WNBA v posledních několika sezónách nabírá na síle, což je fantastické pro zdraví basketbalu a budoucnost ženského sportu. Prosperující a úspěšná profesionální ženská liga je vynikající pro rozvoj hry a může inspirovat mladé dívky, aby vzaly do ruky míč, když by jinak měly pocit, že to není nic pro ně.

Přesto liga netáhne ani zdaleka tolik jako NBA nebo mužský univerzitní basketbal a je zde spousta prostoru pro růst. To není obžaloba WNBA nebo její budoucnosti – hraje se teprve od roku 1997 a tyto věci vyžadují spoustu času -, ale je to současná realita. W je na nejlepším místě, na jakém kdy byla, ale počet přemístěných a zrušených týmů od začátku WNBA je téměř stejně vysoký jako její současný počet 12 franšíz a platy hráčů mají mírně řečeno prostor k růstu.

Jedním z nápadů, který se nabízel, aby přilákal do ligy více diváků, a tedy i dolarů, je snížení obrouček WNBA z 10 stop, což je celosvětový standard pro výšku obrouček. Jednou z nejznámějších a nejvlivnějších tváří W je Elena Delle Donneová, která se pro tuto myšlenku veřejně vyjádřila už v roce 2016.

„Myslím, že by to do hry vneslo úplně jiný aspekt, přineslo by to i sledovanost a ukázalo atletičnost našich žen,“ řekla. „Děláme na hřišti všechny věci, které dělají muži, kromě smečování. A samozřejmě je tu hrstka sportovců, kteří umí smečovat. Ale když se podívám na jiné sporty, jako je volejbal, jejich síť je nižší. Golf, jejich odpaliště jsou blíž. A tak to jde dál a dál. V tenise se hraje na sety. Proč nesnížíme obroučku a nenecháme každého hráče v lize hrát nad obroučkou, jako to umí NBA?“

V témže roce se Monique Currieová na svém osobním blogu postavila na stranu Delle Donneové ohledně posunutí obrouček WNBA.

„Když se díváte na mužský basketbalový zápas, většinou tam smečuje téměř každý druhý hráč a fanoušci to milují!“ napsala. „Chtějí vidět hráče, jak vzdorují gravitaci. Fanoušci chtějí vidět sportovce dělat nemožné, dělat něco, co sami s největší pravděpodobností nedokážou, a to je smečovat míč.“

Další významná osobnost vysokoškolského basketbalu, Geno Auriemma, tuto myšlenku již dříve také obhajoval a jako hlavní důvod uvedl výškové rozdíly mezi muži a ženami.

„To, co způsobuje, že fanoušci nechtějí sledovat ženský basketbal, je, že některé hráčky neumějí střílet a chybují ve vyložených šancích, což nutí hru zpomalovat,“ řekl v roce 2012 listu Hartford Courant. „Jak to pomoci zlepšit? Snižte obroučku. Myslíte si, že průměrný fanoušek ví, že síť je v ženském volejbale nižší než v mužském? Je asi o sedm palců kratší, takže ženy mají šanci na stejný úspěch na síti.“

Prosazoval, aby se válec snížil jen o 7,2 palce jako pocta titulu IX, který byl zaveden v roce 1972.

Mnoho dalších lidí ve hře však bylo ostře proti tomuto nápadu.

Jedny z nejostřejších slov proti tomuto návrhu zazněly v roce 2016 od Diany Taurasiové, která tento předpoklad zřejmě považuje za urážlivý.

„To nás rovnou můžou navléknout do sukní a vrátit do kuchyně,“ řekla.

A není sama. Tina Charlesová v roce 2016 vysvětlila, proč si myslí, že by obroučky WNBA měly zůstat na 10 stopách.

„Nejsem pro snížení obrouček. Prostě hrajeme jinak,“ řekl Charles. „Co je pro nás potřebné v našem procesu vítězství, to je prostě to, co děláme s rozvojem našich dovedností. Vyrůstal jsem při hře na stejném ráfku. Za sebe i za ostatní hráčky WNBA mohu říct, že jsme vyrostly na basketbalu NBA. Nevěděla jsem, že je rozdíl ve velikosti míče, dokud jsem nezačala hrát organizovaný basketbal. Pro mě je všechno původní a tak jsem se to naučila, takže bych byla ráda, kdyby to zůstalo stejné… Brala bych to jako facku. Jsme hráči, jsme tam proto, abychom předváděli výkony a bavili se, ale zároveň respekt k naší hře a k tomu, kdo jsme a co nás to stálo, abychom se dostali tam, kde jsme, nechat to tam, kde to je, je prostě fajn.“

Ne všechna opozice se zaměřila na osobní aspekt této myšlenky. Breanna Stewartová v roce 2018 v jednom z dílů pořadu The Jump televize ESPN zpochybnila význam smečování.

„Celý život jsem hrála basketbal na desetimetrovém obroučce, takže přesunout ji na devět a půl bude trvat dlouho, než si na to zvyknu,“ vysvětlila Stewartová. „Navíc hrajeme basketbal jen proto, abychom smečovali? Chcete mě jen vidět, jak někoho smečuju?“

Někteří lidé zvenčí – nikoliv hráči nebo trenéři tohoto sportu – mají také rozumné argumenty pro a proti snížení obrouček WNBA. Kate Faganová napsala v roce 2016 sloupek pro ESPN, v němž projevila svůj nesouhlas a položila si otázku, zda jsou smeče skutečně tím, co přitahuje fanoušky do NBA, nebo zda by taková změna mohla způsobit, že by si lidé WNBA a ženské hry vážili více či méně.

Začátkem letošního roku provedl B. G. Lemmon analýzu vlivu, který by tento nápad mohl mít na hru, a zjistil korelaci mezi tříbodovými pokusy a provedenými smečemi, přičemž poukázal na to, že ačkoli smeče nemusí být konkrétně tím, co přitahuje lidi k NBA a mužskému basketbalu, jejich existence otevírá prostor pro výbušnější útoky, a to by možná mohlo být to, co přitahuje diváky, což je protiargument k názoru Faganové.

Jeho příspěvek se však nedotkl toho, co by to mohlo způsobit mladým hráčům a otevření propasti mezi dívkami a chlapci, kteří se učí hru v mladém věku. Fagan nechce další bariéru mezi pohlavími, která by prohloubila rozdíly mezi mužským a ženským basketbalem a zabránila tomu, aby tento sport byl prostě basketbalem, a to je častý argument zastánců zachování desetimetrové normy.

Nezdá se, že by WNBA vážně uvažovala o změně výšky svých obrouček, a ani NCAA o to zřejmě nemá příliš velký zájem. Fagan i ostatní správně poukazují na to, že rozhodnutí o změně výšky koše ve WNBA nebo NCAA by muselo vyvolat vlnový efekt v celém ženském a dívčím basketbalu a že by se takové rozhodnutí nemělo brát na lehkou váhu. Nepochybně by to změnilo celý basketbalový sport odshora dolů, ať už k lepšímu, nebo k horšímu, záleží na tom, koho se zeptáte.