Byla jsem tak přesvědčená, že moje vagína bude po porodu zničená, že jsem utratila téměř 100 dolarů za provizorní opravnou sadu: plenky pro dospělé plus size, ledové obklady ve tvaru perinea a antiseptické ubrousky Tucks. Přestože porod trval šílených šestatřicet hodin a epidurál mi zmrazil POUZE nohy (díky, moderní vědo), moje vagína z toho vyšla relativně bez úhony.

Tři dny po porodu jsem se šla projít kolem bloku. Týden po porodu jsem si udělala delší procházku parkem. Dva týdny po porodu jsem si obula běžecké boty a vydala se na pětikilometrovou procházku s kočárkem. Fyzicky jsem se cítila skvěle – omlazená a ambiciózní.

Ve třetím týdnu jsem se opět cítila připravená na večírek. Moje porodní asistentka mi řekla, že bych měla se sexem počkat do šestého týdne, abych se vyhnula infekci, ale ve čtvrtém týdnu jsme si s miminkem udělali odpolední procházku do místní drogerie a zjistili jsme, že stojíme v uličce s kondomy. Připadala jsem si jako ovčí puberťačka, která zkoumá možnosti ochrany, a popadla jsem tucet „tenkých hedvábných“ lubrikovaných kondomů. Koupila jsem si také čokoládovou tyčinku a nějaké čisticí prostředky, aby to u pokladny nebylo pro všechny zúčastněné tak trapné.

Na cestě domů jsem poslouchala staré písničky od Ushera a poslala manželovi esemesku:

„Dneska si to rozdáme.“

Večer se odvíjel jako každý jiný, s posranými plenkami, odsáváním prsu a nevýraznou večeří, kterou jsme jedli, zatímco jsme střídavě hopsali s novorozencem na klíně. Kolem osmé večer jsem se vytratila, abych připravila své tělo na poporodní soulož. Oholila jsem si podpaží, nohy a prsty u nohou. Uvažovala jsem, že se pustím do svého dámského křoví, ale uvědomila jsem si, že moje žiletka není na tu džungli dost ostrá.

Dlouze jsem se na sebe podívala do zrcadla. Nebyla jsem od začátku štíhlá holka, takže mě ani tak nemrzely kila navíc, která jsem nabrala během těhotenství, jako spíš znepokojoval způsob, jakým se teď na mém těle rozmístila. Moje baculka, dříve plná a pevná, teď vypadala jako masité bochníky chleba přišité k mému břichu. Bradavky se mi hvězdicovitě rozprostřely po prsou bez jasně definovaných koncových bodů.

Rozhodla jsem se upoutat pozornost směrem nahoru na svůj obličej tím, že se trochu nalíčím. Vytrhala jsem si tři chloupky na bradě, které se mi od těhotenství vrátily. Dokonce jsem si na prsa nanesla trochu podkladové báze, abych zmírnila extravaganci bradavek.

Našla jsem si sexy spodní prádlo. Když jsem se je snažila vyhrnout, moje ruce doslova protrhly krajku, jako bych byla Neuvěřitelný Hulk. DALŠÍ. Našla jsem další pár a podařilo se mi do nich úplně vlézt, jen abych si uvědomila, že v nich můj zadek vypadá, jako by zadržoval dech. DALŠÍ. Konečně jsem našla obyčejná černá bavlněná tanga. Byla tak stará, že v rozkroku drželo pohromadě jen pár nitek díky štěstí a magii, ale aspoň seděla.

Vklouzla jsem do černého průsvitného negližé, které jsem nosila před těhotenstvím. Prsa se mi dmula, až mi to bylo nepříjemné, ale můj výstřih vypadal alžbětinsky sexy, takže jsem se rozhodla vydržet. Vlezla jsem si do postele a čekala na manžela.

Konečně jsem ho uviděla, jak vychází po schodech s dítětem v náručí. Aha, jasně. To dítě. Dítě je teď součástí sexy rovnice. I když bych ráda předstírala, že se jako novopečená maminka cítím požehnaně 24 hodin denně, není to prostě pravda. Jsou chvíle, kdy si říkám: Je roztomilý, ale taky je trochu na obtíž. Tohle byl jeden z těch okamžiků.

