V závěrečných verších 1. Samuelovy 14. kapitoly najdeme shrnutí Saulovy vlády, nebo alespoň jeho prvních let ve funkci krále. Je zajímavé, že celkový tón tohoto shrnutí je pozitivní. Přestože Samuel Saulovi řekl, že nebude mít dynastii kvůli jeho nezákonné oběti (13,9-14), zdá se, že Saul je oddán svým povinnostem velitele izraelských vojsk. Je nám řečeno, že „upevňuje svou svrchovanost nad Izraelem“, což znamená, že stmeluje izraelské kmeny do národního celku schopného postavit se ostatním mocnostem v okolí (nebo je alespoň obtěžovat). Kromě toho buduje izraelskou armádu tím, že vyhledává a povolává „každého siláka nebo udatného muže“, přesně tak, jak Samuel řekl, že to udělá král (8,11). A Saul vede Izrael do boje proti mnoha jeho nepřátelským sousedům, včetně Moábu, Ammonu, Edómu, Soby, Amáleka a především Pelištejců. Tyto boje nejsou snadné, o střetech s Pelištejci se říká, že jsou obzvlášť „kruté“. Saul je tedy králem bitevního pole, který snáší mnoho útrap. Jak píše Matthew Henry: „Neměl mnoho důvodů být pyšný na svou královskou důstojnost, ani nikdo z jeho sousedů neměl důvod mu závidět, protože si po převzetí království příliš neužíval. Své nepřátele nemohl roztrpčit, aniž by sám sobě způsobil nějaké roztrpčení, takovými trny jsou koruny prošívané.“ Díky tomuto roztrpčení však Saul dosáhne toho, čeho má král dosáhnout – vysvobodí Boží lid.

Saul je také příjemcem rodinného požehnání. Tato pasáž hovoří o třech synech a dvou dcerách z jeho manželství s Achinoam. (Další manželka a další dva synové jsou zmíněni ve 2 Sam 21,8.) Mezitím Saulův příbuzný Abner slouží jako jeho generál.

Saulova vláda tedy není úplným neúspěchem, alespoň z lidského hlediska. Něco však chybí a podobné shrnutí Davidovy vlády (2 Sam 8) ukazuje, co to je. Dozvídáme se, že „Hospodin Davida chránil, kamkoli přišel“ (2 Sam 8,6.14). Bůh není se Saulem, jako bude s Davidem. Musíme si uvědomit, že Saul je představa lidí o králi – přitažlivý, působivý, vznešený. Chybí mu však klíčová vlastnost, kterou chce Bůh u krále vidět – věrnost srdce, která vede k poslušnosti smlouvě. Bez této vlastnosti je Saul v Božích očích neúspěšný, bez ohledu na to, jak úspěšný se může zdát lidským očím.

.