Probudila jsem se s depresí. Znovu. Měla jsem problém vstát z postele. Zase. Ale bojovala jsem se svým mozkem dost dlouho na to, abych vstala a něco udělala. Ale nechtěla jsem, chtěla jsem jen zmizet.
Nechci umřít, chci jen přestat trpět. Chci přestat bojovat, abych se cítil funkční. Už nechci přemýšlet. Kdybych měl možnost zmizet, udělal bych to. Nezabiju se jen proto, že bych to nemohl udělat těm, kteří mě milují.
Ale mám chuť to vzdát. Deprese je monstrum, se kterým musím denně bojovat. Je to vyčerpávající. Ten boj nikdy nekončí. Neexistují žádné přestávky. Ani když spím. Mé sny přinášejí další stres a úzkost. Nemůžu se od toho odtrhnout.
S touhle příšerou bojuju denně už léta. V tomto boji se nikam neposouváme. Nemáme vítěze. I když se monstrum, kterým je deprese, na chvíli schová, vím, že pravděpodobně číhá za rohem. Připravená kdykoli se vrhnout.“