Manžel se na mě podíval, vzpomněl si na naši předchozí výměnu textových zpráv a konečně se dovtípil. Zvedl obočí, když opatrně spouštěl dítě do kolébky vedle naší postele. „Vypadáš skvěle, zlato.“

Nejsem z oboru psaní erotiky, takže vás ušetřím explicitních detailů, ale řekněme, že jsme se pustili do práce. V jednu chvíli se na mě Manžel podíval, aby mi řekl něco kloudného, ale já jsem nic neslyšela, protože jsem viděla jen svůj obličej/podklad pro bradavky, který se mu otíral o tvář. Rozhodla jsem se ten okamžik nezkazit a prostě jsem dělala, jako by tam nebyl.

Nakonec přišel čas na sex. Dělali jsme to. Chystala jsem se přijít o své poporodní panenství.

Já: „Pomalu.“

Můj vnitřní monolog: Myslím, že je to v pořádku. Nejsem moc mokrá. Myslím, že kojení člověka vysušuje. Je to něco takového? Zdá se, že si toho nevšiml. Je divné, že se právě teď milujeme s dítětem ve stejné místnosti? Vidí nás dítě? Ne, není to divné. Jsem moderní žena. Takhle se to dělá. Je to od nás nejspíš velmi evropské.“

Já: „Můžeš trochu přidat.“

Můj vnitřní monolog: Dobře, tohle mi připadá povědomé. Sex mi připadá stejný. Je to pro něj stejný pocit? Trvá mu to déle než obvykle? Sakra, možná jsem super roztažená a je to hrozné. Možná jsem teď jiná a nikdy nebudu tak dobrá. Dřív jsem byla fakt dobrá. Možná jsem ale nikdy nebyla TAK dobrá? Zeptám se…

Já: „Je to dobrý? Je to stejné jako dřív?“

Muž: „Je to dobré? „

Dítě: „SQUAWK.“

Můj vnitřní monolog: A sakra, dítě vydalo nějaký zvuk. Bude brečet. Když se rozpláče, máme přestat? Je to týrání dítěte, když budeme pokračovat, dokud neskončíme? Co když ten zvuk udělal proto, že mu někdo nějak překopl deku přes obličej? Proč už ten zvuk nedělá? Možná je mrtvý. Vsadím se, že právě teď umírá a my tady jenom souložíme. Jsme takoví nedbalí rodiče, jaké byste viděli ve filmu jako Trainspotting.

Když se policie zeptá, co se stalo, budeme lhát? Nebo řekneme, že jsme měli sex, zatímco se naše dítě pár metrů od nás tiše dusilo? Budou se ptát, proč jsem měla sex před doporučeným šestinedělím. Proboha.

Dítě: „Bahhhgrrggg!“

Můj vnitřní monolog: Dobře, fajn. To znělo normálně a živě. Vlastně to znělo super roztomile, jako by žvatlal. Je pokročilý. Vážně jsem doufala, že pochopí moje sklony k jazyku a artikulaci. To je ale mladý učenec. Musím obvolat víc školek, zapsat ho na víc pořadníků. Třeba do Montessori. Co si to namlouvám? To si nemůžeme dovolit. Nemůžeme si dovolit ani koupit dům v tomhle pitomém městě. Jsem hrozná matka.

Muž: „Už se blížím.“

Můj vnitřní monolog: Jo, sex! To je uher na Manželově rameni? Jak dlouho už tam je? Zajímalo by mě, jestli mi dovolí, abych se na to potom podívala.

Muž: „

Já: „Myslím, že jo?“

Můj vnitřní monolog: Ne. Jsem tak deset minut cesty daleko. No dobře, vždycky se o to můžu postarat sama později…

Muž prožívá orgasmus a převaluje se na záda.

Dítě: „Wahh, wahh, waaaahhhh!!!“

Vyskočila jsem z postele, běžela k postýlce a přivítalo mě naříkající novorozeně. Nabrala jsem ho a odnesla zpátky do postele, kde byly hříšné skutky jeho rodičů pravděpodobně ještě odhalitelné forenzním světlem.

Muž:

Mě: „Jo, to určitě.“

Manžel: „Pořád to máme, zlato.“