Otázka: Kdy dospívají dvacetiletí muži?

S přítelkyní jsme nedávno svobodné a zjistily jsme, že seznamovací scéna je, no, zajímavá. Chovají se muži kolem čtyřicítky stejně? Proč dvacetiletí muži utíkají za kopečky, když slyší slovo „závazek“ (nemusí to nutně znamenat manželství)? Proč je zastrašují silné ženy zaměřené na kariéru? Proč nejsou schopni zvednout telefon a zavolat vám, ale ochotně vám pošlou SMS? Za těmito chlapci se nehoníme, ale rádi bychom věděli, jestli existuje naděje na cestě dolů. Také by nás zajímalo, zda by bylo možné tuto otázku položit některým čtyřicátníkům s prosbou o pomoc?“
– Od, dvacetiletých dívek, které chtějí najít nějaké dvacetileté zralé muže.

A. Wow. V této otázce je vetknuto několik otázek. Já to vidím tak, že ty otázky jsou:

1. Jaké jsou ty otázky? Kdy muži dospějí?“

2. Proč se muži bojí závazků?“

3. Proč muži píší SMS, místo aby zavolali?“

4. Proč je zastrašují silné, na kariéru zaměřené ženy?“

5. Proč se muži bojí závazku? Jak sakra dvacetileté ženy, které chtějí randit, najdou dvacetileté chlapy, se kterými by mohly chodit?“

Začněme tím, kdy chlap dospěje (což přímo souvisí s tím, proč se nezavazují).

Krátká odpověď: před třicítkou ne, do padesátky snad ano, ale u některých nikdy.

„To je těžké. Tolik záleží na člověku. Řekla bych, že návyky a hodnoty se opravdu nemění; pokud je váš muž líný nebo nesportovní, bude takový pravděpodobně vždycky. Ale většina mužů dospěje a rozhodne se oženit a někteří (je jich málo) mohou dokonce provést skutečný filozofický růst/změnu. Pak na druhou stranu existuje spousta padesátiletých mužů, kteří v barech stále balí dvacetileté. Fuj. Nejdůležitější je najít někoho, kdo sdílí vaše hodnoty a zájmy. Zbytek by měl být přirozeným vývojem, ne zápasem.“ – Čtyřicátnice, rozvedená matka, reklamní manažerka, ve vztahu, NYC

Záleží na chlapovi, ale také na tom, jak reaguješ. Společnost dnes dává mužům více než kdy jindy povolení vyhýbat se dospívání (a ženám také). Nemůžeš chlapa donutit dospět, ale můžeš ovlivnit, jak budeš reagovat. Jde o to rozpoznat nezralé chlapy, kteří nechtějí chodit (rychleji), a jít dál, pokud je to to, co chceš (spíš než umožňovat nezralé chování nebo si myslet, že jsi nějak nedostatečná).

Od čtyřicátnice:

„Pokud chceš víc a chlap ti to nechce dát, je čas jít dál. Možná nebudeš chodit s dalším chlapem, kterého potkáš, nebo si ho nevezmeš, ale přiblížíš se k tomu, abys našla to, co chceš“. – Čtyřicátnice, vdaná po třicítce, San Francisco

Od čtyřicátníka:

„Chovají se čtyřicátníci stejně? Řekl bych, že všichni 40-49letí muži jsou různí; někteří jsou zralí, jiní ne; někteří mají problémy se závazky, jiní ne; někteří jsou dobře vychovaní a komunikativní, jiní ne; a tak dále! Totéž lze říci o 40-49letých ženách. Nesmírně důležitou (a nedoceněnou) dovedností je schopnost rychle (tj. během 3-5 schůzek) rozeznat, s jakým typem jedince skutečně chodíte? Člověk musí být schopen realisticky zhodnotit daného muže a ignorovat své sny o muži, s nímž by si přál chodit! Pak je třeba zjistit, zda dokážete přijmout muže takového, jaký je (protože malé změny jsou možné, velké změny nejspíš ne)? Pokud jste tuto dovednost zdokonalili, pak se vám bude mnohem lépe dařit rychle vyřazovat esemeskáře s fobií ze závazků a žárlivé kariéristické typy. Pokud ne, můžete si za to, že se i nadále rozhodujete špatně, vinit jen sami sebe!“ – Muž, 40 let, ve vztahu, NYC

Na tuto otázku existuje mnoho pohledů. Během příštího týdne nebo dvou se s vámi podělím o ty dobré, špatné i vtipné, a to jak od čtyřicátníků, tak od čtyřicátnic.

Dnes se s vámi podělím o úvahu/odpověď od čtyřicátníka, který je srdcem i povoláním dvacátník. Scott Hess je viceprezidentem oddělení Insights ve společnosti TRU, která je celosvětovým lídrem v oblasti výzkumu a informací o mládeži se zaměřením na teenagery, dospívající a dvacátníky. Tímto poskytuje skvělý kulturní pohled a vše uvádí na pravou míru na základě svých osobních zkušeností:

„Dnešní dvacetiletí muži dospívají… když musí. V naší práci jsme zjistili, že největším prediktorem „dospívání“ pro obě pohlaví – pokud dospíváním myslíte posun od myšlení, které je velmi „zaměřené na mě“, na rozmanitost a dobrodružství, na okamžik, k něčemu, co je více zaměřené na nás, na věrnost a praktičnost – je, když se odstraní rodičovská záruka (máma a táta přestanou platit účty) a junior je odkázán sám na sebe. Každý kluk nebo holka, kteří jsou stále dotováni, mají menší šanci působit dospěle, bez ohledu na věk.

