Po většinu mého profesního života byla diagnóza diabetu stanovena, když glykémie nalačno překročila 140 mg/dl. V roce 1998 konsenzuální výbor na základě rozsáhlého přezkoumání údajů změnil tuto hodnotu na 126 mg/dl. Normální hladina glukózy v krvi nalačno je nyní 100 mg/dl. Glukóza mezi těmito hodnotami je nyní porušenou glykémií nalačno.

Podobně by měla být glykémie 2 hodiny po jídle nebo zátěži glukózou 140 mg/dl. Postprandiální hodnota se stává diabetem, když překročí 200 mg/dl. V rozmezí 140 až 199 se jedná o porušenou glukózovou toleranci.

Vhodnějším způsobem je test HbA1c, který odráží průměrnou glykémii za 90 dní. Trvalo to mnoho let, ale nyní byly stanoveny normy a A1c lze používat pro screening a diagnostiku. Normální hodnota je méně než 5,7 %, prediabetes je mezi 5,7 % a 6,5 % a klinický diabetes je nad 6,5 %.

Zamotá se to, když jsou čísla na hranici diagnózy. Například pokud má někdo glykemii nalačno 127, je považován za diabetika, ale při 125 je prediabetik.

Proto se domnívám, že je nejlepší dívat se na to všechno jako na jedno onemocnění, které začíná po narození nebo dokonce v děloze.

To, co nás skutečně zajímá, je RIZIKO, zejména riziko komplikací. Kdy v různých bodech na linii vývoje začíná riziko a kdy máme zasáhnout? To je důležité z následujícího důvodu. Studie ukázaly, že riziko komplikací začíná mírně progredovat při různých hladinách glukózy. Proto má glykémie 90 větší riziko než glykémie 70.

S ohledem na tento omezený návod nyní stojíme před skutečně závažným problémem. Prediabetes je spojen se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění. To v průběhu času postupuje, zatímco glykémie nakonec dosáhne kritérií pro diagnostiku diabetu. Nyní začíná také riziko mikrovaskulárního onemocnění, které zahrnuje oči, ledviny, nervy a další orgány. Ačkoli se rizika mohou překrývat, existují dva vrcholy rizika.

Hlavní otázkou je, že pokud víme, kdy riziko začíná, kdy máme zasáhnout?

V roce 2009 zveřejnila Catherine Cowieová z CDC článek, který obsahoval následující obrázek: V USA má 42,3 % obyvatel starších 20 let cukrovku nebo prediabetes. Po zahrnutí obézních dětí a dospívajících se toto číslo blíží 140 milionům ohrožených Američanů. K čemu jsou nám bezpečnostní pásy a airbagy, když máme všechna tato rizika?“

Především potřebujeme strukturované vzdělávání o diabetu. Zapojení ohrožených osob do programů, které rozšíří jejich znalosti a seznámí je s novými formami stravování a pohybu, může přinést změnu. V původní studii Diabetes Prevention Program intervence životního stylu snížila progresi do klinického diabetu o 58 %.

Po intervenci životního stylu obvykle následuje zařazení metforminu, který rovněž snížil progresi o 31 %.

S postupem času buňky produkující inzulin stárnou a jsou nutné další léky včetně inzulinu. Diabetu 2. typu lze předejít na mnoho let, ale pokud žijete dostatečně dlouho, nakonec se objeví.

Všechny výše uvedené důvody poukazují na nutnost osvětových iniciativ o diabetu – jako je Mezinárodní den diabetu, který vyhlásila OSN 14. listopadu, a Měsíc osvěty o diabetu v průběhu celého listopadu – i pro poskytovatele zdravotní péče. Pomáhá to dostat tuto krizi veřejného zdraví do popředí zájmu s konečným cílem dostat ji pod kontrolu.

Doktor Gerald Bernstein je ředitelem programu léčby diabetu ve Friedmanově diabetologickém institutu na Mount Sinai Beth Israel v New Yorku.

.