Zajímavým vedlejším efektem toho, že se člověk živí skládáním slov, je, že je občas citován. Za normálních okolností mám nad svými slovy určitou okrajovou kontrolu, vrtkavou a kluzkou, jak jen slova mohou být. Ale jakmile jsou vypuštěna do širšího světa, mohou si hledat svůj vlastní smysl, nebo je alespoň ostatní mohou interpretovat a nacházet v nich smysl podle svého uvážení.

To je v pořádku a já to beru jako způsob, jakým se věci mají. Ale někdy mi to způsobuje velké pobavení.

Například před nějakou dobou začal po interwebu kolovat citát-meme obsahující něco, co jsem napsal. Už to tu nějakou dobu koluje, ale viděl jsem, že to Elise Andrewová dala na svůj kanál IFLS, a tak mě to znovu zaujalo. Nevím, kdo ho původně vytvořil, ale tady je:

Citát říká: „Pokud se vás někdy malé dítě zeptá, proč je obloha modrá, podívejte se mu přímo do očí a řekněte: „Je to kvůli kvantovým jevům zahrnujícím Rayleighův rozptyl v kombinaci s nedostatkem receptorů pro fialové fotony v naší sítnici“.

Baví mě, jak si to lidé vykládají. Spousta lidí si myslí, že je to samolibé, hloupé, kontraproduktivní nebo že se chovám jako blbec (ironie na tom posledním? Obvykle se používá obrázek z mé přednášky na TAM 8, běžně nazývané „Nebuď blbec“).

Nikdy se však nezmiňuje, že tento citát je vytržený z kontextu a že byl záměrně příliš komplikovaný jako vtip!“* Je z mé první knihy Bad Astronomy a nachází se na samém konci kapitoly vysvětlující, proč je obloha modrá. Tu kapitolu otevírám slovy, že tuto otázku si klade každé malé dítě a že odpověď na ni je vlastně trochu složitá. Ale nakonec to souvisí s tím, že molekuly ve vzduchu rozptylují modré světlo více než červené a rozptylují modré fotony ze Slunce, takže se zdá, že přicházejí z celé oblohy, a ne jen ze Slunce. Navíc Slunce nevyzařuje zdaleka tolik fialových fotonů jako modrých a naše oči nejsou na fialové světlo příliš citlivé, takže celkově obloha vypadá modře.

Podotýkám, že tuto kapitolu své knihy začínám tím, že po jejím přečtení budete schopni vysvětlit modrou oblohu každému pětiletému dítěti, které se vás na ni zeptá. Na konci této kapitoly dodávám výše uvedený jazykový citát.

Důležité je však to, co jsem napsal dále :

Dobře, to by nemuselo fungovat. Ve skutečnosti jim vysvětli, že světlo vycházející ze Slunce je jako věci padající ze stromu. Lehčí věci jako listí se rozfoukají všude kolem a spadnou všude, zatímco těžší věci jako ořechy padají přímo dolů, aniž by se rozptýlily kolem. Modré světlo je jako listí a rozptýlí se po celé obloze. Červené světlo je jako těžší materiál a padá ze Slunce přímo dolů do našich očí.“

Takže je zřejmé, že tento citát, když ho vidíme v kontextu, byl jen vtip. Napsal jsem ho před téměř patnácti lety a stále mi připadá vtipný, ale dále mě lechtá, že si ho lidé i po tolika letech špatně vykládají.

A vrcholem je to, co jsem napsal na závěr té kapitoly ve své knize. Třeba se ti to bude líbit:

Pokud to stále nechápete, je to v pořádku. Řekni jim, že kdysi dávno, ne tak dávno, nikdo nevěděl, proč je nebe modré. Někteří lidé měli dost odvahy na to, aby přiznali, že tomu nerozumějí, a šli na to přijít sami.“

Nikdy se nepřestávejte ptát proč! Často tak dochází k velkým objevům ohledně těch nejjednodušších věcí.

Hej, budoucí generátoři memů! Pokud mě chcete citovat, proč toho nevyužít? Mám podezření, že to bude vždycky pravda a stojí za to, aby se o tom ostatní dozvěděli.

*Když jsem tu knihu původně psal a pohrával si se zněním téhle věty, musel jsem spoustu věcí vyškrtnout, aby se to dalo číst; například se tam vynechává fakt, že Slunce nevyzařuje mnoho fialových fotonů ve srovnání s jinými barvami. Také jsem tam hodil slovo „kvantový“ jako takový meta-vtip, protože Rayleighův rozptyl není kvantový proces. Když se na to teď dívám zpětně, formuloval bych to jinak, ale tak jako tak mám podezření, že by to stejně bylo špatně interpretováno tak, jak je to dnes. No dobře!