Zajímavé je, že ačkoli kluci mohou v práci působit „dospěle“, pokud jde o vztahy, často kličkují obdobím prodloužené puberty. Podle mého pozorování se dvacetiletí kluci cítí úplní ve společnosti jiných kluků – hrají a sledují sport, hrají videohry, pijí atd. – způsobem, který je odlišný od toho, jak se cítí dívky ve společnosti jiných dívek. Kluci chtějí mít holky u sebe, když skončí se svými klučičími kamarády, často pozdě v noci, a to ze zřejmého důvodu (důvodů).

Kromě toho je role kluků v dnešní společnosti daleko jiná než dřív. Zatímco u žen vidíme stále více chování tradičně považovaného za mužské (např. opíjení se, užívání steroidů/drog zvyšujících výkonnost, fyzické bitky), kluci se stávají méně zjevně mužskými, více ženskými, více metrem. Kluci v miléniu vzhlížejí k Justinu Timberlakovi, bývalému chlapci, který nosí upnuté kalhoty, tančí, zpívá falzetem a nosí brýle pro šprty. Vzhlížejí k Ashtonu Kutcherovi, který by mohl být považován za chlapeckou hračku své starší, možná silnější nevěsty. Zároveň vidí sílu Angeliny Jolie, sílu Hillary Clintonové, dokonce i sílu Michelle Obamové (a jejích svalnatých paží). Lady Gaga je v dnešní době možná přesvědčivější „zlobivý kluk“ než všichni kromě Charlieho Sheena!“

Chlapi jsou tedy stále více (možná) ohrožováni silnými ženami. Nebo si přinejmenším nejsou jisti tím, co to znamená „být mužem“, když mnoho žen tuto roli v naší kultuře tak přesvědčivě plní. Minulý víkend jsme viděli první profeministický, dravý komiksový trhák ve filmu BRIDESMAIDS. Podívejte se na odvážnou Chelsea Handlerovou, drzou Kristin Wiigovou a hříšně chytrou Tinu Feyovou. Tyto ženy jsou nejen chytré a vtipné, ale také velmi hezké. Chlapům se vyrovnají.

Takže jsem na úvod řekl, že chlapi dospějí, až budou muset, a při práci na manželství/vztazích, kterou v TRU děláme s dvacetiletými muži, jsme zaznamenali větší zájem mladých chlapů o „založení rodiny“ než mladých dívek. Kluci chtějí být otci. Chtějí být manželi. Abych citoval svou mámu, s příchodem věku v době, kdy je snadné „získat mléko zadarmo“ a kdy jsou krávy tak sebevědomé a tvrdé, chcete-li, je méně chlapů, kteří by spěchali „koupit krávu“.

Také kulturní normy týkající se „dospívání“ se ve velkém mění. V 60. letech téměř ¾ Američanů dokončilo vzdělání, zahájilo kariéru, dosáhlo finanční nezávislosti, vdalo se a mělo dítě do 30 let. Nyní je to jen 10 % Američanů! Takže váhavost a strach ze závazků, který cítíte u dvacetiletých chlapů, je ve skutečnosti součástí mnohem širšího trendu, kdy je v pořádku zkoušet si práci a vztahy až do třicítky a nikdo (možná kromě babičky) vás nebude soudit.

Co by tedy měly dělat dvacetileté ženy? Podle mého názoru musíte mít smysl pro to, co chcete a kdy to chcete. Musíte si uvědomit, že mnoho mužů, s nimiž přicházíte do styku, nedělá nic pro to, aby vám pomohli splnit vaše cíle. Troufám si říct, přestaňte se snažit předstírat opak? Vaším úkolem není snižovat své nároky nebo měnit své cíle. Tvým úkolem je najít místo/čas, kde se pravděpodobně objeví kluci, kteří jsou v souladu s tvými cíli. To může znamenat hledání starších kluků. Může to znamenat, že na chvíli nebo navždy opustíš svou typickou post-školní partu. Ale podle mých zkušeností, myslet si, že změníš tyto dvacetileté kluky, je špatně.“

Podle mých zkušeností jsem se oženil ve svých dvaceti letech. Ale jako příslušník generace X jsme to tak udělali. To, že se ze mě a z mých kamarádů chlapů stali dobří manželé až po třicítce, je do značné míry pravda. Pořád jsme byli kluci kluci, bavili jsme se spolu a dělali si s manželkami naschvály. Co se změnilo? Mileniálové, jak kluci, tak holky, se svatbou o něco víc otálejí, možná čekají, až budou oba na vyšší stupnici osobní zralosti. Podle mého názoru stojí mnoho mileniálek před volbou: vzít si staršího kluka, nebo se možná vdát o něco později, až vaši vrstevníci dospějí. (Nebo se vdát za jednoho z těch kluků hned a doufat, že v manželství dospěje, jako jsem to udělala já a moje kamarádky). – Scott Hess, viceprezident oddělení Insights, TRU

Děkuji, Scotte!“

Takže pravidlo číslo jedna asi zní: nechoď s klukem, který žije doma nebo ho živí rodiče. Jak řekla jedna čtyřicátnice z Clevelandu: „Neúspěšný start… zapomeň na to“. Mezitím dělej, co můžeš, abys dozrála a rostla, takže až ti yahoos vyrostou… můžeš se rozhodnout, s kým můžeš růst a co je pro tebe důležité.

Na konci tohoto týdne si naladíte další pohled čtyřicátníka očima Toma Matlacka z projektu Good Men. A jeho pohled na to, jak se vymanit z genderových stereotypů a začít žít svůj vlastní život… to vše se spojí.