V 60. a 70. letech 20. století provedli vědci desítky průzkumů v psychiatrických léčebnách, nemocnicích s maximální ostrahou a věznicích po celém světě. Hledali chromozomální abnormality u vysokých, agresivních mužů v naději, že se jim podaří dát do souvislosti násilnou trestnou činnost s právě objevenou vzácnou genetickou poruchou, syndromem XYY.

Ačkoli genetici skutečně zjistili vysoké procento mužů XYY v nápravných zařízeních a nemocnicích se zvýšenou ostrahou, velká část jejich výzkumu byla později zpochybněna.
Mnozí z těchto mužů XYY sice měli kriminální minulost, ale nebyli násilnější nebo agresivnější, jak vědci předpokládali. V některých prvních studiích bylo procento násilných trestných činů spáchaných muži XYY ve skutečnosti nižší než u kontrolních skupin, s nimiž byli srovnáváni. Velikost vzorků sledovaných skupin byla navíc příliš malá na to, aby splňovala standardy jakéhokoli důvěryhodného vědeckého výzkumu.

Těchto studií se samozřejmě chytily zpravodajské organizace a některá zjištění senzačně zveřejnily. Mnohé publikace používaly termín „nadsamec“ k popisu masových vrahů a násilných zločinců, kteří údajně měli tuto genetickou vadu.

Dnes většina vědců, psychologů a kriminologů nepřikládá tomuto zastaralému výzkumu žádnou hodnotu, ale mýtus o „nadsamci“ s chromozomem Y navíc stále žije v populární kultuře.

Podívejte se na video výše a zjistěte, jak mýtus o „nadsamci“ XYY vznikl.