Praktická otázka týkající se soboty a toho, kdy začíná a končí, je důležitá pro některé věřící, kde se typický začátek a konec dne nevyskytuje. Například v Arktidě může slunce vycházet nebo zapadat velmi brzy nebo pozdě, nebo dokonce delší dobu nevycházet ani nezapadat!

Příkaz poslouchat Boha každý sedmý den je přímočarý, jak uvádí Bible: „Zachovávejte sobotu a světte ji. Máš šest dní, v nichž můžeš vykonávat svou práci, ale sedmý den je dnem odpočinku zasvěceným mně.“ (2. Mojžíšova 20,8-10)

Čtvrté přikázání nám sice dává velmi základní představu o tom, co máme v sobotu dělat a co ne, ale nedává žádné konkrétní pokyny ohledně toho, kdy máme tento den slavit. To, že v rámci Desatera chybí přesný čas, kdy je třeba sobotu slavit, může svědčit o Boží moudrosti, s níž zjevil zákon přizpůsobitelný různým zeměpisným lokalitám.

Existuje mnoho důvodů, proč je západ slunce použit jako výchozí bod nejen pro sobotu, ale také pro Boží svátky. Svatý den známý jako Den smíření, který nastává na podzim, uvádí, že denní půst musel nastat od večera 9. dne a pokračovat až do večera 10. dne (3. Mojžíšova 23,27-32). Dalším důvodem je, že v biblických dobách znamenal západ slunce konec pracovního dne (Mt 20,8).

Definují novozákonní autoři konec dne tak, že nastává v pevně stanovený čas (např. v 18 hodin), nebo když začíná večer, nebo když zapadá slunce? Markovo evangelium uvádí, že když slunce zapadlo, přicházeli k Ježíši nejrůznější nemocní lidé a lidé posedlí zlým duchem, aby byli uzdraveni (Mk 1,32). Je zřejmé, že večer v těchto větách, které označují konec dne, je západ slunce.

Božský odpočinek v Arktidě

Snažit se dodržovat sobotu pomocí západu slunce, v polárním kruhu, je prakticky nemožné. Je to proto, že v létě slunce po určitou dobu nezapadá pod viditelný obzor a v části zimy nevystupuje nad obzor.

Polární kruh začíná na 66° 33′ (66 stupňů 33 minut) zeměpisné šířky a zahrnuje všechny oblasti na sever od této linie. Uvnitř tohoto kruhu je Slunce nad a pod obzorem 24 hodin v kuse alespoň jednou za rok. Ekvivalentem polárního kruhu na jižní polokouli je antarktický kruh.

Problém s dodržováním soboty je navíc komplikován skutečností, že těsně předtím, než slunce v zimě na určitou dobu klesne pod obzor, zapadá v poledne. Za těchto okolností je dodržování Božího sobotního dne skutečným problémem, protože vyžaduje náhlé ukončení veškeré práce před pátečním polednem a začátek běžného dne v sobotu v poledne.

Ačkoli neexistuje žádné rychlé řešení, jak dodržovat čtvrté přikázání v takových oblastech, jako je Arktida, mezi přijatelné alternativy patří následující:

1. Když v zimě nedochází k západu slunce, lze za začátek soboty považovat konec soumraku, jak jej udávají astronomické tabulky.

2. Sabat lze také dodržovat tak, že pomocí astronomických výpočtů určíme, kdy je Slunce v pátek nejblíže obzoru neboli v zenitu, dokud se v sobotu na stejné místo nevrátí.

3. V těchto oblastech lze také určit začátek a konec šabatu podle toho, kdy slunce zapadá jižně od polárního kruhu.

V oblasti Arktidy může slunce zapadat velmi brzy, velmi pozdě nebo dokonce vůbec. Proto se navrhuje, aby se sabat dodržoval od 18:00 do 18:00 podle rovníkového času západu slunce. Tato metoda zachovává celistvost šestého pracovního dne, je slučitelná s dobou západu slunce v biblických zemích a respektuje pracovní rozvrh většiny lidí žijících v těchto oblastech.

V rámci čtvrtého z Desatera (přikázání o sobotním dni) neexistuje žádný pokyn ohledně toho, kdy má den odpočinku začínat nebo končit. Jiná Písma nám však říkají, že při západu slunce jeden den končí a druhý začíná. Toto období je na většině míst na zemi čtyřiadvacetihodinové.

Na několika málo místech, kde je doba mezi západy slunce delší než čtyřiadvacet hodin, dal Bůh určitou volnost, aby se jeho sobotní den mohl dodržovat v době, která se blíží západu slunce (začíná v 18 hodin a končí v 18 hodin).