Mají olympijské hry při všech etických a politických problémech, kterým čelí, ještě význam?

Jako člověk, který hrdě nosí své olympijské srdce na rukávě – účastnil jsem se her v Tokiu v roce 1964 a od té doby jsem se zapojil do různých rolí – dostávám tuto otázku neustále, zejména když se blíží další hry. A moje odpověď je stále kladná.

Ačkoli se okolnosti mění a rád bych si myslel, že pokaždé provedu novou kalkulaci, stále věřím, že olympijské hry jsou pro lidstvo čistým přínosem. Těším se na nadcházející zimní olympijské a zimní paralympijské hry v jihokorejském Pchjongčchangu.

Pro ty z nás, kteří se věnují sportu a sledují ho, je to jediné fórum, kde se celý svět může utkat ve více sportech. Ačkoli vynikají polární země, zimní olympijské a paralympijské hry přilákají závodníky odhadem z 90 národních společenství, což představuje více než dvě třetiny světové populace.

Ve stále více privatizovaném sportovním prostoru, kde se utužuje monokultura stále menšího počtu sportů a závodníků, poskytují olympijské hry největší rozsah národní a regionální dostupnosti.

Poskytuje podporu, zviditelnění

Pro Kanaďany je to hlavní místo, kde mají sportovci ve zřídka propagovaných, ale kulturně důležitých sportech, jako je lyžování, bruslení, sáňkování, skeleton a boby, uznávané příležitosti – a až na výjimky je to jediná příležitost, kdy se kanadským ženám a paraatletům dostává významné podpory a zviditelnění.

Nebýt olympijských her, které stimulují vládní investice do ženských a para sportů, a celosvětového zpravodajství, které láká inzerenty, byly by ženy a para sportovci v hlavním sportovním zpravodajství ještě podfinancovanější a neviditelnější než nyní.

Těm, kteří věří ve spravedlivý, široce založený a dostupný sportovní systém, tedy olympijské hry poskytují velmi důležitou pobídku – a dokonce i legitimizaci.

Je to také fantastický sport a dává nám možnost vidět pozoruhodné sportovce z celé Kanady, jak se utkávají s nejlepšími z jiných zemí a reprezentují Kanadu ve světě. Budu přilepený k televizi.

Olympijské hry se navíc skutečně snaží potvrzovat a podporovat humanitární mezinárodní a mezikulturní vzdělávání a výměnu, což v tomto stále více válkou, nativismem a xenofobií zmítaném světě není vůbec zanedbatelný přínos.

Sbližování lidí

Podle mých dlouholetých zkušeností je skutečné a udává tón milionům sportovních výměn mezi lidmi nejrůznějšího původu, k nimž dochází po celém světě během celého roku.

Společný severokorejský a jihokorejský tým, který bude společně pochodovat a soutěžit v Pchjongčchangu, a obnovení komunikace, které inicioval, je jen jedním z příkladů, kdy olympijské hry a mezinárodní sport přivedly rozhořčeně rozdělené lidi do jedné místnosti k mírové výměně.

Olympiáda významně přispívá k rozvoji sportu na celém světě, zejména mezi nejchudší země, a rozděluje velkou část svých televizních příjmů – 509 milionů dolarů v letech 2017-20.

Jednou z priorit je sport pro uprchlíky. Vůbec první olympijský tým uprchlíků, složený ze sportovců z uprchlických táborů ve čtyřech různých zemích, soutěžil v roce 2016 v Riu. Mnozí olympionici, jako například Kanaďanka Rosie MacLennanová, se nechali inspirovat svými zkušenostmi a přispěli k rozvoji sportu v zemích globálního Jihu.

Pro jistotu se olympijské hry potýkají s řadou skličujících problémů, včetně obrovských nákladů na pořádání her, korupce ve správě, porušování lidských práv a dopingu.

Problémy jsou tak hrozivé, že o jejich pořádání má zájem stále méně měst a v některých liberálně demokratických zemích voliči nabídky odmítli. Uvidíme, zda Calgary skutečně bude pokračovat v plánech na kandidaturu na pořádání zimních olympijských a paralympijských her v roce 2026.

Řešení mnoha problémů

Řekl bych ale také, že olympijské vedení je řešením těchto problémů zaměstnáno. Jedním z řešení rostoucích nákladů je co nejvíce využívat stávající zařízení, rozložit nová zařízení a umístit je tam, kde jsou nejvíce potřeba, jako to udělalo Toronto pro Panamerické a Parapanamerické hry v roce 2015, a snížit počet míst pro diváky s vědomím, že většina světa se dívá na televizi. Olympijské hry se důrazně snaží předcházet dopingu a trestat jej, jak snadno naznačuje současná roztržka s Ruskem.

Ačkoli olympijské hry v posledních letech zavedly důležité reformy, včetně transparentního finančního účetnictví a potvrzení zákazu diskriminace na základě sexuální orientace sportovce, není snadné zavést a realizovat progresivní změny tak, aby celý svět zůstal pohromadě.

Jsem rozzuřen státem řízeným dopingem Rusů v Soči a podporuji kanadské olympijské představitele, kteří vyzývají k zákazu jejich účasti v Pchjongčchangu. Přesto mám evropské přátele, kteří se obávají ruské izolace a tleskají diplomatické gymnastice prezidenta MOV Thomase Bacha, který se snaží vyvážit sankce a reprezentaci.

Přístup s velkým stanem vyžaduje nízký práh, pokud chcete, aby tam byli všichni. Kdybychom soutěžili pouze se zeměmi, které sdílejí naše hodnoty, měli bychom skutečně velmi málo soupeřů. Takto se ale svět olympijských sportů řídí velmi obtížně.

Budu docela rád, když budou lidé nadále kritizovat olympijské praktiky nebo slepé uličky – já jsem k některým z nich také kritický -, ale vzdát se projektu kvůli tomu, že mezinárodní sportovní svět není dokonalý, by bylo opravdu krátkozraké. Také bychom tím Kanaďanům upřeli možnost podílet se na humanitárním hnutí, které je stále velmi důležité, a přispívat k němu.