikátorů je pravděpodobně „kočičí oko“. Dalším běžným indikátorem je „S Meter“ (měřič síly signálu), který se nachází zejména v radioamatérských zařízeních. Čísla používaná v S-metru jsou odvozena ze systému RST pro radioamatérské vysílání, který – podobně jako kód SINPO pro krátkovlnné vysílání nebo kód Q pro bezdrátovou telegrafii – nabízí normu pro hodnocení kvality signálu.
Obrázek č. 5: Formy „kočičího oka“, vakuové trubice, která slouží jako indikátor relativní síly signálu (nahoře); a „S Meter“ neboli „měřič síly signálu“, forma mikroametru (dole).
Před vývojem bezdrátových zařízení s integrovanými indikátory pomáhaly tyto systémy norem vyhodnocovat kvalitu signálu na základě subjektivních zpráv. Operátoři bezdrátových sítí se mohli navzájem ptát na hlasitost signálu na jedné straně a na jeho čistotu na straně druhé – odtud výraz „(čtu tě) hlasitě a jasně“. Tato hlášení o hlasitosti a čistotě se podávala podle stupnice od 1 (velmi špatná) do 5 (velmi dobrá) – odtud konvenční znázornění 5 signálních čárek na bezdrátových rozhraních.
Bezdrátový svět
Logo Palais des Beaux Art kombinuje populární ikonu bezdrátového signálu se secesními dekoracemi a vytváří tak nový druh zeměkoule. Logo přitom aktualizuje „georáma“ Charlese-Antoina Delanglarda pro bezdrátový svět. Uprostřed zeměkoule sedí tři zakřivené čáry na vrcholu malého bodu, téměř jako by se po světě rozesílala bezdrátová zpráva.
Kdykoli však vidíme populární ikonu bezdrátové sítě, neměly by naše myšlenky okamžitě směřovat k otázkám oblastí pokrytí bezdrátovým signálem ve smyslu vysílání. Mohli bychom přemýšlet o nových možnostech vytváření publika a veřejné sféry, které jsou neodmyslitelně spjaty s konfigurací lokálních bezdrátových sítí – myslet nejen na nekonečné vzdálenosti, ale také na blízkost, na bezprostřednost elektromagnetických vln, které nám slouží jako médium pro bezdrátové vysílání.
Erik Born je doktorandem na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde píše disertační práci o před- a rané historii rozhlasu a televize. V současné době působí jako Fulbright-IFK Junior Fellow v Internationales Forschungszentrum Kulturwissenschaften ve Vídni.