Ve většině pozdějších let svého života trpěl nadváhou a byl často fotografován s doutníkem v ústech, není tedy žádným tajemstvím, že Winston Churchill nežil zrovna nejzdravějším životním stylem. Přestože v roce 1965 ve věku 90 let zemřel na těžkou mozkovou mrtvici, byl Churchillovi na počest jeho úspěchů a přínosu pro Spojené království během druhé světové války a po ní vypraven velký státní pohřeb – jako jedinému nečlenovi královské rodiny od roku 1898.

Je velmi pravděpodobné, že Churchillovy zdravotní problémy pramenily z jeho kuřáckých a jiných nezdravých návyků. Jak nezdravý byl ale Churchill po celý život?“

Raný život

Protože se narodil do elitních vrstev britské aristokracie, lze předpokládat, že se Churchill narodil jako zdravý mladý chlapec bez větších zdravotních komplikací. Jeho rodina byla sice známá dlouhým životem, ale Churchillův otec zemřel ještě jako student, což vedlo Churchilla k domněnce, že zemře mladý. Vyrůstal jako chlapec s chatrným zdravím, protože kvůli své slabosti několikrát přestoupil na jinou školu.

Churchill byl v roce 1884 přeložen z internátní školy St. George’s School ve východním Berkshire do jiné internátní školy Brunswick School ve východním Sussexu. Podle profesora britských studií Antoina Capeta bylo pravděpodobné, že Churchillovo zdraví se stalo chatrným již v raném věku v důsledku fyzického týrání, kterému byl vystaven ve škole svatého Jiří.

V roce 1886 byl Churchill léčen v areálu školy na zápal plic pravé plíce lékařem Churchillovy rodiny Robsonem Roosem. Němečtí lékaři sice přibližně v této době zjistili, že zápal plic způsobují bakterie v dýchacích cestách, ale to bylo koncem 19. století, daleko před objevem penicilinu. Před existencí těchto léků se pacient buď sám uzdravil, nebo se jeho stav zhoršil a zemřel. Churchillovi se naštěstí podařilo zápal plic přežít.

V době své mladé dospělosti byl prý Churchill velmi aktivní a neklidný. Hrál pólo a při své práci v armádě málokdy seděl. Staré Churchillovy portréty dokazují, že ještě v roce 1914, ve věku 39 let, měl pravidelnou tělesnou velikost, ačkoli jeho kulatý obličej smíšený doplněný vysokými límci působil dojmem, že je větší, než ve skutečnosti byl.

Churchillovy návyky při kouření doutníků

Churchill s největší pravděpodobností začal se svou zálibou v kouření kubánských doutníků po roce 1895, kdy jako podporučík navštívil Kubu. Během této doby s velkou pravděpodobností prozkoumal mnoho z toho, co kubánská kultura nabízela, včetně jejího předního exportního produktu, doutníků. Od té doby kouřil pouze dvě značky kubánských doutníků: Romeo y Julieta a La Aroma de Cuba.

Nebyly to levné doutníky. Navzdory svému původu nebyl Churchill žádný boháč a kvůli svému rozmařilému životnímu stylu se zadlužil. Měl však štěstí na bohaté přátele, kteří ho obdarovávali doutníky, ačkoli nebyl nad to, aby si kupoval vlastní, i když byl zadlužený.

V pozdějších letech byl Churchill často vídán s doutníkem v ústech. Capet se domnívá, že právě jeho kouření mohlo být důvodem, proč Churchill mnohokrát za svůj život onemocněl zápalem plic. V důsledku svých kuřáckých návyků musel Churchill nosit kyslíkovou masku, i když spal. Dostal tlakovou komoru, kterou však nikdy nepoužíval. Dokonce požádal, aby pro něj byla vyrobena speciální kyslíková maska, aby mohl kouřit doutníky i při nošení kyslíkové masky.

Churchillova konzumace alkoholu

Kromě doutníků byl Churchill známý tím, že často pil alkohol. Měl ve zvyku přidávat si v rozvojových zemích, jako je Indie a Jižní Afrika, do vody whisky v domnění, že tím zabrání nemocem přenášeným vodou. Alkohol pil téměř každý den po dlouhou dobu – před jídlem, během jídla i po něm.

