KDY SE Z CHLAPCE STANE MUŽ?

Podle: Matthew Bruner

Jako dítě 70. let, které má nyní tři vlastní malé syny, jsem si kladl tuto otázku…… „kdy chlapec překročí tu hranici a stane se mužem“? Často se přistihnu, že přemýšlím o svých vlastních synech a o mužích, kterými jednou budou. Přemýšlím o tom, jaký vliv na ně mám jako otec, a pak porovnávám jejich život se svým vlastním dětstvím. Ohlížím se zpět do své historie a přemýšlím o mužích, kteří byli v mém životě trenéry, mentory a otci, kteří mi pomohli překročit tuto hranici a stát se mužem.
Chlapci potřebují ve svém životě muže. Ženy samozřejmě hrají v chlapcově dospívání nezastupitelnou roli. Existuje však něco, co může předat pouze jiný muž….něco, co navzdory všem mužským slabostem a chybám může přijít pouze prostřednictvím mužské postavy. Právě z tohoto důvodu se dívám na naši kulturu a zpochybňuji parametry odpovědné dospělosti a definice, které jsme dali dospělosti a mužnosti. Domnívám se, že jsme ztratili definici mužnosti, a tím i cestu k mužnosti. Mladí muži potřebují ve svém životě starší muže, kteří by vytvořili různé příležitosti k „přechodovým rituálům“, které by označovaly rozhodující okamžiky vstupu do mužství.
V Americe máme tendenci pohlížet na věk z velké části jako na ukazatel „dospělosti“. Ve třinácti letech je chlapec už přinejmenším jakýmsi „malým mužem“, vymanil se z dětských let a vstoupil do puberty, což v naší kultuře znamená nalezení nezávislosti (tj. dělat rodičům peklo další více než čtyři roky). Zdá se, že teenageři vnímají toto rozpětí 13-18 let jako malý úsek ve fázi dospívání s 18 lety jako uvolněním do skutečné dospělosti. Je to proto, že naše kultura má pro osmnáctileté celou řadu zákonů a překročení této hranice znamená několik významných věcí…..volby, nákup cigaret (legálně) a vstup do armády, abychom jmenovali alespoň některé. Pak je tu magická hranice 21 let. Ano, to je věk, kdy už jste nejen dostatečně dospělí na to, abyste mohli volit, kouřit a bojovat za svou zemi, ale také můžete konzumovat alkohol v nepřeberném množství podniků, do kterých se dříve člověk musel vplížit. Ve většině států je 21 let onou magickou dobou, kdy by měl být mladý člověk schopen zodpovědně pít. Jo, málem bych zapomněl, další kulturně „zakládající“ moment… ztráta panenství (ve stále nižším věku, dodávám já!).
Po dovršení 21 let nejsou žádné další velké kroky zrání spojené s věkem, s výjimkou hranice 65 let. To je věk, kdy jsme si jako kultura řekli: „Zasloužíš si odejít do důchodu, jsi starý“. (Jsem trochu zaujatý proti této věkově definované hranici, protože jsem osobně obklopen „starými“ členy rodiny, kteří na odchod do důchodu nevěří).
Stáří se stává. Nemůžeme ho zastavit a každý rok jsme o rok starší – bez ohledu na to, jak jsme zralí nebo nezralí. Všichni známe čtrnáctileté, kteří jsou vyspělejší než šestnáctiletí, a šestnáctileté, kteří by neměli sedat za volant žádného typu vozidla. Uvědomuji si, že jsem si vzal na paškál americkou kulturu ve vztahu k věku a že ve skutečnosti jsou tam někde… velmi vyspělí teenageři. Existují také velmi vyspělí jednadvacetiletí, kteří úspěšně překonali tyto věkově určující okamžiky.
Co když se na to všechno díváme špatně? Co když rozšíříme definici mužnosti a zralosti o pojmy jako statečnost, odpovědnost, sebeovládání, mírnost (moc pod kontrolou), disciplína, empatie vůči druhým, sebeobětování atd. Co kdybychom pak vytvořili konkrétní příležitosti, které by byly pro chlapce výzvou a zkouškou a kvalifikovaly je pro mužnost?“
Autor Robert Bly připomíná: „Starověké společnosti věřily, že chlapec se stává mužem pouze prostřednictvím rituálů a úsilí – pouze díky ‚aktivnímu zásahu‘ starších mužů.“ A co kdybychom vytvořili konkrétní příležitosti, které by byly pro chlapce výzvou a zkouškou a kvalifikovaly je pro mužnost? Vypráví o takovém rituálu v Africe, kde chlapec musí absolvovat jakousi pouť, než se může nazývat mužem. Nejprve musí vyjít ven a najít úl divokých včel, nasbírat v něm med a přinést ho zpět starším. Při této akci snáší žihadla a bolest, ale to je jen začátek. Zatímco maminka vezme nasbíraný med a uvaří medové pivo, on odchází na několik nocí sám do divočiny (quest, chcete-li). Poté se vrací ke starším, kde je obřezán. Pokud pláče nebo křičí, ve zkoušce neuspěl. Pokud vydrží, oslavuje se staršími jako muž, dá si medový nápoj a později téhož dne je představen své matce, jako by ji viděl poprvé v životě.
Uvědomuji si, že je to radikální příklad, ale je černobílý. Po přečtení tohoto krátkého výkladu už víme, co obnáší být mužem v této starověké kultuře. Je to definovatelné a dá se to změřit. Je to test „vyhověl/nevyhověl“!
Mladí muži, kterým se nepodařilo překročit tuto hranici do odpovědné dospělosti, zoufale potřebují ve svém životě muže, kteří by je povolali k mužnosti a uznali jejich statečnost, odpovědnost, obětavost… cokoli! Jsem vděčný za muže, otce, trenéry a mentory, kteří mi v životě nastavili definovatelné a dosažitelné rituály přechodu….aby mě posunuli z nezralosti do mužnosti!
(Robert Bly, „Iron John“)
O autorovi:
Matthew Bruner je ředitelem ranče Men of Valor v Northportu ve státě Washington. Před založením ranče Men of Valor pracoval Matthew pro společnost Straight Arrow. Pro více informací ho kontaktujte na telefonním čísle 509-732-8936 nebo na adrese [email protected], případně navštivte jeho webové stránky www.menofvalorranch.com.

.