Articles

Kritici kritizují operní pěvkyni, ale ne její hlas

by admin

22. května 2014 — Zde je jen několik výroků britského tisku – vesměs mužského – na adresu irské operní pěvkyně Tary Erraughtové po jejím debutu v roli Octaviana v opeře Richarda Strausse „Der Rosenkavalier“ na festivalu v Glyndebourne.

  • „… obtloustlá hromádka štěněčího tuku“. — Andrew Clark, Financial Times
  • „Je těžké si představit tohoto zavalitého Oktaviána jako věrohodného milence této vrbičky.“ — Andrew Clements, The Guardian
  • „Tenhle Oktavián má chování děvečky z lebky.“ — Andrew Clements, The Guardian
  • „Tenhle Oktavián má chování děvečky z lebky.“ — Michael Church, The Independent
  • „Neuvěřitelný, nevzhledný a nepřitažlivý“. — Richard Morrison v londýnských Timesech
  • „Tara Erraughtová je statné postavy a ať už v ložnicové dešifraci, převlečená za Mariandel nebo v plné aristokratické figuře, připomíná svým kostýmem něco mezi Heidi a Just Williamem. Snaží se Jones jednoduše vytěžit maximum z její nepoddajné postavy, nebo se snaží říct něco o společensko-sexuální dynamice?“ — Rupert Christiansen, The Telegraph

    • Mezzosopranistka je členkou souboru Bayerische Staatsoper a v roce 2011 sklidila chválu mezinárodní operní obce v titulní roli Ravelova „L’Enfant et les Sortileges“.

    Podívejte se, jak Tara Erraughtová zpívá v Lincolnově centru.

    Publicistka zpěvačky Laura Grantová řekla ABC News: „Tara Erraughtová zpívá v Lincolnově centru: „Tara Erraught se v současné době soustředí na hudbu a přípravu na nadcházející vystoupení. V tuto chvíli nebude vydáno žádné další prohlášení.“

    Erraught má podle Grantové zpívat na dalších 11 nadcházejících představeních v Glyndebourne. Dále ji čeká recitálové turné po Severní Americe a debut ve Washingtonské národní opeře i Sanfranciské opeře.

    „Na operní pěvkyni není tlustá. Není hubená, ale je půvabná a má tvar,“ řekla Kathy Kessler Priceová, docentka zpěvu a ředitelka Presserovy hlasové laboratoře na Westminster Choir College Riderovy univerzity.

    „Zdá se neuvěřitelné, že tito lidé riskují svou vlastní pověst, aby tak tvrdě komentovali její vzhled,“ dodala. „Chápu, že ani zdaleka tak ostře nekomentovali její zpěv.“

    Americký tisk byl pobouřen.

    „Je ohromně zřejmé, jak moc záleží na ženském těle na jevišti – mnohem víc, pokud se dá věřit těmto pěti kritikům, než na jejím hlase, technice, muzikálnosti nebo jakékoli jiné kvalitě,“ napsala spolupracovnice hudební stanice NPR Anastasia Tsioulcasová

    Erin Gloria Ryanová z časopisu Jezebel napsala: „Naštěstí ostatní členové operní komunity krouží kolem Erraughtové….Problém není v tom, že by byla nezkušenou zpěvačkou, ale v tom, že není dostatečně štíhlá… Operní recenzenti: zapomeňte na hanobení těla a soustřeďte se na zpěv.“

    Komická opera o třech dějstvích od Johanna Strausse měla premiéru v roce 1911. Postava Octaviana je mužská, ale v opeře mladé muže často hrají ženy s nižším hlasem, tvrdí Price. Příkladem je Mozartův Cherubín ve „Figarově svatbě“.

    „Obecně se jim líbí nějaká rovná chlapecky vypadající postava, ale je to psáno pro ženy, které mají mezzosoprán,“ řekl Kessler Price. „Strauss napsal operu podle osvědčené tradice, kdy role dospívajících chlapců zpívají ženy.“

    Současným trendem v opeře, který vychází vstříc očekávání „vizuálnějšího světa“, je obsazování pěvců, kteří vypadají jako role, které budou hrát, řekl Kessler Price. „Mladý štíhlý člověk může, jako v této roli, hrát mladého muže…. Samozřejmě je vždycky krásné, když se hlas hodí k postavě.“

    „Problém je v tom, že trvají na tom, aby všichni byli hubení, hubení, hubení, a každý není předurčen k tomu, aby byl hubený.“

    Když je operní pěvec příliš hubený, může to někdy způsobit zhoršení kvality jeho zpěvu, uvedla uznávaná operní pěvkyně Alice Cooteová na adresu Erraughtových kritiků v reakci na rozruch na webu o klasické hudbě SlippedDisk.

    „Podváha je pro pěvcovu pohodu a výkon mnohem škodlivější než nadváha,“ uvedla Cooteová, která zpívá hlavní role v newyorské Metropolitní opeře, Covent Garden a ve velkých koncertních sálech a na festivalech. „Stejně tak vám mohu říci, že pokud je naše břicho vytuněné někam k šestinedělí, náš zvuk tím utrpí. Uvolnění potřebnému pro nízké dýchání v žádném případě nepomáhá příliš vypracované tělo.“

    Kessler Price z Westminsteru vysvětluje proč: „V minulosti operní pěvci přirovnávali své tělesné typy ke sportovcům,“ řekla. „Musí se snažit nést větší váhu, aby měli sílu a výdrž zpívat ve velkém,“ řekla. „Nemusí být tlustí nebo obézní – a kdo definuje, co to je. Ale muži, a tím spíše ženy, se snaží dramaticky snížit svou váhu a posun váhy ovlivňuje nástroj {jejich hlas] trénovaný svaly. Už ho nemají. Může to trvat měsíce nebo roky, ale mohou se znovu naučit zpívat s novými tělesnými rozměry – jen ne okamžitě.“

    Ale Kessler Priceová říká, že kultura se mění, i když pomalu.

    „Všechno to začalo v 60. letech s Twiggy a extrémní hubenost je v naší kultuře stále přítomná – airbrushing fotografií, aby ženy vypadaly hubenější, než jsou,“ řekla. „Ale mám pocit, že se nacházíme na samém okraji počátku obratu.“