Curchill však nebyl alkoholik, protože dokázal ovládat své nutkání a zabránit tomu, aby pil tolik, že by to ovlivnilo jeho schopnost vykonávat práci ve vládě. Jeden z mýtů tvrdí, že Churchill uzavřel sázku s jistým mužem, že se dokáže po dobu jednoho roku vyhnout pití tvrdého alkoholu; Churchill tuto sázku údajně vyhrál.

Druhá světová válka

Předpokládalo se, že Churchill utrpěl infarkt během vánočního večírku v Bílém domě v roce 1941. To však bylo podle Capeta vyvráceno a jednalo se pouze o zpomalený krevní oběh. Po návratu do Anglie byl Churchill vyšetřen kardiologem, který na základě absence EKG důkazů při vyšetření prohlásil, že Churchill infarkt neutrpěl. O této diagnóze však Churchill nebyl nikdy informován.

V roce 1943 Churchill dvakrát onemocněl zápalem plic. V této době byl Churchill již premiérem a bylo o něm známo, že je kuřák. Poprvé se tak stalo v Londýně, kde mu byl diagnostikován těžký případ zápalu plic, který si vyžádal dvoutýdenní odpočinek. Podruhé při cestách dlouhých tisíce kilometrů na setkání s představiteli jednotlivých států dostal Churchill zápal plic ještě jednou, a to při cestě do Tuniska. Začalo to nachlazením z Káhiry a Teheránu. Během 12 hodin po onemocnění zápalem plic byl Churchill převezen do americké nemocnice. Churchill dostal také čtrnáct dní na odpočinek a po 16 dnech se vrátil ke svým povinnostem. O osm měsíců později prodělal v Maroku méně závažný zápal plic.

Přestože byl Churchill během války velmi zaneprázdněn, jeho povinnosti byly sedavější než jeho původní úkoly a začal žít méně aktivně. V době, kdy mu bylo 65 let, byl však Churchill válkou nabitý energií, ačkoli jeho zdraví bylo stále chatrnější v důsledku několika záchvatů zápalu plic i rostoucích nezdravých návyků.

Pozdější léta

Jak Churchill stárl, začal přibírat na váze a praktikovat kouření doutníků a pití alkoholu mimo oficiální příležitosti.To se nakonec podepsalo na jeho zdraví, neboť do konce svých pozdějších let trpěl četnými mozkovými příhodami.

Churchillovy mrtvice

První mrtvice ho postihla v roce 1949 během dovolené v jižní Francii. Tehdejší britský panovník Jiří VI. uvažoval o tom, že Churchilla vyzve, aby odešel do důchodu, ale není doloženo, zda s tím Churchilla před svou smrtí v roce 1952 seznámil.

Churchill utrpěl první vážnou mrtvici v roce 1953 po večeři na Downing Street 10. V roce 1952 ho postihla mrtvice. Ta mu způsobila částečné ochrnutí na dolní část těla, ale byl schopen vést zasedání vlády, aniž by si kdokoli uvědomil, že je s ním něco fyzicky v nepořádku. Ačkoli se lékaři domnívali, že do týdne zemře, Churchill tuto příhodu přežil. Tato příhoda předznamenala zhoršení Churchillova zdraví, který byl v práci stále vyčerpaný. Stále byl premiérem, a kdyby byl jeho nástupce Anthony Eden schopen převzít vládu, Churchill by byl možná nucen odejít do důchodu.

V roce 1955 Churchill poznal, že už není tak fyzicky a psychicky zdatný jako v době své největší slávy, a rozhodl se odejít do důchodu. O rok později prodělal další lehkou mozkovou příhodu a trpěl somnambulismem (známým také jako náměsíčnost).

Churchillova smrt

V šedesátých letech prodělal Churchill další dvě mozkové příhody. V roce 1965 prodělal Churchill těžkou mrtvici, po které zůstal ležet na smrtelné posteli. Zemřel o devět dní později ve svém domě. Předpokládalo se, že před smrtí Churchill trpěl Alzheimerovou chorobou, i když pravděpodobnější je, že se jeho duševní stav zhoršil poté, co během života prodělal deset mozkových příhod a od roku 1949 také stále častěji ohluchl.

Přes své životní úspěchy Churchill praktikoval mnoho nezdravých návyků, které se podepsaly na úpadku jeho zdraví. To sice neruší to, co za svůj život dokázal, ale ukazuje to, že bez ohledu na to, jak úspěšný život člověk vede, nikdo není ušetřen následků nezdravého životního stylu.

.